Musketeer's daughter - Poslední Korektury

26. Záchrana

D'Artagnan

„Co chceš jako dělat? Nechat Beth těm... Těm... "
„Samozřejmě že ne. Uklidni se d'Artagnane!" spražil mě Aramis pohledem, „Opravdu si myslíš, že bych svou dceru, kterou jsem neviděl skoro patnáct let, nechal v rukou Rotvorů?! Myslel jsem, že mě znáš líp! "
„Promiň, já nechtěl. Jen mám o ní strach." sklonil jsem hlavu.
„To mi všichni. Buď klidný. " poplácal mě po rameni Porthos.
„Tak co teda uděláme?" zeptal se Athos.
„Půjdeme za nimi a prostě si ji vezmeme zpět." ozval se mezi stromy hlas, jehož majitele bych nejraději pohladil prudce pěstí.
„Jak je chceš najít?" zeptal jsem se s patrnou nechutí v hlase.
„Použijeme jeho!" vytáhl z tmavého koutu mýtiny nějakého kluka.
„Kdo to je, Christiane?" zeptal se se zájmem v hlase Aramis.
„Rotvor." oznámil prostě.

°°°

Beth

„Co myslíš, že se tam děje?" zeptala jsem se Raula, když se od ostatních Rotvorů neozýval žádný zvuk.
„Asi se domlouvají. Přece jen od tvého otce či jiného mušketýra nepřišla žádná odpověď a je to skoro týden a nejsme od Paříže zase tak daleko, nanejvýš den možná den a půl cesty koňmo."
„Můj otec tam není. Jel mě hledat." zašeptala jsem. Díky tomu, že Rotvory nebavilo chodit od jednoho ke druhému ‚tak daleko' , přivázali Raula k bližšímu stromu, takže jsme si mohli povídat i šeptem.
„Jak to můžeš vědět?" zeptal se Raul.
„Protože bych to udělala já. " odpověděla jsem prostě, „Jsem svému otci víc podobná, než jsem si kdy předtím myslela."
„To ale oni nemůžou vědět." vykulil oči.
„Máš pravdu. To nemůžou."

d'Artagnan
„Jsme blízko. " zašeptal ten mladý Rotvor. Vypadalo to, že se nás bojí.
„Neboj se chlapče." konejšil ho Aramis, „Jak se vlastně jmenuješ?"
„Pane." syknul Christian. Měl jsem sto chutí ho praštit.
„Jak se jmenuješ?" zopakoval Athos Aramisovu otázku.
„Philipe, pane." odpověděl, „Nemáte něco společného s Beth? " koukal na Aramise jako na zjevení, až málem narazil do stromu.
„Ty ji znáš a říkáš ji Beth? " vystartoval jsem po něm.
„D'Artagnane uklidni se." odtáhl mě od něj Athos.
„Jsem její otec. " odpověděl Aramis jen tak. Jak se můžou tak bratříčkovat s NÍM? S Rotvorem?!
„Jsme tady. "

Beth
„No vstávej!" vytáhl mě ne moc mile na nohy jeden z těch zlořádů. Ruce zavázané za zády, veřte, nejsou nijak nápomocné při zvedání se ze země. Rotvor mě odvedl doprostřed kroužku ostatních Rotvorů. A hodil mě na zem. Všichni se začali smát.
„Tvůj otec nechce zaplatit. " zvedl mě opět na nohy ten hlavní.
„Můj otec není v Paříži. " odvětila jsem.
„Nebo se tě chce prostě zbavit. Kdo by nechtěl takové malé, hnusné-" chtěl zřejmě vyjmenovat všechny mé nedostatky, když v tom mu hlavou proletěla kulka. Hned po tom se ozval křik a z lesa vyběhlo sedm můžu. Jeden z nich běžel ke mně. Okamžitě jsem v něm poznala Philipa. V těch šesti zbývajících jsem poznala svého otce, Athose, Porthose, d'Artagnana, Christiana a mladého Françoise.
„Tys přivedl mušketýry?" zeptala jsem se hned, co byl Philipe na doslech.
„Vlastně oni přivedli mě. " zasmál se. Trochu jsem to nepochopila. Philip v mžiku vytáhl svou dýku a přeřízl lana, která svazovala mé ruce.
„Philipe, pozor! " vykřikla jsem, když jsem viděla, že k nám běží jeden z Rotvorů. Philipe okamžitě stoupnul přede mne, vytáhl svou mušketu a namířil ji na Rotvora. Poznala jsem v něm Raulova strýce.
Philipe stál přede mnou a mířil na ‚svého druha' mušketou.
„Philipe, vždyť si jeden z nás. Jsi Rotvor!" zablekotal.
„Nikdy jsem jím nebyl." vykřikl. Ostatní Rotvorové byli buď mrtvý nebo ranění, bylo jasné, že mušketýři vyhráli. Abyste se nedivili, boj byl krátký. Většina Rotvorů se vzdala, protože přeci jen byli to lapkové. Někteří z nich samozřejmě byli vycvičení vojáci, ale jen málo z nich.
„Dotkni se ji a zabiju tě! " procedil skrz zuby Philipe.
„Philipe." vykřikla jsem, když jsem na krku ucítila ledové ostří dýky. Otočil se na mě.
„Tolune, nech ji." přikázal.
„Polož tu mušketu!" promluvil ten za mnou, „I vy mušketýři. Odložte své zbraně. " všichni své meče pustili na zem až na jednoho... Kde je Christian?
„Pusť ji, Rotvore! " ozval se za námi Christianův hlas. Podle toho jak se Rotvor napřímil, jsem usoudila, že má k zadům přiložený Christianův meč. Pokusil se otočit, s dýkou stále přitlačenou na mém hrdle, ale hned se zastavil. Pustil mě a odhodil směrem k Philipovi. Ten mě jemně zachytil do náruče. Hned jsem se koukla opět Christianovým a Rotvorovým směrem.
„Odlož tu dýku! " zavelel Christian.
„Zajisté. " usmál se Rotvor, zvedl ruku a dýku mrsknul ke Christianovi, kterému se dýka zabodla do hrudníku. Ani jsem nepřemýšlela, vytrhla Philipovi mušketu z ruky a, i když jsem s ní nikdy nestřílela, namířila jsem ji na Rotvora a zmáčkla spoušť. Rotvorovi zamrzl úsměv na rtu a sesul se k zemi. Odhodila jsem mušketu a utíkala za Christianem.
„To je v pořádku, nech to být." utěšoval mě, ani jsem si nevšimla, že pláču.
„Ale..." snažila jsem se něco říct. Christian mě však chytil za ruku a usmál se.
„Víš... Možná... Jsem... Se... Asi..." dostával ze sebe pomalu.
„Co ses?" zeptala jsem se potichu.
„Asi... Jsem... Se... Do tebe..." koukal mi do očí a usmíval se čím dál víc, „Zamiloval. " Jeho pohled zeskelnatěl a tělo ochablo. Oči měl ale stále upřené na mě. Zavřela jsem mu víčka a políbila ho na čelo. Ucítila jsem, že si někdo sedl vedle mě a položil mi ruku na záda.
„Tati." zašeptala jsem a vrhla se svému otci okolo krku.
„Vezmeme tě domů. " vzal mě do náruče a odnášel pryč. Zastavil se u Athose, aby mě podržel a pak mu mě podal do sedla.
„Zvládnut to sama." zaprotestovala jsem. Athos mě na zkoušku položil na zem, ale nohy mi ihned vypověděly službu a Athos mě opět zvedl.
„Ještě nějaké přání, mademoiselle?" zeptal se.
„Postarej se o Philipa a Raula. Nejsou zlí. Prosím neubližte jim." pronesla jsem a vším okolo jsem upadla do sladkého bezvědomí.

•••
Ahojte.
Po dlouhé době jsem opět zde i s novou kapitolou. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale stará inspirace odchází a žádná nová nepřichází.

Tak... Co říkáte na nečekaný vývoj událostí? Věřte přemýšlela jsem hodně koho a jak zabít.. A taky věřte, že mi to trhalo srdce zabít Christiana.
Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál..

Tak mi pište komentáře a zanechte vote pokud se vám můj příběh stále líbí...

Love ya,
Vaše AB❤💙❤