Winter Surprise [book 3]

Chapter 16

,,Amy, co se ti proboha stalo? Vypadáš, jako by jsi chtěla každou chvíli někoho zabít," zasmál se Paul, ale když jsem se na něho podívala naštvaným pohledem, přestal. 

,,Co se děje?" zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou a místo toho jsem ho objala. On mi objetí opětoval a dal mi pusu do vlasů. 

Nevím, proč jsem to udělala, ale potřebovala jsem objetí. Ne, že by mě Sam neobjímal, ale já jsem potřebovala to bratrské objetí, které uměl dávat Paul. Ano, bratrské. Paula beru jako sourozence, kterého jsem nikdy neměla. Tohle jsem si uvědomila za ten týden, co jsme byli se Samem sami. Myslela jsem, že všechno bude v pohodě. Bez Nadyi to bylo všechno tak dokonalé. Jenže, ona se objeví hned v ten den, kdy nám končí pauza od ní. Ani jsem se nezeptala Sama, jak Nadya ví naší adresu.

,,Nic," odpověděla jsem mu po dlouhé době a usmála se. ,,Strašně jsi mi chyběl," usmála jsem se na něj. On mi úsměv opětoval. 

,,I ty mně. Tak, co podnikneme?" zasmál se. Zamyslela jsem se a potom jsem se zasmála. 

,,No, nejdřív bych se šla někam najíst a potom ... Do nějakého klubu. Dala bych si panáka," řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

,,No, co je?" zeptala jsem se ho se smíchem a jenom pokroutil hlavou. 

,,Ty? Amy Wilsonová, chce do baru?" zeptal se a já jsme protočila očima. 

,,Děláš, jako bych byla nějaká svatá. Víš, možná tomu nebudeš věřit Paule, ale už jsem několikrát v klubu byla," zasmála jsem se a on se ke mně přidal. 

,,Dobře, takže zvu tě na oběd a potom někam zajdeme," řekl a zasmál se. 

,,Přesně to jsem chtěla slyšet! Tak, jdeme," řekla jsem, chytla ho za ruku a vedla jsem ho pryč. 

___________________

,,O můj Bože, nikdy jsem nejedla nic lepšího než je tenhle steak," rozplývala jsem se nad kusem masa, který jsem si objednala. Bylo to výborné. Maso naložené v bylinkách a vážně jsem nikdy nejedla nic lepšího než bylo tohle. 

,,To jsem moc rád, že ti to tak chutná," zasmál se. Zrovna jsem si chtěla dát do úst další sousto toho výborného jídla, jenže mě v tom zastavil neznámý hlas. 

,,No ne, nazdar Paule," řekl ten hlas. Já i Paul jsme se za tím hlasem otočili. U našeho stolu stál černovlasý kluk, který se na nás usmíval obrovským úsměvem. Hned na první pohled se mi zdál sympatický.

,,Nazdar, Ede. Co ty tady?" zeptal se ho Paul a zvedl se, aby se s ním pozdravil. Já jsem je jenom pozorovala.

,,Ale, s Robem jsme si chtěli dát něco k jídlu a bum. Narazil jsem na tebe. Ale nebudu tě obtěžovat. Jak vidím, tak máš rande," usmál se na mě, už zmiňovaní Ed. Oba jsme se s Paulem zasmáli.

,,To není rande. Jsme jenom kamarádi. Takže, Ede, tohle je Amy, moje kamarádka z Ameriky," řekl Paul. Já jsem se zvedla a podala jsem mu ruku. On mi úsměv opětoval a políbil mi ruku. 

,,Rád tě poznávám. Takže vám nebude vadit, když si i s Robem přisedneme?" zeptal se.

,,Vůbec ne," usmála jsem se na Eda a zahleděla jsem se do jeho šedých očí. Trošku mi připomínal Sama, ale co si budeme povídat ... Sam je Sam. 

Všichni jsme si sedli. Já jsem pokračovala ve svém jídle a Paul si povídal s Edem, který čekal ještě na Roba nebo jak se ten kluk jmenuje. 

,,Jsem tady!" ozval se nějaký klučicí hlas. Nemohla jsem si pomoct, ale připadal mi nějaký povědomý. Svůj pohled jsem zvedla na něj a málem mi vypadly oči z důlku. 

,,Páni, to snad není možný. Myslel jsem, že když si odešla z hotelu, už tě nikdy nepotkám," řekl ten kluk ohromeně. Byl to ten kluk, co dělal v hotelu poslíčka. Koukal na mě s vykulenýma očima. Byl to ten kluk, co mi dělal návrhy a co mě očumoval. 

,,Vy se znáte?" zeptal se Ed. Oba jsme přikývli a dál jsme na sebe zůstali koukat. Ani nevím, proč jsme se na sebe tak koukali. 

,,Tak, já jsem Rob. A tvoje jméno, babe?" zeptal se konečně a tím prolomil to trapné ticho. Nasucho jsem polkla a pak se usmála. Popravdě, nevěděla jsem, z čeho jsem tak nervózní. Možná to byly jeho nádherné zelené oči.

,,Jsem Amy. A neříkej mi baby," řekla jsem a zamračila jsem se na něj. 

,,Jo, já vím. Jsi zadaná, ale ...," chtěl něco říct, jenže mu do řeči skočil Paul. 

,,Už si sedni a objednej si. Jak se má vlastně Charlie? Nebo už jsi ji taky pustil k vodě?" zeptal se s úšklebkem Paul. Robert se zasmál a sedl si vedle Paula. 

,,Vole, Charlie mě už nebavila. Teď jsem si oblíbil spíš mladý američanky," mrkl na mě a já jsem jenom ohrnula nos, tohle bude dlouhý večer. 

___________________

,,No tak, babe, nekoukej pořád do toho mobilu," zašeptal mi do ucha Rob. Podívala jsem se na něj a potom zakroutila hlavou. 

S klukama jsme byli v jednom klubu v centru města. Bylo asi půl dvanácté a my jsme se bavili. Teda, já jsem se o to aspoň pokoušela. Pořád jsem hypnotizovala mobil a čekala jsem, až mi zavolá Sam, jestli jsem v pohodě nebo tak. Ale nestalo se. 

,,Pojď tancovat," zašeptal mi znova, když začala hrát písnička od Calvina Harrise - How Deep Is Your Love. Nic jsem nenamítala. Nechala jsem ho, aby mě táhl doprostřed parketu.

 Otočil si mě zády k sobě a chytl mě za boky. Divila jsem se, že moje tělo a ani svědomí neprotestovalo. Vycházela jsem mu vstříc s pohyby, takže jsem se zadkem otírala o jeho rozkrok. Bylo mi všechno jedno. Vypadá to, že Sam si někde užívá s Nadyou, tak proč bych si já nemohla užívat s Robertem?

___________________

Ahoj, všichni!

Strašně moc bych Vám chtěla poděkovat za 3K votes. ☺♥

Co myslíte? Poddá se Amy Robertovi nebo ne? 

Mám Vás moc ráda. ♥♥♥