Musketeer's daughter - Poslední Korektury

16.Annabeth? Ne! Beth.

Flashback- Aramis
Po deseti letech konečně jedu zase domů. Teda ne úplně domů, ale blízko mého bývalého domova. Možná uvidím svou malou dcerku, teď už asi ne malou. Jestli správně počítám, mělo by ji být teď 12. Určitě už umí výborně šermovat. Proč tam vlastně jedu? Protože v sousední vesnici je menší problém s lapky.
,,Pojedeš se kouknout i domů?" zeptal se mě Porthos.
,,Chtěl bych." odpověděl jsem po pravdě.
,,I na to bude čas. " zamručel Athos ze předu, ,,Teď se věnuj své práci! "
Oba jsme se s Porthosem zasmáli a dál po cestě jsme radši mlčeli, abychom Athose nerozzuřili.

,,Aramisi?!" nevěřícně na mě Anna koukala.
,,Ahoj." zamumla jsem a sesedl z koně. Anna se mi pověsila okolo krku a rozvzlykala se.
,,Kde je Annabeth?" už jsem chtěl vejít do domu, když mě Anna zadržela. Nechápavě jsem se na ní podíval.
,,Beth tam není!" popotáhla.
,,Beth? Odkdy se jí říkáte jen Beth?" nedokázal jsem si vysvětlit, že jméno, které vždy milovala, jméno po své matce a babičce, jméno Annabeth, vyměnila za prosté Beth.
,,Od té doby, co jsi poslal ten dopis." vysvětlila s smutkem v očích.
,,Proč?" nechápal jsem.
,,Ona... Zapomněla tě. Nepamatuje si jak se jmenuješ a nechce tvé jméno znovu slyšet. Zapomněla tvou tvář. Podle jejích slov už nemá otce." nevěřícně jsem na Annu koukal. Má dcerka na mě zapomněla.
,,Už musím jít! " zamrmlal jsem, ,,Miluju tě! " políbil jsem Annu a chytl otěže svého koně.

,,Ona na mne zapomněla. " zopakoval jsem Porthosovi, co jsem se dozvěděl od Anny.
,,Tak se ji zkus připomenout." nadhodil. Šli jsme po okraji jezera na druhém konci vesnice, než je náš dům. Teda byl náš, teď je jen jejich. Na břehu si tam hrála dvě děvčátka. Pokoušela se hodit co nejdelší žabku. Jedna měla dlouhé černé vlasy a byla o něco větší než druhá... Ta druhá.. Annabeth! Dlouhé zrzavé vlásky a tak velká podobnost na Annu se nedaly nepoznat. Ta černovláska nejspíš byla Ria, už od malička nejlepší kamarádka mé malé Annabeth. Ria šťouchla Annabeth do ramene a pohodila hlavou naším směrem. Annabeth se na nás koukla velkýma očima a trochu se poklonila.
,,Dobrý den!" zamumlala a přimhouřila na nás oči, stejně jako to dělám já.
,,Dobrý den, děvčata! " řekl jsem. Otevřel jsem pusu že něco řeknu, pak jsem si to radši rozmyslel.
,,Ať tam nespadnete!" zasmál se Porthos. Jen přikývly a házely dál.
,,Proč si ji nic neřekl?" uhodil na mě Porthos, když jsme se dostatečně vzdálili.
,,Nepoznala mě. Vzdala se mě. Chápu to. Věřím, že mě jednou bude chtít poznat, ale teď pro ni bude lepší toto!" řekl jsem s bolestí v hlase. Nemůžu nic dělat!
End of flashback

,,Jak to s ní vypadá? " zeptal se ustaraně d'Artagnan.
,,Její stav se zhoršil. Teplota stoupla, do rány se dostala infekce. Říká se mi to těžko, ale... Nedávám ji moc velké naděje" řekl zachmuřeně doktor a schovával si své udělátka do vaku.
,,Nesmíš zemřít Annabeth! Rozumíš?! Tohle nesmíš udělat! " naléhal potichu d'Artagnan.
,,Je mi to líto!" zamumlal doktor a zmizel za dveřmi.
,,Prosím!"

°°°

Ahojte. Konečně se mi podařilo dopsat tuto část. Doufám že se vám bude líbit.
Chtěla jsem se zeptat, jestli by se, podle vašeho názoru, ujala fan fikce na Narnii. Díky. Vaše AB