Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 13

Ahojky! Na začátek bych chtěla jen zmínit jednu úžasnou holku spisovatelku SaenkuJouglovou! Takže kdyby jste náhodou neměli co číst, knížka Plním si svůj sen je naprosto vhodná pro milovníky Petra! Jinak, snad vám tímto 1000 slovým dílem vynahradím tu týdení pauzu.
Užívejte!

Pohled Petra

Po chvíli už sedíme na pohovce a normálně si povídáme. Udělali jsme takový menší kompromis. Ona mě přijala jako normálního kluka a já přistoupil na to, že začneme od začátku. Koneckonců, je to logické a s tou láskou jsem to nemyslel doslova, ale jsem rád že to takhle vzala. Moc si to s ní užívám. Pořádně se známe jen pár minut a už se skvěle doplňujeme.

,,Hele, a proč si mi vlastně nenapsala na osobní facebook?" využívám toho, že zrovna povídá o tom, jak se dokopávala k tomu, aby mi poprvé napsala.

,,Vždyť přece všichni víme, že to máš zablokovaný a zprávy nečteš!" namítne a já si až teď vzpomenu, že jsem vlastně veřejně oznámil, že nemá smysl psát mi přes Facebook.

,,No víš..." začnu a hledám ta správná slova. ,,...potřeboval jsem nějak snížit ten šílenej počet zpráv. Úplně mi to blokovalo FB! Ve skutečnosti všechno čtu a u něčeho mě i dost štve, že na to nemůžu odpovědět. " říkám trochu naštvaně a trochu smutně, pořád však nejistě. Lexy na mě jen s podezřením kouká a mě najednou napadá konečně smysluplná věta.

,,Napsala jsi mi na Hoggyho. Myslíš že je tam větší šance, že ti odpovím?" koukám na ni pobaveným pohledem a ona tím svým propaluje zem. Jako kdyby za to chudák podlaha mohla.
Pak se oba zasmějeme. Miluju její smích. Je tak čistý a zároveň pronikavý.

,,Budeme přátelé?" zeptám se náhle svým poněkud rostomilejším tónem. ,,Tak co vlastně chceš? Nejdřív na mě vybafneš s romantikou a pak tohle..." jakoby naštvaně řekne i když ví, že myslím facebook.

Po několika minutách nepřetržitého kecání je konečně ticho. Pravá chvíle na velké činy. Poposednu si k ní blíž a ona si o stejný kus odsedne. Hm, nebude to tak lehké, jak jsem si z prvu myslel.

Pohled Lexy

Přemýšlím nad námi. Nad naším vztahem. S tím začátkem jsem to nemyslela tak doslova. Celou dobu co jsem ho neměla jsem po něm přímo toužila a když teď sedím (nebo spíš povaluju :) před ním, nevím co mám dělat? To jako vážně Lexy? Vzchop se a dej mu pusu! Ale to já ne. Bojím se že to ,,začít úplně od začátku" vzal až moc doslova. Chci ho. Tak strašně moc ještě jako nikdy předtím. Kouká na mě a nejspíš taky o něčem přemýšlí. O čem? To je mi zatím tajemstvím.

Najednou udělá něco, v co bych už ani nedoufala: Přisedne si. Moje tělo to samozřejmě vezme jako narušení osobního prostoru a automaticky si odsedne. Panebože! Proč? Po tomto šíleném činu na mě kouká tak smutněji, za to však cílevědoměji. Je možné, že se červenám? Nevzdává to a znovu se ke mě přisune. Tentokrát mě však chytí za ruku, abych mu už nemohla udělat to, co jsem udělala před chvilkou. Obejme mě kolem pasu a přitáhne k sobě.
,,Krásko..."
,,Neříkej mi tak..."
,,Vím že mě miluješ..." řekne a když se mu nedostane odpovědi, pokračuje. ,,Tak mi řekni, že to tak není..." nakloní se ke mě a já ucítím jeho vůni.
,,Péťo, já..." vydechnu a hlava mi vypoví službu. Jeho rty jsou příliš blízko a jeho paže mě k němu přitahují.
,,Petře..." bezmocně se na něj dívám a v tom mě políbí.
Už jsem pusu od kluka dostala, ale rozhodně ne takovou. Jeho polibky jsou překvapivě něžné, jako by si chtěl zapamatovat chuť mých rtů. Oči se mi zavřou. Jsem opojena jeho vůní a unášena jeho polibky. Políbí mě znovu a pak se odtáhne. Nechci aby to skončilo. Pomalu otevřu oči.
,,Ještě..." špitnu, usměje se, a já ho políbím.
Tentokrát ne jemně. Jeho ruce mě k sobě přitisknou, já ho obejmu kolem krku a bez zábran ho líbám. V tom zazvoní zvonek. Prudce se odtrhneme a chtíce dalších doteků se na sebe díváme. V tuhle chvíli lituju že mám vůbec nějakou spolubydlící. ,,Kdo to je?" s úsměvem se na mě dívá a já se pousměju taky.
,,Moje spolubydlící..... Sára." doplňuju a Petr pozdvihne obočí. Vezmě mě do náručí a nese do koupelny.
,,Co blbneš?!?" křičím a směju se zároveň. Vzápětí toho však lituju. Jen co mě postaví na zem a zabouchne dveře mě přitiskne ke zdi tak, že by se mezi nás nevešlo ani pírko a já zase ucítím závan jeho vůně.
,,Tak teď by se nám hodila ta tvoje skříň na milenky!" rádoby vtipně poznamenám a při tom se ho snažím odstrčit. Můj pokus byl ale neúspěšný a místo toho mě zase začal tak vášnivě líbat, až mi z toho naskočila husina.
Chvíli jsem mu je stíhala oplácet a moc ráda bych spolupracovala i dál, jen kdybych neuslyšela Sářin poněkud naštvaný hlas a chrastění klíče v zámku.
,,Peťo pusť!" musela jsem ho trochu umravnit i když i nadále poséval můj krk polibky. Cítila jsem za něj menší zodpovědnost. Proč? Situace je momentálně taková, že je se mnou v mém bytě slavný Petr Lexa a za minutku budeme volat záchranku. Proč? Moje nejlepší kámoška dostane infarkt. Nejspíš.
,,Kde jsi Le? Proč se schováváš?" volá ještě trochu naštvaným hlasem Sára (která tím ve skutečnosti chce vlastně říct: Lexy? Co máš tak důležitýho na práci, že nemůžeš hejbnout tim zadkem a otevřít mi? )
Když jsem se však konečně vymanila z jeho sevření, bylo už pozdě. Za dveřmi jsem slyšela kroky. S Péťou jsme na sebe jen mrkli a hned jsme věděli co dělat. On pustil vodu a já držela dveře. Nebylo to poprvé co jsem zaklela nad tím, že nemáme klíč od koupelny.
,,Sári počkej chvilinku, zrovna si dáv-vám spr-rchu!" kuckala jsem smíchy protože mě kdosi začal lechtat a kapky to rozhodně nebyly. Začal mě dávat lechtavé polibky za krk, já v sobě dusila smích a ten dotyčný z toho měl obrovskou legraci.

,,Lexy, potřebuju nutně na záchod! Neboj, nekoukám!" a v tu chvíli mě opustily všechny smysly, protože mě někdo stříkl za krk ledovou vodu, já vyjekla a uklouzla po mokré podlaze. Pak už jsem jen slyšela, jak se otevírají dveře...

Tak, pro dnešek všechno! Zatím to tak vypadá, že bude nakonec muset Petr volat záchranku pro obě, co myslíte? :D No, nechte se překvapit! Další díl bude nejspíš až o víkendu, nezapomeňte na knížku Plním si svůj sen a majte sa faaaantasticky! Ne, dělám si srandu. ČUSÁK!
love you <3

vaše kaciiik