Musketeer's daughter - Poslední Korektury

13.Konečně!

,,Za co bych měl platit?" zasmál se s opovržením velitel Rotvorů a bez přestání čelil mému zlostnému pohledu. Než jsem mu stačila odpovědět zavolal jakéhosi Murona, aby mě vyřídil. Muronovi by se spíš hodilo jméno Matla. Byl tlustý, až to hezké nebylo a jeho sádelnaté ruce stěží stačili mé rychlosti. Po pár vteřinách skončil s jeho vlastní mečem zaraženým hluboko do žaludku a s krví u pusy.
,,Neodcházej když s tebou mluvím, Rotvore!" zaburácela jsem. V jeho očích se na pár minut zračil strach. Potom ho ale rychle ovládl a dal se na mne koukat s opovržením.
,,Vážně to chceš riskovat?" zvedl pravé obočí, najednou se usmál, ,,Nu dobrá. Tak mi alespoň osvětli za co bych měl platit."
,,Bezdůvodně přepadáváte a zabíjíte nevinné lidi. Ničíte jejich úrodu a obydlí. Jste krutí. A navíc... Ty si mi zabil kamarádku! A za to zaplatíš nejvíc! " s posledními slovy jsem zaútočila horním sekem na hlavu. Bravurně mé rány vykrýval a útočil nazpět. Několik dlouhých minut nemohl ani jeden získat převahu. Řinčení kovu o kov okolo nás ustalo a já se jen v duchu modlila, aby mí čtyři přátelé byli ti, kdo urputné zápasy vyhráli.
,,Nevyhraješ, stěně!" sekl po mě Rotvor. Nevnímala jsem ho a dál se soustředila na vykrývání jeho úderů a najití jeho slabiny. Tohle bylo něco, co mi Marc dlouho vtloukal do hlavy ,Nenech se rozhodit řečma ostatních. Když na tebe začnou mluvit, chtějí tě jen rozhodit a zbavit soustředění. Nesmíš jim to dovolit!'
,,Copak? Máš strach?" halekal dál.
Kolem nás se opět začalo bojovat, takže někdo z mých přátel je na živu, oddechla jsem si.
,,Aaaargh!" uslyšela jsem d'Artagnanův výkřik, nevydržela jsem a koukla se za hlasem. Ležel na zemi, kolem něj bojovali zbylí tři mušketýři, držel si nohu a pokoušel se zastavit krvácení. Toto podívání mi bylo osudným. Nevědomky jsem stále odrážela Rotvorovy útoky, když v tom jsem na boku ucítila silnou bolest a hned na to teplou tekutinu, která se mi prosakovala přes bílou košili. Koukla jsem na ránu na boku, prošla skrz bok. Dělaly se mi mžitky před očima, už jsem málem omdlela. Když v tom...
,,Měla si zůstat doma! " posměšný hlas Rotvora se nade mnou klenul jako nějaká kletba.
,,A ty ses měl zdaleka vyhnout naší vesnici. " procedila jsem skrz sevřené zuby a rukou rychle vyrazila vpřed a meč jsem mu zabodla hluboko do srdce. Vyvalil na mě oči a se skelným pohledem se sesul k zemi.
,,Annabeth!" Aramisův výkřik bylo to poslední, co jsem slyšela, než jsem se propadla do černočerné tmy.

°°°

Ahojte... Omlouvám se, že jsem nic dlouho nepřidávala, ale neměla jsem tu správnou múzu.

Jinak... Děkuju, děkuju, děkuju za víc jak 1K přečtení... Nedokážete si představit co to pro mě znamená...

Co si myslíte o kapitole?? Došlo vám, co vám mělo dojít?? Doufám že jo... ;)

Budu moc ráda za votes a komenty... Díky Vaše AB