Musketeer's daughter - Poslední Korektury

1,,Boj"

Stála jsem a čekala. Čekala jsem až můj starší bratr zahájí útok. Po dlouhých měsících a letech výcviku už jsem se naučila, že v boji je lepší vyčkat na útok protivníka, než boj sám začít.
Konečně! Marc vedl útok vrchním obloukem. Jako už mnohokrát
a opět se mi ho podařilo odrazit. Tentokrát jsem zaútočila já. Naznačila jsem útok na žebra, ale rychle jsem ho stočila a pleskla Marca do holeně. Zařval a vrhl na mě nenávistný pohled.
,,Buď rád, že to nebylo naopak. Mohl si mýt zlomených pár žeber. " smála se z ohrady Ria. Ria byla moje nejlepší kamarádka a vypadalo to, že za pár let i moje švagrová. Měla tmavší pleť, tmavě hnědé vlasy a krásné tmavé oči až vypadaly jako černé.
Marc se na ni kouknul a ukázal na ni kordem.
,,Ty! Ty mlč nebo si to taky odskáčeš!" zaburácel a zasmál se. Tato chvilka nepozornosti mi stačila k tomu, abych ho strčila, podkopla nohy a... Přemohla.
,,Máš smůlu, bráško. Prohrál si!" oznámila jsem vítězně. Ria seskočila z ohrady a přispěchala za mnou. Hodila mi ruku přes ramena a začala se smát na celé kolo. Marc položil hlavu do písku a hluboce se nadechl.
,,Příště ti to už nevyjde.“ řekl se zavřenýma očima.
,,To si myslíš ty.“ zasmála jsem se a podala mu ruku, abych mu pomohla si stoupnout. Přijal ji a zvedl se ze země.
,,Vypadáš jako čuník...“ začala Ria, ,,a ještě k tomu jsi špinavý.“ smála se. Marc na ni vrhl pohled jako 'to si vypiješ'. Ria začala utíkat a smát se. A Marc za ní. Když ji konečně chytil přitiskl jeho rty na ty její.
,Jop, tohle je co si oba zaslouží.' usmála jsem se sama pro sebe a nechala je o samotě.