Musketeer's daughter - Poslední Korektury

23. Ona zmizela!

D'Artagnan

,,Doprdele!" zaklel jsem a praštil pěstí do zdi. Stál jsem na chodbě před mým pokojem jen v kalhotách a s krvácejícíma kloubama pravé ruky.
,,Co to bylo za divnou holku, d'Artagnane?" zeptala se mě Aline. Stála mezi dveřmi a opírala se o jejich rám. Na sobě měla jen mou košili. Nevypadala tak božsky jako předtím. Vážně jsem kvůli tomuhle zradil dívku, kterou jsem nefalšovaně miloval? Jsem slaboch.
,,Někdo na kom mi hodně záleží a já to posral!" znovu jsem bouchnul pěstí do zdi, čímž jsem si klouby odřel ještě víc.
,,A na mě ti nezáleží?" vtírala se Aline a přišla až ke mě.
,,Běž se oblíct a vypadni." řekl jsem potichu.
,,Ale-"
,,Hned!" zakřičel jsem na ní a odešel. Šel jsem k místu kde jsem si myslel že by mohla být. K cvičišti. Byli tam panny vyplněné měkkými látkámi, ale jak jich tam bylo hodně, bylo to doopravdy tvrdé. Myslel jsem, že by mohla jít tam, vybít si zlost, tak bych to teda udělal já, ale ona tam nebyla. Za to tam byli Aramis, Porthos a Athos. Šel jsem tedy za nimi, abych se jich zeptal jestli ji neviděli. Už už jsem otevíral pusu, že se jich zeptám, když se Aramis ke mě rozešel a jednu mi vrazil, až jsem spadl na zem.
,,Aramisi, klid!" zakřičel Athos a spolu s Porthosem chytily Aramise za lokty a vší silou ho drželi, aby po mě znovu neskočil.
,,Co je?" zeptal jsem se, když jsem si utíral krev od nosu
,,Co je? Co je?" Aramis se vytrhl svým dvěma společníkům, ,,Seš úplně vypatlanej?" Pořád jsem nechápal co ho tak vytáčí, o tom, co se stalo mezi mnou a Beth, nemohl ještě vědět.
,,Co ti tak vadí?" zvedl jsem se ze země a pokoušel se rukávem košile zastavit krvácení.
,,Před chvilkou kolem nás proběhla Annabeth. Brečela. Utíkala směrem od tvýho pokoje. Vůbec si nás nevšimla, ani se nezastavila, když jsme na ni zavolali. Něco si ji udělal a já chci vědět co!"
,,To je jedno. Nebylo to nic závažného. " zalhal jsem. Věděl jsem, že kdyby se to dozvěděli, nedostal bych do nosu jen od Aramise, ale od všech. Beth měli rádi všichni, ať už ji znali či ne. Zvedl jsem se a rychle jsem zamumlal, ze už musím jít a vytratil se.
Dlouho jsem přemýšlel, kam se mohla vytratit, když mi to konečně došlo. Celou cestu od jejich vesnice po to kdy málem zemřela kvůli nějakýmu blbýmu Rotvorovy, byla nejvíc se svým koněm. To je ono! Takže bude ve stájích. Rozběhl jsem se směrem ke stájím takovou rychlostí, že jsem málem smetl všechny ostatní mušketýry kolem mě. Když jsem tam konečně doběhl, rychle jsem otevřel vrata. Seděla tam na kupce sena opřena o nějakého z mušketýrů. On si mne všiml a otočil se na mě. Christian! Jemně položil Beth na seno a s rozzuřeným výrazem se otočil na mě.
,,Co tu chceš?" zašeptal naštvaně.
,,Chci mluvit s Beth!" procedil jsem skrz zuby.
,,Ale ona s tebou mluvit nechce! Navíc spí! Drž se od ní dál!"
,,Ty mi nebudeš říkat co mám dělat!" udělal jsem pár kroků směrem k Beth, ale zastoupil mi cestu.
,,D'Artagnane poslyš, myslím si, že si u Beth ztratil veškerou šanci na úspěch. Proto ti radím, drž se od ní dál, protože jestli kvůli tobě bude ještě někdy brečet... Zabiju tě! "
,,To by sis jen zkusil, chlapečku, a sám bys skončil na krchově!" udělal jsem dalších pár kroků, když v tom mi přistála jeho pěst na mém nose.
,,Nech ji být a běž někam vychladnout!" nakázal mi. Myslím, že v takové situaci bych s Beth radši mluvit neměl. Sebral jsem se a odešel. Dlouho jsem chodil sem tam po kasárnách a nevěděl co mám dělat. Několikrát se mi z očí vyvalil obrovský proud slz a nešel zastavit. Připravoval jsem si omluvu pro Beth, i když jsem si byl jistý, že ji nepřijme. Nakonec jsem se rozhodl, že se půjdu na chvilku natáhnout.
,,Beth." když jsem došel do pokoje stála tam a rozhlížela se. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale hned ji zase zavřela.
,,Chtěl bych s tebou mluvit." dostal jsem stěží že sebe.
,,Ale já ne!" odvětila skoro dřív, než jsem stačil dokončit větu, ,,Přišla jsem jen pro svůj opasek s mečem a dýkou. "
,,Ale Beth, prosím -" zkusil jsem to znovu, ale byla neoblomná.
,,Kde je můj opasek?!" procedila. Zadržovala slzy jak jen to bylo možné. Stejně jako já.
,,Ve skříni." sklonil jsem hlavu a došel ke skříni. Přesně jsem věděl kde její opasek je. Když jsem tak byl zastrčen v té skříni, rozhodl jsem se, že ji dám svůj plášť, aby venku nezmrzla. Bylo mi jasné, že odjíždí. Nemohl jsem ji v tom nijak zastavit.
,,Venku bude pršet." s těmi slovy jsem jí podal opasek i můj plášť.
,,Mám svůj!" řekla vzdorovitě. Měl jsem šanci.
,,Beth. Jen jsem ti chtěl říct, že tě vážně mám rád a -"
,,Na to si měl myslet dřív. " skočila mi do řeči, vytrhla mi plášť i opasek z rukou a utekla pryč.
,,Pitomče!" ulevil jsem si. Svalil jsem si na postel a zabořil hlavu do polštáře. Slzy začaly pádit jedna za druhou až jsem nakonec vyčerpáním usnul.

,,D'Artagnane!" zahrměl Aramisův hlas celým pokojem, ,,D'Artagnane vstávej! Beth zmizela, nechala mi tu jen dopis. " strkal mi pod nos kus papíru. Když jsem ho od něj přebíral, zaregistroval jsem, že jsou jeho řasy vlhké a jak se přemáhá, aby se nerozbrečel. Po chvíli jsem pochopil proč.
,Milý otce,' začínal dopis, ,je mi moc líto, že po tak krátké době, co jsme našli jeden druhého, se musíme znovu rozloučit. Píši ti dopis, jelikož vím, že bys mne nepustil, kdybych ti chtěla dát sbohem a obejmout. Ale musíš mne pochopit. Láska je o sebeobětování. Ty si měl to štěstí, že tvá oběť stála za to. Má láska je však neopětovaná a kasárny mi připomínají mé zlomené srdce. Nikdy jsem tě neměla hledat, jelikož nyní ti musím ublížit, jako jsem ublížila matce, když jsem ji opustila. Nehledej mne. Nejezdi domů mě najít, neboť tam stejně nebudu. Jedu někam, kde bude vám všem lépe beze mě.
Miluju tě.
Tvá dcera Annabeth.

P. S. Pokud se přeci jen vydáš domů, pozdravuj ode mne matku a Marca a řekni jim, že je mám ráda. To stejné vyřiď i Athosovi a Porthosovi.

Sbohem.'

Když jsem dopis dočetl, z očí mi uteklo pár slz.
,,Co budeme dělat?" zeptal jsem se. V tom přišli do mého pokoje i Athos a Porthos. Porthos po mě hodil košili, uniformu a kord se slovy ,,Vstávej, ty kůže líná!"
,,Jedeme ji najít! " prohlásil Aramis.
,,Ale psala přece-"
,,Je ji sedmnáct. Lásku ještě najde, ale náhradního otce ne. A já se ji nehodlám po druhé vzdát, jasné?! " koukal jsem na něj jen pár okamžiků, když šeptem dodal: ,,Je jen na tobě jestli do toho jdeš se mnou nebo ne." Na to jsem mohl říct jen jedinou věc.
,,Jeden za všechny..."
,,...a všichni za jednoho! "

•••

Ahojte lidičky...
Doufám, že se na mne nezlobíte, za takovou velkou časovou prodlevu, ale věnuji se knížce, s kterou vých to chtěla dotáhnout kousek dál. 😊😁
Jak se vám líbila část?
Btw... Co byste mi udělali, kdyby to byla poslední část? Samozřejmě možná není, ale Coby kdyby?

Votes a komenty potěší...

Děkuji za vaši přízeň..
Se vší vdečnou láskou
Vaše AB ❤