Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

Velký popis, část druhá + bonus :)

Lexy Petersnová

Lexy, známá ,,herečka" z Českých Budějovic je důležitou postavou v našem příběhu. Jako malá byla nejžádanější dětská herečka v celých jižních Čechách. Chodila s Petrem do stejného dramatického souboru, ale v minulosti se o sebe zrovna moc nezajímali: jejich věkový rozdíl je totiž 6 let. Oba dali jejich maminky do divadla ze stejného důvodu: Hyperaktivita a komunikativnost. Lexy milovala možnost předvádět se, dnes tomu není jinak. Těšilo jí, když jí lidé leželi u nohou díky jejímu úžasnému zpěvu. Ano. Zpěv. Byla to, je i bude asi jediná činnost, která jí udržuje při životě, když jí není zrovna do zpěvu. (ach, ta bohatá čeština :D) Nikdy se zpívat neučila, byl to jeden z darů od přírody. Odborně se začala učit až po maturitě. Rozhodla se zpěvu odevzdat celý svůj život právě na vysoké pěvecké škole v Praze. Další věc, kterou umí brilantně (a je si toho vědoma) je skrývání pocitů. Tuto velmi užitečnou vlastnost zdědila po své matce Aneliese Petersnové. I když se to na první pohled nezdá, tato vlastnost vám v mnoha ohledech pomůže. Máte třeba příšernou depku, nebo jste se naštvali tak, že byste nejradši poslali celý svět někam? Takhle lidem v okolí nebudete kazit den!

Nikdy neměla moc štěstí na kluky, vždy snila o někom, kdo byl pro ni nedosažitelný. Když už se ji někdo ,,dvořil", vždy ho jen tvrdohlavě odmítla. Petr byl její hvězdou už skoro tři roky, ale nikdy by ani nepomyslela na to, že by s ním mohla něco mít. Nemohla uvěřit, že právě ona se stala jednou z ,,vyvolených" tak úžasného člověka. A to je jeden z důvodů proč ho poslala v ten osudný den pryč. Měla toho prostě dost a její mysl to nemohla vstřebat. Ale tentokrát Petra nenechá tak snadno odejít. Takovou prázdnotu by už podruhé nepřežila.

Sára Slámková

Kámoška která je vždy nablízku, člověk který je vždy připraven tě utěšit, obejmout, dát dobrou radu, rameno, na kterém se můžeš vyplakat, dveře, které jsou vždy otevřené pro ty, kteří zrovna potřebují úkryt...

Tak je známa Sára, nejlepší kamarádka, kterou má jen málokdo. Je skromná, nikdy nenaříká nad svými problémy. O svůj ,,blahobyt" se zrovna moc nezajímá hlavně aby se měli co nejlépe ostatní. Ano, má samozřejmě své nejtajnější sny jako každá dívka, ale své potřeby nedává najevo. Je to prostě člověk, který má srdce na správném místě.

I když Sára vypadá, že je spíše tichá ( prostě in english SHY :D ) miluje večírky a party. Mezi cizími lidmi se sice chová stydlivě, ale mezi ,,svými" to umí pořádně rozjet!

Má ale jednu špatnou vlastnost. (Ano, opravdu jsem tak zlá, že jsem nějakou našla...) Dá se snadno ovládat. Nechá se, aby s ní zacházeli jako s hadrem. Proto jí všichni kluci také tak využívají. Je ale nenapravitelná romantička, takže až potká toho pravého, to bude teprve něco!

Tak čau!

vaše ka- NE! NE! NE! Ještě to nezavírej! Přichází čas na bonus!

Dnes je můj velký den! Jdu na svůj první koncert! Ve škole jsme dostali seminárku na téma ,,Jak se prosadit" a úkol byl jednoduchý: Měli jsme si najít nějakého producenta a studio, kde bychom nahráli teaser SVÉ VLASTNÍ  PÍSNIČKY! A jelikož mám velice šikovného pomocníka :D, zpívám jako předskokan skupiny Slza! Dobře, možná jsem trochu podváděla (s hudbou tý písničky mi pomáhali Lukáš a Petr) ale není nad to ukázat, co ve vás je!

Ano uhodli jste! Takový minidíl nikdy neuškodí! :D

MÍSTNOST HRŮZY

*FLASHBACK*

,,A co třeba: On: Jsem ten, co ho ráda měníš- Ona: Však jen když mě z houfu nevyčleníš!" zanotoval Petr už poněkud unaveně. ,,Jo! Jo, to by šlo." snažila jsem se o povzbudivý tón. Makáme na tom už dva dny skoro v kuse, ale ani jeden se ještě nezmínil ani slůvkem o odpočinku. Oba víme, že ta písnička musí být bomba! ,,Tak, jedna čína pro pána a jedny palačinky tady pro slečnu" mrkl na mě provokativně Lukáš. ,,Něco k pití?" ,,Tak třeba tu kolu co držíte v ruce?" řekl nedočkavě Petr a natahoval se po chladivé tekutině. Lukáš ji ale zvedl nad hlavu a druhou rukou naznačil jakože chce peníze. ,,A spropitné?" říkal stále přitepleným číšnickým hlasem. ,,Naval sem tu kolu! Okamžitě!" zvedl se ze židle a začal si vyskakovat pro láhev, ale i to bylo málo platné.

To už jsem to nevydržela a začala se smát tak, že jsem málem spadla z barový židličky. (Ano, i ve studiu mají takový ty vysoký točící se židle bez opěradla :D) Když jsem se konečně dosmála (a že to nebylo nic jednoduchého) vytáhla jsem peněženku a podala Lukášovi 3 mince. ,,Vemte si příklad z této dámy! Jo, jo, slušnejch lidí už je dnes málo..." a s těmito slovy Petrovi kolu hodil. A když říkám hodil, tak myslím doslova hodil. Flaška přistála na stole a začala stříkat do všech stran.

Petr samozřejmě nechtěl o tak zázračnou tekutinu přijít a tak se po ní vrhl a snažil se teď už poloprázdnou cocacolu zklidnit. Konečně se mu podařilo dostat hrdlo láhve k ústům a loknul si. ,,Vidíš to?!?" podíval se na slepené postříkané texty a pak zlověstně na Lukáše. ,,Já nic, já číšník..." bránil se Lukáš a mě chytnul zase další záchvat smíchu. ,,Hele. Tohle fakt není vtipný! Myslíte si, že je to sranda, sedět tady od rána do večera nad pitomým textem jedný pitomý písničky a dělat jakože nic?  Myslíte že nemám nic jinýho na práci? Tak to se teda mýlíte!" hodil pohled na mě. ,,A tobě to připadá legrační? Tak prosím" Vzal ty slepený texty a hodil je po mě. ,,Tak tady to máš. Když jsi tak chytrá, vymýšlej si to sama!" řekl fakt naštvaným tónem a otočil se ke dveřím. ,,Jo a nezapomeň se mi zmínit, až budeš se svou seminárkou hotová!" zvýšil hlas a prásknul za sebou dveřmi.

Pohled Petra

Tak a mají to! Co si jako Lexy myslí? Že je pro mě lehký bejt celej svůj bdělej čas trávit ve studiu nad nějakou písníčkou, která je navíc jen pouhá domácí úloha do školy? Chtěl bych jen připomenout, že mám i svoje jiný věci. Za poslední tři dny jsem dohromady nenaspal víc než 8 hodin, nenatočil nebo nenaplánoval ani kousek jednoho videa (a to jsem už včera měl vydat video, aby to vycházelo přesně jednou za týden), nebyl na natáčení přístavu a nešel na koncert ani na cinetube. Jo, samozřejmě že mi jde o to, jak ta písnička bude vypadat, vzal jsem to jako svojí práci a tak to chci taky dodělat, ale nemůžou čekat, že tomu budu věnovat veškerej čas. A když už teda přijmu to, že se nehnu ze studia dokud tu písničku nedoděláme, mají ještě čas na laškování a skončí to kolou rozlitou úplně po celém stole a v podstatě zničenými texty. Prostě končim! S tou písničkou už nechci mít nic společnýho!

*knock* *knock*

ozve se zaťukání na dveře.

Neodpovídám.

,,Petře promiň. Bylo to nechtěně. Prostě už jsme umírali na nedostatek zábavy! Člověk si prostě obstará nějakou nevědomě sám. Každý potřebuje trochu vtipu!" jen jsem ostře zakroutil hlavou a s zamračením jsem se odvrátil. ,,Vážně se omlouvám! Vím, ty ses nebavil. Ale uznej, byla to náhoda. Dokuď se ta kola nerozlila, byl si v pohodě. Je to teda kvůli těm textům? Neboj, všechny jsme zachránili. Je k přečtení každý písmenko- ,,Jo, jo, uklidni se!" řekl jsem trochu zvýšeným hlasem, protože jsem ten nápor slov už nemohl vydržet. Objala mě zezadu kolem krku a dala mi pusu na krk. ,,Půjdeš tedy teď se mnou zpátky do studia dodělat tu písn-" nestačila to doříct, protože jsem jí otočil k sobě a políbil. ,,Tak co vy dva, jdem dodělat aspoň tu druhou sloku, než nám zavřou studio, nebo tu hodláte strávit i noc?" zvedl Lukáš obočí, stojící ve dveřích. Lexy se mi v náručí začervenala.

Tohle téma jsme zatím moc neprobírali.  Ano, každou noc jsme sice strávili spolu, ale zatím to vypadalo tak, že večer vyšla Le z koupelny, lehla si vedle mě do postele, já jí políbil a ona v mém objetí usnula. Ráno jí zazvonil v 6:30 budík a když se konečně v 7 vykopala z postele, s nadávkami že nic nestíhá se v 7:54 vypravila do školy.

,,Jo, vždyť už jdeme!" přerušil jsem to trapné ticho. Vzal jsem ještě moc duchem nepřítomnou Lexy za ruku a vstoupili jsme zpět do místnosti hrůzy.

*KONEC FLASBACKU*