Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 8

Jen tak brouzdám po internetu a napadne mě, že bych měla napsat další dílek :) Ano, je to tak. Jsem zpátky i s další kapitolou k téhle story! Jsem ráda, že vás můj příběh ještě neomrzel! Minulá kapitola měla docela pozitivní ohlasy, tak vám píšu další! Jdeme na to!

____________________________________________________________________________

,,Peťo, lásko! Neee!" pak už jen rána (to jak práskl dveřmi) a pocit šílené viny. Prudce jsem otevřela oči.

Sluníčko už prosvítalo mezi závěsy, když jsem se probudila ve svém pokoji s modrým stropem. Líně jsem se natáhla pro mobil. 10:32. Po včerejším večeru se ani nedivím. Po plese jsem ještě dlouho přemýšlela o tom, co se stalo. Nakonec jsem byla šíleně vděčná pánu bohu, že mi i přes moje modlitby nikoho „nepřičaroval". Vlastně ano, Petra. Byl to můj osud a já jsem ráda, že se aspoň na chvíli zkřížil s tím jeho. Sára se od té doby neozvala. Neměla jsem toho večera ani pomyšlení na nějakou kamarádku. Samozřejmě to myslím ironicky, po plese jsem jí několikrát volala, ale nebrala to. Nevím, co se toho večera stalo, ale rozhodně to chci zjistit. Beru tudíž mobil znovu do ruky a zmáčknu Sářino číslo. Po chvíli zdlouhavého vyzvánění to konečně vzala. ,, Halo, u telefonu Petra Slámková." chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo to je. ,, Tady Lexy Petersnová, Sářina kamarádka." řeknu. Do telefonu musí být z mého hlasu stoprocentně slyšet, že překypuju zvědavostí. „Ahoj Lexy," řekne už trochu přívětivěji Sářina mamka. ,,asi chceš mluvit se Sárou, že? Lituji, ale momentálně jsem ráda, že konečně usnula, takže prosím zavolej později." její slova mě zarazí. ,,Co se stalo?" vypadne ze mě. I když jen telefonuju, vidím, jak přemýšlí, jak to má říct. ,,Sáru v noci přivezla policie. Prý jí našli na chodníku v Marešově ulici úplně prochladlou, vyřízenou a totálně dezorientovanou. Byl na ní hrozný pohled. Celou noc brečela a ani se nezmínila o tom, co se stalo. Nechtěla jsem to z ní mámit a tak jsem jí jen tiše naslouchala. Celou noc jsem seděla na její posteli, snad chápeš, že na spánek jsem neměla ani pomyšlení. Musela být z toho pláče úplně vyšťavená, když teprve asi před půlhodinou usnula." ukončila svoji řeč bezradným povzdychnutím. ,, Prosím, zavolejte mi, až se probudí! Děkuju." a típla jsem to. Můj mozek zpracovával informace, které právě dostal. Já toho Michala nakopu, až ho potkám! Rozhodně jsem vstala z postele a šla jsem si udělat snídani.

Pohled Sáry

Když jsem konečně otevřela oči, stála nade mnou máma a ustaraně se na mě dívala. ,,Dobré odpoledne!" řekla pobaveně. ,,Cože? Kolik je?" řekla jsem ještě trochu ospale. ,,2 pryč! Jak si se vyspala?" Při tomhle slově mi ztuhla krev v žilách. Vzpomněla jsem si na včerejší katastrofu. ,,Mami, radši bych se něčeho najedla" řekla jsem pohotově, máma hned odběhla z pokoje a po chvilce už jsem slyšela zvuk varné konvice. Vstala jsem tedy a šla jsem do koupelny. Měla jsem teď jen jediný cíl. Sprcha. Nechala jsem teplé kapičky vody, aby po mně jen tak stékaly. Chtěla jsem ze sebe smýt všechno špatné, co jsem včera prožila. Po dlouhé sprše jsem se trochu upravila (velké, tmavé kruhy pod očima jen dokreslovaly můj vzhled zoufalce) a odešla na snídani. Čekalo tam na mě malé překvapení, které se na mně usmívalo z pohovky. Vrhla jsem se Lexy do náruče a tiskla jsem ji k sobě. Potřebovala jsem utěšit.

Pohled Lexy

Dny pomalu ubíhaly a maturita se neúprosně blížila. Dny jsem teď trávila převážně šprtáním a jen zřídkakdy jsem se Sárou vyrazila na kafe, abychom se rozptýlily. Mamka se mi snažila pomáhat, jak jen to šlo, chtěla totiž, abych ve všem uspěla na výbornou a dostala nějakou dobrou práci s vysokým platem. A pak to nastalo. Den maturity je tady.

,, Ahoj Lexy! Tak co, bojíš se?" přiběhla šílená uřícená Sára bez toho, aby brala na kohokoliv ze spolužáků ohledy. ,, Promiň, ale snažím se učit!" řekla jsem stroze a zacpala si uši. Sáře už nezbývalo nic jiného než mlčet a tak si potichu přisedla ke mně a otevřela si zápisky z dějepisu. „Petersnová!" křikla paní profesorka Dunajská do rozrušené chodby. ,,Hodně štěstí!" stihla mi ještě popřát Sára, než jsem vstoupila do učebny hrůzy.

„Tak co? Jaký si měla otázky ze Španělštiny?" zeptala jsem se při obědě Sáry. ,,No, myslím, že dostatečně lehký na to, abych prošla!" musela jsem se jejímu povedenému vtipu zasmát. ,,Myslíš, že budeš mít samý jedničky?" zeptala se po chvíli. ,,No, můžu jen doufat..." řekla jsem a kousla jsem si cheeseburgeru. Už jsem se nemohla dočkat, až to všechno opraví.V pět hodin už budeme vědět výsledky!

„Joooooo! Prošla jseeeem!" hulákám na celou ulici a objímám Sáru. Zalévá mě neskonalý pocit šťestí a hrdosti. Mám 3 jedničky a jednu dvojku! Sára má samý. Jo, to je naše šprtka! ,,To musíme oslavit!" říká vesele a běží směrem k cukrárně. Já jen rychle vyndám mobil, naťukám do SMS: 1,1,1,2 :D odešlu na mámino číslo a šťastně utíkám za ní.

_____

Tak to by bylo všechno! Příště se Lexy bude stěhovat, těšíte se? Awww! Já se tak těším na tu desku! A co vy, těšíte se? Kdo se těší, napište do komentářů #1311. Jinak, strašně moc vám děkuju za neustálou podporu! Šiřte příběh dál, dejte vote, follow nebo můžete zanechat nějaký pěkný komentář, mějte se krásně a ČAU!

Love you <3 Vaše kaciiiik