Winter Surprise [book 3]

Chapter 22

,,Nechceš to konečně vzít?" zeptal se mě Paul. Zvedla jsem pohled od sešitu a podívala jsem se na mobil, který ležel na stole. Zase mi volal Sam. Přestala jsem počítat, kolikrát mi volal. Neměla jsem chuť s ním mluvit. 

Právě jsme s Paulem seděli v kavárně, do které mě vzal hned po tom, co jsme se seznámili. Protože bylo asi pět hodin odpoledne, nebylo tu moc lidí. Za chvíli bude totiž kavárna zavírat. 

,,Ani ne," řekla jsem mu a mobil jsem otočila displeyem dolů. Pak jsem se znova sklonila k sešitu a zapsala jsem si do něho několik poznámek, které mi Paul nadiktoval. V psaní mě ale vyrušil Paul, který položil svou ruku na mou dlaň. 

,,Amy, co se děje?" zeptal se mě. Nechápavě jsem se na něho podívala. 

,,Nic," odpověděla jsem mu rychle. 

,,Nelži mi, prosím. Vidím, že se něco děje. Sice tě zná, jenom měsíc, ale tohle poznám," řekl a pořád mě propaloval pohledem. Povzdechla jsem si a odložila jsem propisku na stůl. Oběma rukama jsem si vjela do vlasů. 

,,Já nevím, jestli to zvládnu," řekla jsem zoufale. Vážně už jsem začínala mít strach, že se něco stane. Jak to tak vypadá, Nadya se nemohla smířit s tím, že je Sam zadaný a tak pokračuje v balení. Chce ho dostat, to vím na sto procent. Nevím, proč ho chce dostat, ale chce to. A Sam? Je tak slepý, tak naivní. 

,,Myslím, že tě nechápu," řekl Paul a trošku se zamračil. Odhrnula jsem si vlasy a podívala jsem se na něj. 

,,Sam má kamarádku Nadyu. Jenže ta kamarádka ho balí. On totiž tvrdí, že ne, ale já to vidím. Dělá mi samé naschvály. Dělá všechno pro to, abych s ním nestrávila ani minutu času. Pořád ho tahá po nějakých výstavách. Samozřejmě já nejsem zvaná, co kdyby si Sam všímal více mě než jí?" stěžovala jsem si. Paul mě pozorně poslouchal a bylo vidět, za nad tím přemýšlí. 

,,A co on?" zeptal se. 

,,Vždyť jsem ti to říkala. On je jako slepý. Jako všichni muži," vyjela jsem na něj. On se na mě překvapeně a zároveň vyděšeně koukal. Povzdechla jsem si a omluvila jsem se mu: ,,Promiň, poslední dny je toho na mě strašně moc," řekla jsem. Paul se zvedl a přisunul svou židli ke mně. Sedl si na ní a chytil mě za ruku. 

,,Neomlouvej se. Já to chápu. Prošel jsem si něčím podobným. Měl jsem holku, jmenovala se Rebeca. Strašně moc jsem ji miloval. Teda, miloval je možná silné slovo, protože jsme spolu chodili tři měsíce. Taky měla kamaráda, který ji přede mnou normálně balil. Upozorňoval jsem ji a to, že se to děje, ale ona byla stejně zaslepená jako Sam. Prostě se s ním bavila dál," řekl mi Paul. Pozorně jsem ho poslouchala. To je poprvé, co se se mnou Paul bavil o jeho minulosti. 

,,A co jsi dělal?" zeptala jsem se ho. 

,,Snažil jsem se ji dávat najevo, jak moc ji miluji. Snažil jsem se s ní co nejméně hádat. A tomu klukovi jsem dával jasně najevo, že je moje," řekl. 

Začala jsem nad tím uvažovat. Možná má pravdu. Musím dávat Nadye jasně najevo to, že je Sam můj. A jak se říká, nejlepší obrana je útok. 

,,Moc ti děkuji. Kdybych tě neměla, tak nevím, co bych udělala," usmála jsem se na něj a objala jsem ho kolem krku. Objetí mi opětoval. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli. 

,,Jinak, mluvil jsem s Robem," řekl Paul, když se přesunul na své předchozí místo. Podívala jsem se na něj.

,,A co jako?" zeptala jsem se ho nechápavě. 

,,Byl tebou unesený. Ale, chci tě varovat, kdyby se o něco pokoušel. Dávej si na něho prosím pozor," řekl mi starostlivě. Musela jsem se usmát. 

,,Neboj, na Roba si dám pozor. Včera jsem ho také viděla. Byli jsme se Samem na večeři, protože jsem měla narozeniny. Seděl tam s nějakou černovláskou," řekla jsem a napila jsem se svého černého čaje. 

,,Aha. Počkat, ty jsi měla narozeniny?" zeptal se mě. Jenom jsem přikývla a on se zamračil. ,,Sakra a já jsem ti nic nedal," řekl zoufale. Zasmála jsem se tomu. 

,,V klidu, Paule. Nic mi dávat nemusíš," řekla jsem se smíchem. 

,,Ale," chtěl něco říct, jenže ho zastavil můj smích. 

,,Nic nechci," mrkla jsem na něj a znovu jsem se vrhla na moje poznámky. 

___________________

Bylo asi půl osmé, když jsem vcházela do mého a Samova bytu. Byla jsem trošku nervózní z toho, co Samovi řeknu, až se potkáme. Ale něco mi stejně říká, že stejně nebude doma, protože bude někde pařit s Nadyou. 

V předsíni jsem si zula kozačky a zamířila jsem do ložnice, abych se převlékla do něčeho pohodlnějšího než jsou džíny. Pomalu jsem otevřela dveře a vešla jsem dovnitř. Teprve teď jsem si všimla, že lampička u psacího stolu je rozsvícená a že u stolu sedí Sam a něco kreslí do sešitu. Když však uslyšel dveře, podíval se mým směrem. Zvedl se ze židle a přiblížil se ke mně. 

,,Amy, kde jsi byla?" zeptal se mě. 

,,Proč tě to zajímá? Já se taky nezajímám o to, kde jsi pařil s tvojí dokonalou kamarádkou," řekla jsem mu. Položila jsem kabelku na zem a svlékla jsem si kabát. 

,,Myslel jsem, že to budeme řešit jako normální, dospělí lidi. A ne jako děti," řekl naštvaně. Chtěla jsem mu oponovat, ale potom jsem si vzpomněla na Paula a jeho slova: 

,,Snažil jsem se ji dávat najevo, jak moc ji miluji. Snažil jsem se s ní co nejméně hádat." 

Přesně tak to říkal, ale dokážu to. Nechci se s ním hádat, ale ... Nevím! Všechno je to tak vyčerpávající. A já jsem netušila, jak dlouho budu všechno tohle zvládat.

  ___________________ 

Ahoj, všichni!

Doufám, že se Vám tento díl líbil. Dozvěděli jsme se něco z minulosti Paula a také jsme zjistili, že Amy začíná unavovat to, co se jí a Samovi děje. 

Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za Vaše předešlé komentáře. ☺ Byly nádherné a vnukly mi několik nových nápadů. ♥♥♥

Mám Vás strašně moc ráda. ♥♥♥♥