Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

Epilog

,,Frio, nehraj si na tom balkoně!" okřiknu svoji dcerku, která se posouvá nebezpečně blízko k okraji balkonu. Náhle mě zezadu obejmou něčí ruce a pohladí mě po zádech. ,,Jen jí nech. Přes tohle zábradlí se tříletý děcko jen tak nedostane..." řekne uklidňujícím hlasem a dá mi pusu do vlasů. ,,No, trocha mateřské opatrnosti nikdy neuško-" Ale to už nestihnu doříct , jelikož si mě Petr otočí k sobě a políbí mě. Myslím, že tohohle nebudu mít nikdy dost. Přitiskne si mě ještě blíž a- ,,Mamí, podívej! Něšo šem našja!" vítězoslavně se usmívá a mává s kouskem papíru. ,,Už jdu, miláčku!" Péťa mě chytne jednou rukou kolem pasu a druhou popadne foťák. Spatřím na ní krásný, lesknoucí se prsten. Usmějeme se na sebe a vydáme se za naším pokladem. Dřepneme si k ní a ona mi ten papír strčí přímo pod nos. ,,Počkej, takhle to asi těžko přečtu..." vezmu si od ní ten její objev a zajíknu se překvapením. Když to uvidí i Petr, zasměje se a já pocítím tu nostalgii. Na trochu pomačkaném papíře s ocucaným rohem, o což se postarala Fria, jde přečíst vybledlý, v rychlosti naškrábaný podpis: Petr Lexa.

Každý máme předurčený nějaký osud. Nikdy jsem si nemyslela, že by zrovna ten můj mohl být tak zvláštně úžasný. Sice mi život připravil těžkou cestu plnou výmolů, ale stálo to za to. Jsem ráda, že jsem si prožila takové trápení, na jehož konci čekalo štěstí. Naučila jsem se spoustu věcí a zažila dobrodružství kvůli pravé lásce. A za to vděčím právě mému osudu. Mému Překvapení z prvního patra.