Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 9

Ležím. Teplota 38.5 °C. Do mých uší potichu zpívá Ed Sheeran. ,,My, my, give me love... " Nejednou ho přeruším svým kašlem. Stěží se natáhnu pro skoro prázdnou skleničku s vodou a ztěžka se napiju. Písnička skončí ani nevím jak a začne další, jejíchž slova až moc dobře znám. Nadechnu se a začínám zpívat, však k mému překvapení ze mě nevyjde ani hláska. Hrdlo mám rozžhavené, jak kus železa a moje hlava na tom není o moc lépe. Radši tedy zavírám zklamaně ústa a natáhnu se pro zbytek tekutiny, kterou zhltnu jedním lokem, palčivá bolest mě doprovází při každém polknutí.

Péťa mě uťěšuje svým nádherným hlasem, jako by tušil, jak mi momentálně je. ,,Tak pojď blíž, tak pojď dál... " Bohužel nemůžu jeho přání vyplnit, jelikož bych se asi stěží vůbec zvedla, než abych ještě někam chodila. Znovu se dráždivě rozkašlu, chci se napít jenže pak mi dojde, že už nemám čeho. Naštěstí v tu chvíli jako na zavolanou přichází do pokoje máma a nese mi antibiotika, vodu na zapití a hrnek horkého čaje. ,,Tak co broučku, je ti líp?" ptá se starostlivě. Místo odpovědi se opět rozkašlu a máma mi sáhne na čelo. ,,Ježiši, kolik máš?" Ukážu jí teploměr a zavrtám se hlouběji pod peřinu. Máma jen smutně pokývá hlavou a podává mi vodu s antibiotiky. Rychle polknu, cítím, jak mi studená voda teče po hrdle.

,,Volala Sára." řekne náhle. ,, Prý jak se máš a jestli by tě nemohla navštívit..." najednou ticho. Jako by čekala na moje svolení. Kývnu tedy a pousměju se. Moc mě těší, že si vzpomněla a že konečně uvidím taky někoho jiného než můj strop a občas mojí mamku. ,,Tak se leč!" řekne jakoby rozkazovala a usměje se. V tu chvíli cítím, jak moc mě má ráda.

5 days later...

,,Do jaký krabice mám dát tyhle knížky?" Ptá se Sára už poněkud znaveně. Stěhování je nelehká záležitost. ,,Třeba do tý u dveří!" zakřičím, jsem ráda, že už je mi zase dobře. Zpěv mi moc chyběl a tu angínu jsem přežila přeci jenom jen díky hudbě, která mi zkracovala dlouhou chvíli. Jen co mi bylo trochu líp, už jsem začala sepisovat věci, které si s sebou odvezu do Prahy. Nemohla jsem se dočkat, až začnu s pořádnou prací. Sára přijela, aby mi pomohla sbalit všechny moje početné krámy, co se mi hromadily v pokoji. AAAA! Já tomu nemůžu uvěřit! Budu mít svůj vlastní byt!

Když jsem skládala věci do auta, bylo mi najednou smutno. Říkala jsem si: Lexy, jedeš do prahy! Všechno na dosah, báječná škola... Ale moc to nepomáhalo. Vždycky se vloudila nějaká myšlenka, ,Nebude mi máma chybět? ' ,Jak se v Praze zabydlím? ' nebo dokonce ,Jsou tam taky tak fajn kluci jako tady? ' O jednom jsem věděla, ale ten byl pro mě tabu. A navíc je taky z Budějic tak co :)

Loučení nebyla moje oblíbená činnost a tak jsem se ho nesnažila nějak protahovat. Obejmula jsem mámu a šeptla ,,Budeš mi chybět." Po tváři se mi koulela nejedna slza. ,,Ty mě taky holčičko!" a přivinula mě k sobě. Chvíli jsme se objímaly a pak jsem se vytrhla z jejího sevření. ,,Už musím jet..." řekla jsem na vysvětlenou, nasedla do auta a nastartovala motor. Naposledy jsem se usmála a mávala jsem, než mi zmizela z dohledu.

Pohled Sáry

Když jsme přijížděli do Prahy, chytla mě nedočkavost! Lexy si pustila desku Slzy, aby se dostala do její obvyklé zamilované náladičky. Ne že by se mi Petr taky nelíbil, ale nechci jí naštvat.

Zrovna hrály Pouta, když jí zacinkalo upozornění. Vytáhla mobil a na tváři se jí objevil široký úsměv. Zeptala jsem se jí, co se stalo i když jsem měla už celkem jasnou představu o tom, co by to mohlo být. Podala mi mobil a dál se věnovala řízení. Byla jsem tak zvědavá, že jsem ji mobil neurvale vytrhla a nedočkavě ho odemkla. Naskytl se mi pohled na normální facebookovou konverzaci. Podívala jsem se, kdo že je ten šťastlivec, se kterým si Lexy píše a strnula jsem.

Já: Ahoj, pamatuješ si na mě? Tancoval si se mnou na Maturiťáku v ČB. <3

Hoggy: ....

_______________________

KONIEC! Teda aspoň téhle části! Snad jsem vás alespoň trochu napnula. Co jí napíše? To si musíte počkat na další díl! Chtěla jsem vám megahrozněmoc poděkovat, jste neuvěřitelně úžasní! Díky vám jsem šťastná! Jinak, hvězdička (vote), follow nebo pěkný komentář potěší. Sdílejte tenhle příběh mezi své kamarády a mějte se krásně... (všichni víme co pokračuje, tak proč se tady namáhat :D )

ČUSÁÁÁÁÁÁK!

Love U <3

vaše kaciiik