Winter Surprise [book 3]

Chapter 6

,,Moc vám děkuji, že jste mi odpověděla na všechny mé otázky," usmála jsem se na paní Darcyové, ředitelce školy a podala ji ruku. Ona ji s úsměvem přijala. 

,,Nemáte vůbec za co, slečno Wilsonová. Doufám, že se s vámi příští rok uvidím," řekla. 

,,To taky doufám. Mějte se," rozloučila jsem se s ní a zamířila jsem ke dveřím. 

,,No, paní Darcyová se rozkecala, co?" zeptal se mě pobaveně Paul, který se opíral o stěnu vedle dveří do ředitelny.

,,Ježiš, lekla jsem se tě," zasmála jsem se, protože jsem to nečekala. ,,Ano, docela se rozpovídala. Je to moc milá paní," odpověděla jsem mu na jeho otázku.

,,To je, ale když uděláš nějaký průšvih, už s ní žádná sranda není," zasmál se. Přidala jsem se k němu. Šli jsme společně k východu školy.

,,Moc to tady neznám, takže mě budeš muset vést," usmála jsem se na něj, když jsme vyšli před školu.

,,Samozřejmě. Dnes bude vaším průvodcem, slečno Amy," řekl svým britským přízvukem. Oba jsme se zasmáli a potom jsme se vydali do neznáma. Teda, mně do neznáma, protože jsem to tu neznala. 

 Cestou mi Paul ukazoval, kde je co. Teď jsem věděla, kde prodávají dobré muffiny a taky kde točí dobře pivo. Dorazili jsme k docela velké kavárně. Bylo tu dost lidí, ale i tak zvládl Paul sehnat místo. 

,,Wow, je to tu pěkné," usmála jsem se, když jsem si svlékla bundu, kterou jsem si potom přehodila přes židli. Sedla jsem si na židli a vzala jsem si do ruky menu. Rozhodla jsem se, že si objednám horkou čokoládu a jahodový muffin. Měla jsem docela hlad, protože jsem se ráno moc nenasnídala, když nám u snídaně asistovala bloncka, která osahávala MÉHO kluka. Číšník k nám hned přišel a my jsme si objednali.

,,A jakto že chodíš po Londýně sama? Myslel jsem, že se o tebe tvůj kluk a že na tebe dá pozor. Tohle místo dokáže být někdy nebezpečné," zeptal se mě.

,,No, on měl už jiné plány. Taky bude dělat přijímačky, ale protože je to umělecká škola, tak dělá přijímačky dřív," odpověděla jsem mu. On přikývl. 

,,Tak to jo. Ale i tak, nenechal bych svoji holku, aby se sama procházela po městě. Jsi moc hezká. Pořád jsem si myslel, že Američanky nepatří mezi nejkrásnější ženy planety," řekl vážně a já jsem se zasmála. 

S Paulem jsme si ještě nějaký čas povídali. Vyprávěl mi, proč jezdí taxíkem a přitom studuje. Jeho rodina na tom prý není zrovna nejlíp s penězi a proto jezdí s taxíkem. Ale stejně mu závidím. Má se svojí rodinou úžasný vztah. Ne jako já s rodiči. 

,,Promiň," omluvila jsem se Paulovi, protože mi začal zvonit mobil. On se jenom usmál. Podívala jsem se na jméno volajícího. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla jsem hovor. 

,,Ano, Same?" zeptala jsem se do telefonu.

,,Amy, kde jsi?" zeptal se mě.

,,No, šla jsem na kafe s kamarádem," odpověděla jsem mu.

,,S kamarádem?" zeptal se Sam s mírně naštvaným hlasem. 

,,Jo, seznámili jsme se ve škole," řekla jsem. Slyšela jsem, jak se Sam na druhé straně zhluboka nadechl.

,,Dobře. No, já jenom, že jsem tě chtěl vzít na oběd. Takže, počkám na tebe venku," řekl.

,,Dobře, za chvíli tam budu," řekla jsem a zavěsila jsem. 

,,Máš problémy?" zeptal se Paul. Já jsem jenom zakroutila hlavou.

,,Ne. Jenom jdu s přítelem na oběd, takže budu muset bohužel jít," řekla jsem a sáhla jsem do kabelky pro peněženku.

,,Ne, neplať to. Já jsem tě pozval, takže to zaplatím já," zastavil mě Paul. Podívala jsem se na něj a usmála se .

,,Dobře. Ale příště platím já," řekla jsem mu a on se zasmál. Zvedla jsem se ze židle a oblékla jsem si bundu. 

,,Amy, dáš mi na tebe číslo?" zeptal se mě najednou Paul. Já jsem s úsměvem přikývla a na kus papíru, který mi podal jsem napsala svoje číslo. 

Naposledy jsme se rozloučili a já jsem potom vyrazila za Samem.