Musketeer's daughter - Poslední Korektury

17.Cože jsi? Její otec?

,,D'Artagnane, měl by sis jít odpočinout. Sedíš tu u ní jak dlouho." ozval se ode dveří Aramis.
,, Co když se neprobere?" zeptal se d'Artagnan jako by svého přítele sotva slyšel.
,, To neříkej! Probere se! Tím jsem si jist!" pokoušel se uklidnit právě příchozí Athos.
,,Musíš tomu věřit, kamaráde!" zahlaholil Porthos, když vešel do pokoje za Athosem.
,,Teplota ji pořád stoupá! " zamumlal d'Artagnan.
,,D'Artagnane přestaň s-" začal Athos.
,,Athosi! Porthosi! Hledá vás kapitán!" přiběhl do místnosti François.
,,Proč? " zeptal se Porthos.
,,Nejsem sova. Prostě vás hledá Tréville, tak tam laskavě naklušte!" utrhl se na ně a zmizel. S protočenýma očima se Porthos odebral k odchodu, následovaný Athosem.
,,Asi si půjdu na chvilku odpočinout." řekl s mírným zívnutím d'Artagnan, když se za nimi zavřeli dveře.
,,Dobře. Pohlídám jí! " usmál se na něj Aramis.

Flashback - d'Artagnan

Přijeli jsme do tohoto kraje kvůli útokům Rotvorů. Měl jsem za to, že tuto vesnici, ještě nechali být, ale všichni tu jsou tak tiší a smutní. První den našeho pobytu zde jsem se vydal na prozkoumání teto vesnice. Došel jsem až k jezeru, kde stála nějaká dívka. Zrzavé vlasy ji padaly až do půli zad a na rozdíl od ostatních dívek na sobě měla kalhoty. Zvedla ruku ke svému obličeji, jako by si utírala slzu a druhou rukou hodila do temného jezera kamínek. Mezitím co jsem se na ni koukal, přemýšlel nad ní, jsem se k ní dostal hodně blízko, jen natáhnout ruku...
,,Omlouvám se, pane. " začala se rychle omlouvat, když se otočila a narazila do mě. Nevěděl jsem co mám dělat, její hlas a uslzené oči mě mírně vykolejili. Posunkem jsem ji zastavil.
,,Co se tu stalo? Všichni jste tak tišší, tak smutní." zaskuhral jsem. Měl jsem sucho v puse a s jejím pohledem, který se mi vpaloval do sítnice jsem nemohl skoro přemýšlet.
,,Už dlouhou dobu Rotvorové sužují náš kraj. Bezdůvodně zabíjí a spalují nám domy. Zítra bude pohřeb dívky, která před týdnem umřela rukou Rotvora." řekla smutně. Chtěl jsem ji nějak pomoct, když v tom- ,,Aha. Takže umřela nějaká další dívka." se za mnou objevil Aramis.
,,Ta nějaká další dívka, byla moje nejlepší kamarádka, něco jako sestra a já nemohla dělat nic jiného, než se koukat na její smrt." vyprskla. Šlo vidět, jak se v ní vaří krev a nejradši by Aramise (možná i mě) rozcupovala na kousky. Když jsem se nadechl, abych ji to nějak vysvětlil (i když jsem neměl ani potuchy jak by to udělal), otočila se na podpatku a utíkala pryč.
,,Počkej! " zavolal jsem za ní. Něco si zamumlala, ale neotočila se a ještě přidala do kroku.
,,Co to do tebe vjelo?!" vyštěkl jsem na Aramise. Vím, že bych na něj měl být milejší po tom všem co pro mě udělal, ale teď jsem to prostě nevydržel.
,,Nepotřebuje tvoje slova útěchy. " řekl stále se koukajíc za zmizelou dívkou.
,,A to si jako vševědoucí, že víš co potřebuje nebo ne?!" zařval jsem, ,,Kdo si, že mi můžeš říkat co můžu nebo nemůžu dělat?! "
,,Jsem její otec!" konečně se na mě podíval. Nelhal mi, na to jsem ho znal už dlouho.
,,C-co-cože?!" nechápal jsem jediné slovo, co mi řekl.
,,Ta dívka je má dcera. Je jen o čtyři roky mladší než ty, ale nepamatuje si mě a... Víš co neřeš to! Prostě ji nech!"

°°°

Ahojte... Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale momentálně toho mám doopravdy hodně, tak se prosím nezlobte. Doufám, že se vám kapitola líbí, taková trochu o ničem, ale příště to bude lepší... Díky za podporu... Vaše AB