Winter Surprise [book 3]

Chapter 21

,,Proč mě pořád tak pozoruješ?" zeptala jsem se pobaveně Sama a do úst jsem si vložila sousto marcipánového dortu, který nechal Sam objednat. On mi ale neodpověděl a dál mě pozoroval. Zasmála jsem se. 

,,Už se začínám těšit domů," řekl konečně po nějaké době. Podívala jsem se na něj a on si skousl spodní ret. 

,,A proč?" zeptala jsem se. Místo odpovědi se zvedl. Pomalým krokem se přesunul ke mně. Když ke mně přišel, sklonil svou hlavu k mému obličeji a jemně mě políbil na tvář. 

,,Protože tě chci," zašeptal tajemně. Přivřela jsem oči, protože mě jeho dech hladil na krku, ke kterému se sklonil. 

,,Chceš říct pravdu?" zeptala jsem se ho a zadívala jsem se do jeho očí. On se na mě tázavě podíval. ,,Už od chvíle, co jsem tě viděla stát v koupelně v té rozepnuté bílé košili, dostala jsem strašnou chuť to z tebe jednoduše strhnout. Pak bych tě hodila na postel a udělala bych ti tak moc dobře," řekla jsem a můj hlas byl čimdál tím tišší. Sam zasténal a zvedl mě ze židle. Přilepil své rty na ty mé a začal s nimi pohybovat. Naše polibky byly drsné, plné touhy a dokonalé. 

,,Dneska jsi tak strašně nenasytný," zasmála jsem se do polibku, když mi jeho ruce sjely za zadek. Místo toho, aby mi odpověděl, silně zmáčkl můj zadek. 

,,Jdeme domů," řekl s těžkým dechem, sáhl do kapsy u saka a hodil na stůl balíček bankovek. Já jsem si vzala kabelku a kytici růží. Sam šel několik kroků přede mnou a já jsem ho následovala. Podívala jsem se ke stolu, kde před tím seděl Robert s černovláskou, ale už tam nebyli. Docela se mi ulevilo. 

Vyšla jsem ven a zamířila jsem k autu. Sam už tam dávno stál a netrpělivě se na mě koukal. Když jsem byla u auta blíž, sedl si na místo řidiče a já jsem si sedla vedle něj. Růže jsem dál držela v ruce a chvěla jsem se pod Samovým dotykem. Hladil mi stehno a já jsem si to náležitě užívala, i když to bylo jenom to hlazení. 

Po několika minutách cesty jsme konečně zastavili před domem, kde bydlíme. Oba jsme rychle vystoupil. Sam zamkl a potom jsme se rychlým krokem přesunuli k nám do bytu. Hned po tom, co se za námi zavřely dveře, položila jsem kytku na botník a obmotala jsem své ruce kolem jeho krku. Přilepil se na mé rty, mezitím co já jsem mu z ramen stáhla sako. On udělal to samé s moji zelenou bundičkou. Levou rukou zabloudil pod mé šaty a přejel jí po mém zadečku. Já jsem se od něho odtáhla a začala jsem mu rozvazovat kravatu. Koukal na mě s přimhouřenýma očima, které byly plné lesku. Líbilo se mi to, co s ním dělám. Konečně jsem kravatu zahodila pryč. On mi nějakým zázračným způsobem sundal šaty, tím pádem jsem před ním stála v bílém spodním prádle a v černých podpatcích. 

,,Nádherný pohled. Teď by jsi mi mohla zatancovat," řekl a přitom slabě zasténal. Ušklíbla jsem se. 

,,Možná si neuvědomujete, pane Parkere, že JÁ tu mám dneska narozeniny," řekla jsem svůdně a začala jsem mu rozepínat košili. Jeho ruce mě chytly za boky a vyzvedl mě do vzduchu. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu. 

,,Tak to abych se o naší oslavenkyni postaral," řekl mi a začal mě znova líbat.

___________________

O týden později

,,Amy, Amy, Amy!" ozval se Samův křik. 

Dnes je 1. prosince a Sam by se měl dozvědět výsledky o tom, jestli ho do školy vzali nebo ne. Podle toho křiku to tuším. 

,,Co se děje?" zeptala jsem se ho pobaveně. Přiběhl ke mně a vzal mě do náruče. Zatočil se mnou a já jsem se smála. 

,,Vzali, oni mě vzali," křičel. 

,,Gratuluji, ty mj šikulo," usmála jsem se a spojila jsem naše rty. Chvíli jsme se líbali, ale vyrušilo nás odkašlání. Věděla jsem komu patří a v tuto chvíli jsem měla nutkání té osobě rozmlátit obličej. Odtáhla jsem se od Sama a podívala jsem se na TU osobu. 

,,Ahoj, Nadyo," usmála jsem se na ni falešně. Ona mi úsměv opětovala úplně stejným způsobem. 

,,Amy, právě jsem se tě chtěla zeptat, jestli půjdeš se mnou a se Samem zapít jeho úspěch?" zeptala se mě. Zůstala jsem se na ni koukat s otevřenou pusou. Sam plánoval oslavu beze mě? Ublíženě jsem se na něj podívala. On se nervózně podrbal na zátylku a koukal se přitom na mě. 

,,Je mi to strašně moc líto, ale už něco mám" řekla jsem snad na jeden nádech a odešla jsem do ložnice. Nemám na ně náladu. Nenávidím ji. Na sobě jsem si nechala uplé džíny a černé tričko.

,,Kam jdeš?" zeptal se mě Sam, který se objevil ve dveřích do naší ložnice.

,,Na doučování. Víš, že dělám za pár dní přijímačky na vysokou," odpověděla jsem mu a do tašky jsem si dál balila učebnice a sešity, ve kterých jsem měla poznámky od Paula.

,,Hádám, že tě bude doučovat ten hajzl," řekl. Protočila jsem očima a otočila jsem se na něj.

,,Ani, bude mě doučovat ten hajzl," odpověděla jsem mu a přes rameno jsem si přehodila kabelku. Chtěla jsem kolem Sama projít, jenže on pořád stal mezi dveřma a nechtěl se hnout.

,,Same, nechovej se dítě, prosím," řekla jsem podrážděně.Najednou jsem se z ničeho nic ocitla přilepená na zdi, s rukama nad hlavou.

,,Nechci, aby tě na přijímačky připravoval on," procedil skrz zuby. Ušklíbla jsem se.

,,Vážně? Škoda, že o tom nerozhoduješ. Jestli ty si nepřeješ, aby mě doučoval Paul, tak já si nepřeju, aby tě doučovala Nadya," její jméno jsem řekla zhnuseným hlasem.

,,Jenže ona mi radí, co a jak," řekl a přitom se mi pořád koukal do očí.

,,Vidíš, tak si nemáme vyčítat," řekla jsem, vytrhla jsem své ruce ze zajetí těch jeho a prošla jsem kolem něj.

Nadya stála opřená o dveře do kuchyně a spokojeně se usmívala. Obula jsem si černé kozačky a podívala jsem se na Sama. 

,,Užij si oslavu," pousmála jsem se a potom jsem odešla z bytu.

  ___________________ 

Ahoj, všichni!

Tak a je to tady, Nadya zaútočila a to se blíží Vánoce. Svátky klidu a pokoje. Jak se zdá u Sama a Amy to tak nebude. 

Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za 40K+ reads a 4K votes. Moc si toho vážím. ♥♥

Potom Vám děkuji za nominace ve Wattpad Awards podzim 2015. :) Moc si toho vážím a pokud chcete můžete pro mě hlasovat. :) ♥♥♥ 

Jinak, co si myslíte, že bude dál? Budu ráda za Vaše tipy. ♥♥

Mám Vás strašně moc ráda. ♥♥♥