Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 6

Tak jak jsem slíbila, je tu odměna za tu hranici! Ještě jednou vám hrozně moc děkuju! Bez vás bych to nezvládla! <3

Jinak tenhle díl věnuju P.L.overce! Dotyčná osoba pochopí :) Tak dost bylo zdržování, můžeme začít!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tu noc se mi zdálo o Hoggym. Byla to úžasná, zamilovaná story. Škoda že už musím vstávat.

Pomalu jsem otevřela jedno oko a zděsila jsem se. A sakra. Neviděla jsem můj modrý stop v pokoji nýbrž tu mřížkovanou poličku na bágly. (víte co tím myslím :) Dopr... Já usnula ve vlaku!!! Nejistě jsem se koukla na mobil. Bylo tam 8 nepřijatých hovorů, 2 zprávy a jeden snap. 8:15. Pondělí. Už začala škola. Těch 8 nepřijatých hovorů a jedna zpráva byly od mámy. ,,Ježiši Lexy! Kde jsi? Prosím ozvi se! Hned! Prosím " tak zněla ta SMS. Pak textovka od Sáry: ,,Lexy! Všichni tě hledaj! Jestli to děláš naschvál tak jseš v pěknym průšvihu! Čau!

Když jsem si ty esemesky četla, postupně mi docházelo, že jsem v pěkný prdeli... Tak komu zavolám? Odpověď zněla celkem jasně. Máma. To bude peklo. Jdu na to. Co nejpomaleji jsem stiskla ,,máma" a přiložila si telefon k uchu. Píp, Píp, PÍP! To vyzvánění mě začínalo pomalu ale jistě iritovat. Píp Píp, ,,Lexy! Kde jsi? Jsi v pořádku? " Zněla dost vyděšeně. ,,Jo mami, jsem v poho. Jen jsem zaspala ve vlaku a teď jsem zamčená v depu v Budějkách. " Mluvila jsem pomalu, jako bych chtěla zdůraznit každé slovo.  Chvíli trvalo, než se mi dostálo odpovědi. Pak však přece. ,,Tak vydrž, zavolám na informace Českých drah. " Už jsem si myslela, že z toho nic nebude, ovšem mýlila jsem se. Máma totiž pokračovala. Tentokrát však rázněji. ,, Jen počkej! Doma si to vyřídíme! " Pak zavěsila.

Asi tak 5 minut po mém ne moc příjemném rozhovoru s mámou jsem uslyšela něco rachtat. Poté vstoupil do vlaku ne moc nadšený průvodčí a vyvedl mě do hlavní haly. Teď už jsem cestu znala až příliš dobře.  Rozmyslela jsem si, že půjdu rovnou do školy, abych neztrácela čas. Tak si to rázuju směr gympl. V ruce šaty, na rameni ne zrovna těžkou kabelku. To asi proto, že v ní nejsou žádné učebnice. Mohla jsem jen pevně doufat, že mi Sára nějaké půjčí.

Pohled Sáry

7:59. Lexy stále není ve škole. Její mamka mě v noci několikrát volala, jestli náhodou nevím, kde by mohla být. Řekla jsem ji jen, že jsem s ní byla v kontaktu o půl čtvrté a pak už nic. Jediný, co jsem pro to mohla udělat bylo napsat SMS. Jako by se po ní zem slehla. To víte, že mám o ni taky strach. Ale zároveň mám pocit, že to Lexy jen hraje a že se jí nic nestalo. Zvoní. Škola začala. A Lexy zatím nikde. Začínám mít takovej pocit, že je Lexy fakt v pořádným průšvihu. Ale co jí zas přelítlo přes nos? Každý by si hned pomyslel, že její kámoška snad bude vědět. Já však nic nevím. Tentokrát se mi Sára nesvěřila. Asi je to něco důležitého.

Pohled Lexy

Jako by to už nestačilo, škola byla zamčená. Musím zvonit na kancelář.  Sekretářka mě dlouho poučovala, že alespoň maturitní ročníky by měli být všem příkladem a že takhle maturitou asi těžko projdu, ale po asi desetiminutovém výkladu mě konečně pustila dovnitř.

Teď stojím před třídou a přemýšlím, co mám říct. Nakonec donutím svojí ruku ke slabounkému zaklepání. Srdce mi tluče jako splašené. Po několika nekonečně dlouhých sekundách paní profesorka otevře a věnuje mi nechápavý pohled.  ,, Á, slečna Petersonová! Tak jaká výmluva to bude dnes?" Katie a Amanda se začaly hihňat. ,, P-Paní profesorko, j-j-já jsem zaspala... " cítím, jak rudnu. ,,Tak se posaď! Řekla mi úča rázně. Já jsem ale zůstala stát jako přimražená. Viděla jsem v Katiině ruce její Iphone 6.  Propalovala jsem ji pohledem. Celá třída se otáčela, kam že se to koukám. Katie ale byla rychlá,  mobil zase včas schovala a dál se chovala jako neviňátko. Na druhé pobídnutí naší paní profesorky jsem si konečně sedla. Sára se ke mně bleskurychle naklonila: ,,Cos dělala, kdes byla? " vychrlila na mě. Popravdě moc se mi o to dělit nechtělo. ,,Usnula jsem ve vlaku. " řekla jsem otráveně.

To mám ale dneska den! - myslela jsem si naštvaně. A to jsem ještě netušila, že se u oběda poliju, zakopnu na ulici a holky udělaj tu podrazáckou věc.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak máme další kapitolu za sebou! Snad vás to ještě neomrzelo! Miluju psaníííí! S každým dílem vám tak posílám obrovskou nadílku mojí nadšenosti! Každý vote, follow mnebo pěkný komentář pro mě moc znamenají. Jsem ráda, že se vám příběh líbí! Jestli ano, tak ho šiřte dál! A nezapomeňte brát tento díl jako osobní poděkování za přízeň!

Lovuju vás <3

vaše přešťastná kaciiik