Musketeer's daughter - Poslední Korektury

18.Holka bláznivá!

Flashback- d'Artagnan

Nemohl jsem na ní přestat myslet. Od té doby, co do mě u jezera narazila, vtiskla se mi do paměti. Pamatoval jsem si každičký centimetr jejího obličeje, ty modrozelené bystré oči, v ten moment vsak zalité slzami, ten malý nos a malé plné rty, prostě každičký detail, a když jsem si ji teď pečlivě vybavil, viděl jsem pár stejných rysů, jaké jsem zpozoroval i u Aramise (například ten pohled, mají úplně stejný). Proč si ho, ale nepamatuje? Co se stalo?
,,D'Artagnane, slyšel's mě? " bouchnul mě do ruky Porthos.
,,Ne! " prohodil jsem ještě zasněně.
,,Říkal jsem, aby si sesedl z té prašivé kobyly a šel pro dřevo. " zahřměl z legrace. Seskočil jsem ze svého koně a pohladil ho po nozdrách, vrhnul jsem vražedný pohled po Porthosovi.
,,Gasko není žádná prašivá kobyla. Je to kůň s rodokmenem." hrdě jsem zvednul hlavu. V Porthosovi zabublal smích. Gasko vlastně byl prašivá kobyla, ale byl to valach, takže... No ale já ho mám rád.
,,Jasně, jasně. A teď koukej klusat pro to dříví!" ukázal palcem hlouběji do lesa. Protočil jsem nad ním oči a šel hledat suché dříví. Najednou se na mě někdo vrhnul, chytnul mě na zádech za kůži kabátce a pod krk mi přiložil dobře nabroušený meč.
,,Hej!" výkřiknul jsem, když jsem málem spadl. Mí tři přátelé se otočili naším (mým a toho za mnou) směrem.
,,Jestli chcete svého mušketýra živého, slíbíte mi, že mohu jít s váma." ozval se za mnou hlas... Ženský hlas?!!... Trochu mě to namíchlo. Vážně má teď můj život v rukou nějaká bláznivá holka?! Porthos vypadal jako by chtěl něco říct, podle toho jak ho znám, tak určitě něco velice vtipného. Ona, ale asi neměla tolik trpělivosti než aby čekala na nějaký Porthosův blábol a přitlačila mi meč ke více ke krku, trochu ho otočila tupou stranou, aby mě udusila bez toho, aniž by mě podřízla jako kuře na trhu. Ale i tak to bolelo a můj mužský ohryzek se mi dostával na jinou stranu krku, než kam patřil, takže jsem se trochu zadusil a zachroptěl.
,,Počkej!" ozval se Athos s pohledem, jako kdyby mě zaživa stahovala z kůže.
,,Proč chceš jít s náma?" zeptal se tím jeho nadřazeným tónem. Jak já ten tón nesnáším!
,,Chci zabít Rotvory a potom jít do Paříže." odpověděla s tvrdostí v hlase.
,,Proč?" zaskřehotal jsem, oči jsem měl vylepený snad na temeni hlavy, abych ji, alespoň zahlédl, ale byla hrozně malá, myslím že ji neviděli ani ti tři tupouni před náma.
,,Vlastní důvody." zašeptala mi do ucha zlověstným hlasem.
,,Dobře, ale pusť ho!" řekl jednoduše Aramis a ukázal na mě.
,,Slibte mi, že půjdu s váma a pustím ho." rozkázala, pak ale ještě dodala, ,,Všichni!"
Musí mi ten meč strkat až bůhví kam?!
,,Slibuju." řekl trochu s nezájmem Athos.
,,Slibuju." řekl Aramis.
,,Hm... Slibuju" na Porthosovi bylo vidět, jak moc se musí přemáhat, aby se nerozesmál. Haha, velice vtipné Porthosi.
Zase mi zatlačila na ohryzek. Co zas chce?
,,Všichni!" zašeptala mi do ucha. Musím uznat, že jsem se trochu bál.
,,Slibuju!" pokusil jsem se o normální hlas, ale znělo to spíše jako vraní skřehotání.
Oddělala meč a hodila mě k Aramisovi, který mě zachytil, abych nehodil ukázkovou držku. Rychle jsem si šáhnul na krk, aby se ujistil, že žiju. Když jsem se otočil čekal mě šok.
No to si ze mě děláte...

°°°

Ahojte... Doufám, že se vám další kapitolka líbí... Nedivte se, že je d'Artagnan na svou dobu trochu hrubý, přeci jen je z Gaskoňska.

Budu ráda za každý vote a koment...
Díky za podporu a určitě si přečtěte můj nový (doufám) rozvíjející příběh na motivy Once upon a time You are just a pirate

Tak jo díky a čtěte ;)
Vaše AB