Musketeer's daughter - Poslední Korektury

15.Jen Beth!

Flashback- Marc
Uplynulo sedm let od toho kdy strýc odešel do Paříže. Nevrátil se, nenapsal. Vlastně jednou napsal, dopis přišel před třemi lety, když Annabeth bylo šest, stálo v něm ,Pro vaše bezpečí se nevrátím!' Když jsme to ukázali Annabeth, odmítala se s náma bavit a zabarikádovala se nad stájí tam, kam ukládáme seno.
Teď už ji bylo deset, na svého otce si sotva pamatovala. Zapomněla jak se jmenuje, a když jsme ji jeho jméno chtěli připomenout, zacpala si rukama uši a křičela, že jméno svého otce nechce už nikdy slyšet. Jeho tvář, myslím si, už dávno zapomněla a nehodlala si ji připomenout. I přes to, že ji bylo pouze deset, šermovat dokázala bravurně.
,, Výborně. Za chvilku už tě nebudu mít co učit." prohodil jsem, když mé útoky dokázala krýt bez jediné chybičky.
,,Marc má pravdu, opravdu ti to jde skvěle." ozval se od plotu pan Levis [levi]. Annabeth se trochu začervenala a poděkovala. Pan Levis mě už sedm let učil šermovat, byl to starý mušketýr. Jeho vlasy, kdysi černé, teď prokvétaly stříbrem a hluboko zasazené černé oči viděly snad i za roh.
,, Pojď ke mně, Annabeth, něco ti chci dát." zahalekal pan Levis. Annabeth neslyšela.
,,Beth!" zašeptal jsem na ni. Koukla na mě. V jejich tmavě zelených očí se zračila zloba. A jéje!
,, Annabeth není mé jméno. Jsem Beth. Slyšíte? Jen Beth. Jednou a napořád Beth. " zakřičela na zkoprnělého Levia.
,, Co to povídáš? Annabeth, že není tvé jméno? Chudák tvůj otec." pan Levis vykulil oči. Annabeth se na něj koukla s rozhořčením a utekla do stáje.
,,Kolik že ji je?" zeptal se překvapeně pan Levis.
,, Deset. Půjdu za ní. Zatím na shledanou. " oddálil jsem se urychleně a spěchal za ní.
,,Marcu!" vletěla mi do náruče a podle toho, jak se jí třásla ramena, jsem poznal, že pláče. Znám ji dlouho a tak jsem ji jen obejmul a počkal až se uklidní.
,,Proč si lidé nedokážou zvyknout, že už nejsem Annabeth, ale jen Beth?! "
,, Jméno Annabeth ti dal tvůj otec s láskou. S láskou k tobě i ke tvé matce. Miloval tě. A protože nás miluje, nemůže se vrátit. Chrání nás, prcku."
,,Nepamatuju si, jak vypadá jeho jméno a nechci si na to vzpomenout." odstoupila ode mě, ,, Můj otec umřel ve válce. A já jsem jen Beth!" odešla do jednoho boxu, kde stál její kůň Tryr. Osedlala ho a odjela. Do večera se nevrátila. Když pak přišla, přivedla s sebou i Riu, abych se je nemohl na nic vyptávat.
Annabeth se asi už na vždy stala jen Beth...

°°°

Ahojte... Doufám, že se vám kapitola líbila. Teď budu odkrývat Bethinu, Aramisovu a ostatních minulost. Víte... Včera jsem viděla jeden díl mušketýrů poslední díl první série s názvem Mušketýři neumírají snadno... Jen je vážně vtipné, že stačí jeden díl ani ne celý a he hned zase chuť psát...
Díky, že to čtete... Vaše AB