Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 4

Pohled Lexy

Jelikož jsem trochu zapomněla na čas, tak jsem na první schůzku s majitelem trochu sprintovala. Celá udýchaná jsem přiběhla na místo, zkontrolovala jsem si domovní číslo, nadechla jsem se a zazvonila. Dveře se mi odblokly a já mohla vstoupit dovnitř. Byt byl prostorný, trochu to tam páchlo (ale to by se dalo vyřešit :) a měl krásný výhled! Moc se mi to tam líbilo, ale stejně se mi na tom přeci jenom něco nezdálo. Všechno jsem si tam vyfotila, poděkovala jsem majiteli a šla jsem pro ty šaty.

Když jsem se zrovna tísnila v té nejmenší kabince, co si jen můžete představit, vtrhla mi do kabinky ,,slečna pomocnice" ( jak já tohle nenávidím!) a jak jinak mi oznámila, že mi to sluší. A protože jsem strašně nerozhodná holčička, musela jsem znovu napsat Sáře, abych se ujistila, že ta slečna má pravdu.

Já: Vážně ty modrý???

Sára: Jo a už mi nepiš! :)

To mě tedy zajímá, co má tak důležitého na práci. Vždyť tam tak nechtěla!

Zaplatila jsem tedy a s dobrým pocitem, ale s prázdným břichem (už ne na dlouho) jsem šla na oběd.

Pohled Sáry

Když jsme přijeli do Brna, měla jsem ještě mizernější náladu, než předtím. Co tu proboha budu dělat? Sestřenice onemocněla, takže jsem tu jen s rodiči. Potřebovala jsem ze sebe vybít tu negativní energii, a tak jsem šla okouknout všechny různé obchody a podniky, jestli v nich není náhodou nějaká novinka.

Chvíli jsem se procházela, ale pak mě to přestalo bavit a šla jsem zpátky na náměstí. Cestou jsem potkávala plakáty na tuhle akci, ale nijak zvlášť jsem se o ně nezajímala. Ale na jednom plakátě A3, který visel za výlohou jednoho obchodu s oblečením, mě praštilo do očí jedno slovo. Slovo, které naprosto přehodnocuje můj názor na dnešek. Slovo, které mě naprosto fascinovalo. Slovo SLZA. No to si ze mě děláte srandu! Tak to naprosto mění situaci! To se Lexy zblázní, až to uslyší. Brno, já tě miluju! (ale Slzu víc)

Pohled Lexy

Stavila jsem se v Mekáči poblíž domu č. 2. Objednala jsem si pořádný meníčko a jelikož tam bylo úplně narváno, musela jsem si sednout k poslednímu volnému stolu u okna. Když jsem si sedala, spatřila jsem za oknem bílý Renault. Mozek mi běžel na plné obrátky. Položila jsem svůj tác na stůl, až se vysypaly hranolky a vyběhla jsem na ulici. Nekontrolovaně jsem se za tím autem rozběhla, vůbec jsem nevěděla co dělám!

Kdyby nestačilo, že mám poslední dobou hlavu zamotanou ažaž, ještě mi bude do myšlenek vstupovat ON. Lidi se za mnou ohlíželi, ale já běžela dál. Byla jsem rozhodnutá, že se jen tak nevzdám.

Pohled Petra

,,Jo, myslím že by to šlo. Takže focení v pondělí v prostorách poblíž muzea. Budu tam!" Fajn takže další den v háji! Kam teď vlastně jedu? Jo vlastně na koncert do Brna. Tak a teď pro Lukáše. Jen tak jsem zavadil pohledem o zrcátko a najednou vidím nějakou holku, co mě pronásleduje. Teda stalo se mi toho s fans už hodně, ale že by někdo běžel za mým autem... Asi chce fotku a podpis, ale vážně nemám čas. Tak teď  vážně nevím, co mám dělat. Je mi ji docela líto a tak se rozhodnu udělat věc která je sice proti všem pravidlům, ale co bych neudělal pro své fans, že? Vytáhnu kousek papíru, položím ho na palubní desku a rychle se podepíšu. Chce to cvik, ale po těch 1000 podpisech, co jsem rozdal, pro mě není problém se podepsat za 2 sekundy. Stáhnu okýnko, křiknu ,,Mrzí mě to, ale fotka asi nebude! Promiň!" A vyhodím papír z okénka. Snad jí to aspoň udělá radost. ,, A doprdele já zapomněl zabočit!" Otočím to, ale tu holku už nikde nevidím.

Právě jsem porušil minimálně deset dopravních předpisů a to jenom kvůli jedné bláznivé fanynce? Co jsem to proboha udělal?

Pohled Lexy

Co jsem to proboha udělala? Hlavou mi běhá tisíce myšlenek. Už mi nějak dochází dech. Najednou se stane něco, co bych fakt nečekala. Vyklonil se z okýnka a křikl, že ho to mrzí, že fotka asi nebude a hodil ven nějaký kus papíru. A najednou mi to došlo. Na tom pouhém listu papíru je podpis! Už to všechno dává smysl! Běžím za tím kouskem papíru jako kdyby to byla nějaká důležitá úřední listina. Zase za sebou zanechávám nechápavé pohledy. Už fakt nemůžu a ten papír letí naschvál tak vysoko, abych na něj nedosáhla! Když už jsem ho skoro měla, papírek vzletěl vzhůru a zachytil se na balkoně jednoho domu. Byla jsem jak omráčená. Nevěděla jsem co dělat. Takovou dobu jsem za tím papírkem běžela a nakonec se stane tohle! To je k vzteku!

Šla jsem co nejrychleji do parku, protože jsem toho měla už vážně dost. Potřebovala jsem po takovém zážitku trochu vyvětrat hlavu. Mísil se ve mně vztek, nadšení, láska? Asi si říkáte, že mě to tak rozhodilo ale mě se tak strašně líbí a... No nic, nebudu tady říkat takový věci, protože by si někdo mohl ještě myslet, že jsem taková ta bláznivá fanynka, která když vidí Hoggyho tak je celá vlhká! I když vlastně jsem? Poslední dobou se v tom nějak nevyznám...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak tady bych to ukončila! Uf tak to bylo ultradlouhý! Nějak jsem se do toho vžila a psala jsem dál a dál... No, možná to znáte. Příběh se nám začíná trochu proplétat! Co myslíte? :) AAAAA! To je snad můj R.I.P. Jsem tak unavená! Tak snad za to ty víc jak 2 hodiny stály a doufám, že se vám to bude líbit! Pokud jo tak každý vote,follow a koment potěší. :) Díky za veškerou podporu, další díl vyjde asi v pátek, mějte se krásně, skládejte básně, já se poroučim a ČUSÁK!

Vaše vysílená kaciiik <3