Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 12

Ahojky! Omlouvám se za menší zpoždění. Máme tu další díl tak užívejte!

,,Haló? Kdo je tam?" ozval se hlas starší paní, kterou už jsem včera potkala, když mi podávala balíček šroubků. Jsem ráda, že moje ruka zamířila zrovna k jejímu zvonku. ,,Haló, tady Lexy Petersnová, ta který jste včera podávala ty šrouby." plácám úplný blbosti. Však mým cílem je teď jediné. ,,Jo to si ty! A co bys chtěla?" říká už trochu přívětivěji ta paní. ,,Víte, nemůžu se dostat dovnitř, buď je to mojí blbostí, nebo tim zámkem..." zase nesmyslně dodávám. Nechápu proč někdy nemůžu držet hubu. ,, Tak počkej, tři, dva, jedna otevírám!" ,,Děkuju vám moc!" křiknu ještě a otevírám již odbloklé dveře.
Když konečně dorazím domů, slavnostně si sednu na polštář. (ještě stále nemáme židle :) Když už jsme u toho oslavování, přemluvila jsem se k tomu, abych si konečně zapnula mobil. Ono se to nezdá ale když jsem si ho asi v půlce dne definitivně vypla, další hodiny jsem jen tak tak přežívala. Dnes už člověk bez mobilu nevydrží ani minutu.
Čekala jsem toho hodně ale k mému překvapení jsem našla jeden zmeškaný hovor a stejně tak to bylo i se zprávami. Byla tam jediná znějící: Moc se ti omlouvám, vůbec jsem si neuvědomoval, co dělám...
Příjemně překvapena jsem se pustila do kontrolování sociálních sítí. Twitter-nic, instagram-nic zajímavého, jen pár srdíček, facebook-2 zprávy. Rychle jsem rozklikla upozornění, abych se koukla, kdo mi píše. Rty se mi roztáhly do úsměvu. Podle této nápovědy už jistě uhodnete, kdo to byl. Dala jsem se do čtení.

Hoggy: Ahojky krásko, jak se daří? Udělal jsem si na tebe čas tak snad se mi nějakou tu chvilku věnuješ :) :*

Rty se mi podruhé roztáhly tentokrát do širokého úsměvu. Druhá zpráva byla o něco kratší, tím však výstižnější.

Hoggy: A menší drobnůstka: Dáš mi svoje číslo? :D

Úplně jsem si představila, jak se u toho tváří. Ten roztomilý výraz se prostě zaměnit nedá. O to zaměnitelnější (panebože, to je slovo :) chvíli jsem pak přemýšlela, jestli mu ho dám. Na milisekundu mi probleskla hlavou myšlenka, že cizím lidem se takové údaje nedávají, však v další vteřince ji zahnala do kouta myšlenka ,,vždyť on přece není cizí" a tím bylo rozhodnuto.

Já: 604 835 903 :* <3 (číslo prosím nepoužívejte, je vymyšlené :D )

Čekám minutu, dvě, tři a stále žádná odpověď. Aha. Tak tohle je ten čas, co si na mě udělal. Slovo děkuji mu zřejmě nic neříká. Počkám ještě minutku a když se pořád nic neděje, píšu další zprávu. Sice nenávidím, když se píšou dvojzprávy (přeci jenom, čím víc bílý, tím líp :) ale tomhle případě to nešlo jinak.

Já: A co třeba...

Chtěla jsem napsat ,,a co třeba slůvko ,DĚKUJI' pane, to vàm nic neříká? " ale přerušil mě zvonek domovních dveří který řinčel ostošest, protože na něj někdo vyhrával nějaký podivný rytmus, který mi mimochodem neodvratně připomínal lhůtu záruční. ,,No jo, vždyť už jdu!" říkala jsem a šla jsem rychlým krokem odemknout. Prudce jsem otevřela dveře a málem mě ranila mrtvice. Stál tam ON a usmíval se na mě. ,,Můžu dovnitř?" zeptal se a když jsem mu na to nic neříkala (jak jsem asi mohla když jsem na něj jen překvapeně čučela :) šel dovnitř.
,,Co to..." to bylo tak jediné, co ze mně vypadlo. Žádné odpovědi se mi tentokrát nedostalo, jen mě jemně chytl za ruku a posadil mě na pohovku. ,,Lexy," začal a já na něj stále zamilovanopřekvapeně (další Shakespeare :) koukala ,,nebudeme si na nic hrát. Jsem jen normální kluk, který tady před tebou stojí a žádá, abys ho milovala." Chytnul mě za ruku. Ježiši! Je to tak romantické! Stoupla jsem si, ale vzápětí jsem zase spadla na pohovku. Stále jsem nemohla uvěřit, že se tohle děje právě mě. Druhý pokus už byl úspěšnější. Teď jsem tam před ním jen tak stojím a přemýšlím, co na to říct. ,,Petře," řeknu k mému překvapení až moc romanticky a na jeho tváři se objeví tak krásný úsměv, věnovaný jen a jen mně. ,,myslím že by jsme měli začít pěkně od začátku. Co bys řekl na kino a večeři?" Říkám a nemůžu se nesmát. Začne se smát taky. To je dobré znamení.

Prosím, čtěte!
Tak, tady bych to ukončila! Snad jste si to řádně užili a budete se těšit na další díl!

Jé, já jsem se vás vlastně zapomněla zeptat jak se vám líbí ty písničky? Mně úplně nejvíc! Jaká nejvíc? Napište mi to do komentářů. Docela by mě to zajímalo. Jde někdo na ten křest? Prosím taky do komentů :) Další dílek bude nejspíš až po pátečním křestu CD, uvidím jak to stihnu. Jinak moc moc moc vám děkuju za neustálou podporu! Stoupá to strašně rychle! Jste úžasný! :*

Jinak follow, hvězdička nebo pěkný koment potěší, mějte se krásně, skládejte básně, já se poroučím aaaaaa ČUSÁK!!!!

Love you <3
vaše kaciiik