Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 18

Tak jsem zase zpátky a se mnou je tu i další díl této storky! Chci vám moc poděkovat za to, že jste trpěliví, když tu zrovna nejsem. Děkuju vám za všechno a teď už k dílu!

Užívejte!

Když se několik vteřin nic nedělo, rozhodla jsem se něco dělat já. Pomalu jsem se otočila a srdce se mi zastavilo. Nemohla jsem se nadechnout. Musela to být opravdu chvilička, ale mně to přišlo jako nejdelší chvíle mého života. S vydechnutím se mi nahrnuly slzy do očí. Naproti mně stál Petr a prudce oddychoval. Myslím, že se snažil i o úsměv, ale moc se mu to nedařilo. V tu chvíli jsem to chápala: Sama jsem nebyla schopna úsměvu nebo jakéhokoliv jiného výrazu. Netušila jsem, jak můj obličej vypadá, ale člověk naproti mně to viděl úplně přesně. A nezdálo se, že by na to reagoval špatně, spíš mi něco chtěl říct, ale jeho rty se pohybovaly naprázdno. Už jsem to prostě nemohla vydržet a rozběhla jsem se k němu. Silně mě objal a tiskl mě k sobě. Cítila jsem jeho lásku a on cítil tu mojí. Něžně mě dýchal na krk a já jsem cítila každý jeho pocit. Převažovaly spíš ty veselé, ale tu a tam se objevil i nějaký negativní, bojácný. Nevěděla jsem, jak je to proboha možné, ale v tu chvíli mi bylo všechno co se netýkalo mně a jeho ukradené. Vydržela bych takhle ještě hodně dlouho, kdybych se nepotřebovala nadechnout. Přesně v tu chvíli mě od sebe odtáhnul, jako by věděl, co zrovna chci a potřebuju. Vzal mi obličej do dlaní a políbil mě. Pak jsem ucítila, že se něco stalo. Celý sebou trhnul, odtáhl se a řekl: ,,Změnil jsem se."

Pohled Petra

Nevěděl jsem, jestli jsem schopný jí všechno říct. Jedno ale bylo jisté: Za posledních pár týdnů se stalo hodně změn. Netušil jsem, co to skutečně je, ale já tomu říkám omezení. Moje rodina se vždy od ostatních lišila. V dětství jsem tomu nevěnoval mnohou pozornost, ale jako teenager jsem to dost řešil. Moje maminka mě za to tvrdě trestala, upřímně jsem jí nenáviděl.

Vždy mi připadalo, že žijeme ve svém vlastním světě, odděleně od ostatních. Byli jsme učeni stranit se lidí, pokaždé, když to šlo. Většinou jsem seděl v ústraní, mimo všechnu zábavu. Máma mi vždycky opakovala, že jsem vyjímečný, že mám vyjímečnou duši, která se musí chránit. Až do této chvíle jsem si myslel, že myslí tu uměleckou, tak lehce se prosadí jen člověk s uměleckým nadáním.... Ale teď, teď už to chápu. Vím, asi to bude znít směšně, ale možná by mi uvěřila. Jsem něco jako upír, ale místo krve si beru vaši podstatu, přesněji řečeno vysávač duší. Nevím jak se to přesně stane, ale prostě jako bych si vzal všechno, co dělá vás, právě vás. Když tento proces skončí, zůstane už jen tělo, bezvládné tělo, které nedokáže dál normálně žít. Nevím, co se s ním dál stane, po tom činu se vždycky tak hnusím sám sobě, že se vždy uzavřu do sebe a ostatní nevnímám. Nechci to dělat..... ale musím. Je to pud přežití. Než bych sám neexistoval, tak radši ubližuju druhým.
Lexy bych ale nikdy neublížil. Jak si můžu být tak jistý? Vím to... prostě to vím. Našel jsem v ní něco jako můj odraz. Nevím, jak to přesně funguje, ale je to něco jako naprosté oddání. Kdyby vás viděli ostatní, řekli by, že je to neovladatelná zamilovanost. Ale oni by se jen neovladatelně pletli. Je to láska, hluboká láska mezi dvěma ,,lidmi", kteří můžou být vybráni zcela náhodně. Viděl jsem to mezi mámou a tátou. Ty pohledy, ty polibky, ty doteky... Tak nenápadné, a zároveň tak významné, důležité.
Je to tak jednoduše přirozené, ale tak složité.
Já jí to prostě nedokážu říct, ne teď. Nechci jí vystavit ještě většímu nebezpečí, už takovou chybu neudělám.

PŘEKVAPENÍ!!! Tak jo, konec mučení. Jsem zpět! Poslední dobou jsem neměla pražádnou chuť psát, ale co bych pro vás neudělala :D Zrovna mám jarní prázdniny, na horách v hotelu s wifi se skvěle píšou příběhy ;) Takže do konce týdne snad ještě nějaký ten dílek vyjde :) Budu mít ještě spousta práce s mojí oslavou. Narozky se blíží! Já jsem ale svolná se vším a zároveň mě to naplňuje takže nebojte, na 99% ještě něco vydám ;) Děkuju za všechnu podporu, miluju váááás!
Tak zatím ČUSÁK!

Vaše znovunabuzená (unavená) kaciiik

PS: Vysáli ze mě duši!! Oči se mi zavírají... :D