Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 17

Tomáš mě držel pevně v obětí, nebo aspoň za ruku po celou dobu, takže jsem ho nemohla ani na chvilku opustit. Zrovna jsme šli pro něco k pití, když nám někdo poklepal na rameno se slovy, jestli prej nechceme hrát flašku. Otočila jsem se a málem jsem dostala infarkt. Byl to Jirka Král a usmíval se od ucha k uchu.

Tomáš mě v tuhle chvíli konečně pustil. Ne že by se mi nelíbilo, když jsem byla v jeho objetí, ale trocha vzduchu ještě nikomu neuškodilo, ne? Nechal mě si sednout na nejbližší volné místo a vytvořil si volné místo přesně naproti mě. Tušila jsem přesně proč. Většinou, když se jeden konec flašky zastaví na někom, druhý konec se většinou zastaví na člověku, který je přesně naproti. Všichni se nahlas bavili a pár lidí se dohadovalo na tom, kdo první roztočí flašku. Jediná já jsem jen tiše seděla a připravovala se na to, že právě zradím svojí lásku, na kterou celou tu dobu myslím.

Hned v prvním kole se flaška nějak zázračně zastavila na mě a přesně jak jsem předpokládala, na člověku naproti mě. Pomalu jsem se zvedala a myslela jsem při tom na Péťu. Na jeho teplé měkké rty a na jeho něžné objetí a jemná slůvka. Tomáš mě chytl za pas a dal mi pusu. Bylo to jen krátce, ale i tak jsem stihla cítit, že by chtěl i něco víc. Jeho rty chutnaly úplně jinak než Péťovy. Celé to mělo úplně jiný náboj. Když jsme si pak sedali, Tom se na mě šibalsky usmál a já mu to prostě musela oplatit alespoň maličkým úsměvem. Hned jsem toho ale litovala. Ten úsměv byl ten druh, kterej bych si měla nechávat jen pro výjímečné případy. Jiným názvem úsměv svůdný. Měla jsem chuť se propadnout do země. Tomáš mě přímo svlékal pohledem. Rychle jsem se podívala jinam. Dostala jsem pro změnu srdeční záchvat. U jednoho sloupu stál Petr a koukal přímo na mě. Měla jsem teď chuť běžet za ním, jako v ten den, kdy jsem stíhala jeho auto. Ale nemohla jsem. Byla jsem přímo přilepená k zemi. Táhly mě k ní vzpomínky jako tehdy na maturitním plese. Ukápla mi slza. Jediná slza. Pro něho. Ale nemohla jsem dělat absolutně nic. Radši jsem se odvrátila jinam a dál sledovala hru.

Hned po nás následoval ,,pár" Jordan a Sára. Sára rozhodně vstala a odvázaně ho políbila. Jordan na ní jen vyjeveně koukal. I já bych od ní tohle nečekala. Sára pro mě byla zdrženlivá dívka, věrná kámoška, ale tuhle její stránku jsem ještě neznala. Jordan na ní hodil sexy pohled, přitáhl si jí k sobě a znovu jí políbil. Davem se ozvalo jen překvapené ,,OUUU..." a dál se pokračovalo ve hře.

Do té doby, když se ještě hrálo jen na pusy, to bylo v pohodě. Teď však jeden Jordanův kamarád vymyslel, že lidi, na který to padne, budou muset jít na půl hodiny jen sami dva do vedlejšího pokoje a tam celou tu dobu kecat, prý aby se lépe poznali. Ale já věděla, že to má úplně jinej smysl. Modlila jsem se, aby to hlavně nepadlo na mně. To poslední co jsem teď potřebovala bylo být s Tomem o samotě. Jo, kdyby se ten člověk jmenoval Petr, hned bych změnila názor. S tím jsem si teď potřebovala promluvit víc než kdy předtím.

Když to padlo na Sárku a Jordana, neměla jsem z toho nejlepší pocit. Měla jsem takový instinkt jí chránit před dalšími debily, kteří by se na ní, hned po tom co dostanou, vykašlali. Ale když jsem viděla jak zamilovaně se ti dva tváří, ten pocit hned opadl.,,A další vyvolení jsou... Lexy Petersonová a náš Tomáš!" linul se ten nepříjemný zvuk z mikrofonu až ke mně. Tak, a mám to. Dnešek se asi vážně zapíše do dějin. Pevně jsem doufala, že do těch pozitivních.

Když Tomáš za námi zavřel dveře, najednou mé uši konečně zaznamenaly ticho. Jenže příjemné to bylo asi tak dvě minuty. Pak už mě to pomalu ale jistě deptalo. ,,Co budem dělat?" řekla jsem nakonec a snažila jsem se dívat jinam než na něj. ,,Víš, Lexy..." řekl Tomáš a byl nebezpečně blízko. ,,Co?" řekla jsem ale moje slova umlčely jeho rty. Byl tak atraktivní, že jsem se nedokázala odtrhnout. Cítila jsem jeho chtivost. To nebylo dobré znamení. Chytl mě pevně kolem pasu a líbal mě na rty i na krk. Jeho ruce se pomalu přemisťovaly výš a hladily mě po zádech. Pak mě jedním zkušeným pohybem rozepl podprsenku. Tak to neměl dělat. Pozdě. Prudce jsem se odtrhla a dala mu facku.  Rozběhla jsem se ke dveřím. Tomáš se za mnou jen udiveně koukal a mnul si červenou tvář.

Běžela jsem. Nevěděla jsem kam. Měla jsem toho už tak akorát dost. Slzy mi stékaly po tvářích a usychaly za cesty. Snažila jsem se v tom rychlém běhu zapnout podprsenku. Nechtěla jsem na to myslet. Do mých myšlenek se pomalu vkrádal Petr. Už zase. Zahnula jsem na hlavní ulici v Praze 5. Plzeňskou. Jinak se domů nedostanu. Stále jsem běžela a myslela na naše prohozená slova, polibky, zážitky... Už jen pár bloků a jsem doma. Nepřestávala jsem utíkat. Studený večerní vítr mi vyvlíkal neposlušné prameny z culíku. Petře, co mi to proboha děláš?

,,A sakra! Nemám klíče!" zaklela jsem a pohled mi ulpěl na zvonku se jménem Petr Lexa. Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem z posledních sil zazvonila. Už jsem si připravovala slogan co mu řeknu, jestli vůbec bude doma. Slyšela jsem jen zvednutí sluchátka a již známý zvuk odblokování dveří. Rychle jsem vpadla dovnitř a vyběhla po schodech nahoru. Otevřela jsem dveře od bytu, a svalila jsem se na postel. Moje srdce bilo z posledního. Bylo už tady jen pro jednoho. Pro Petra.

Vzala jsem kameru, sedla jsem ke klavíru a začala zpívat písničku, kterou jsem si postupně vymýšlela. Ta písnička byla o všem, co prožívám, o tom, jaké je to být zamilovaná, o tom, jak už jsem z našeho vztahu nešťastná a o odpuštění... Najednou jsem za mnou uslyšela kroky... Alespoň mě ušetří tohohle šílení, pomyslela jsem si. Čekala jsem na ten okamžik, kdy už mi konečně někdo položí studenou pistoli k zádům. Byla jsem připravená zemřít.

Tak, přátelé, tady bych to ukončila... Zemře Lexy? Na to si budete muset ještě chvíli počkat :) Nějaký názor do komentíku na mojí tvorbu by nebyl k zahození :) Sdílejte, votujte, followujte (to je zase slovo :)! Znovu vám děkuju za překonání 10K přečtení! Vaše podpora je nekonečná! Mám vás ráda:)

vaše Kaciiik <3