Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 7

,,Tak tohle si na sebe nikdy nevezmu! " řekla jsem rozhodně a snažila jsem se vysoukat s plesových šatů. ,,Ježiši Lexy, nebuď hloupá! Vždyť ti to ohromně sluší! " přemlouvala mě Sára a při tom se mně snažila nalíčit. Já jsem se ji však stavila na odpor, protože rozhodně nemám v úmyslu chodit na ten ples a ještě víc se tam ztrapnit. I když si nejsem tak úplně jistá, jestli to ještě víc vůbec jde. Od toho dne, co jsem usnula ve vlaku, to se mnou totiž jde pěkně z kopce.

Od mámy jsem dostala přísný zákaz chodit ven, být na internetu a vůbec jakkoliv se bavit. Při životě mě udržuje už jen Sára, která k nám občas chodí aby mi ,,pomohla s učením" a vzpomínky na můj prozatím tajný zážitek, protože ještě pořád nejsem schopna toho, abych to někomu řekla.

Jedna věc je ale nejhorší. Hlavně kvůli ní jsem poslední dobou úplně na dně. Tamty věci k tomu jen přispěly, aby moje psychika byla úplně DOWN. Dvě holky si totiž nechápou, že i takovej looser jako já může mít taky city. To že Katie držela ten telefon bylo neklamné znamení toho, že se něco stane, a taky stalo. Hned ten večer daly holky to jak mě natáčely na facebook, youtube, nebo kam to vůbec jen šlo. Ještě k tomu přidali ohromně vtipný popisky, aby si toho všimlo co nejvíc lidí. A povedlo se. Druhej den to mělo 250 shlédnutí a 112 liků! A pak si jistě dokážete představit, jak pro mě teď vypadají dny ve škole. Když jdu chodbou celej nižší gympl si šeptá a ukazuje si na mě a ti odvážnější mají tu drzost vyslovit nějakou ohromně vtipnou narážku. A takhle se to táhne už asi čtrnáct dní, vážně už mám toho dost! Nechci zase, aby jsem na plese byla terčem posměchu. Ano, říkáte si, kde je moje sebedůvěra? V koši. V koši plném odpadků a hezkých pocitů těch, kteří už nemají sílu dál žít.

,, Vážně Sári prosím, nech mě a jdi si tam sama. Doopravdy mi není moc dobře. " snažila jsem se, ale marně. ,,Teď mě dobře poslouchej, Lexy Petersnová. Nejsem slepá abych si nevšimla, že jseš poslední dobou fakt v háji. Tady to je jediná příležitost, kde se můžeš pobavit a dát se zase do kupy než přijde maturita! " Tak tímhle mě fakt dostala. A víte co? Má naprostou pravdu! Našla jsem v sobě tedy poslední kousíček odvahy a začala se Sárou konečně spolupracovat. ,,Tak jo, ale slib mi, že budeme celý večer držet při sobě." řekla jsem nakonec. Sára jen urputně přikývla protože zrovna měla v puse pinetky.

Pohled Sáry

Protože už mě Lexy s tou její sebelítostí vážně štvala, rozhodla jsem se, že ji řeknu na rovinu co si o tom myslím. A jak je vidět, udělala jsem dobře. Konečně jsem v Lexy probudila její pravé já. Já , které se rádo baví, já které je sebejisté, já které si rozhodně nenechá ujít maturitní ples. Když jsem Lexy dodělávala její konečný vzhled, byla jsem na sebe pyšná. Vypadala teď mnohem líp. Veseleji, sebejistěji, krásněji. Ještě jsme se nastříkali voňavkou a mohli jsme vyrazit! Takovou událost si přece nenecháme ujít!

Pohled Lexy

Když jsme dorazili na místo, byli jsme fakt natěšené. Nevím však, něco tomu chybělo. Zase jeden z těch mých pocitů.

Když jsem si sundala lehké sáčko, hned jsem se cítila sebejistěji. Přeci jenom, ty šaty byly nádherné! A myslím, že si to mysleli i ostatní. Cítila jsem na sobě stovky očí. Všichni jen překvapeně hleděli, když jsem vstoupila do sálu s úsměvem na tváři. Měla jsem z toho tak dobrý pocit, až se mi začalo chtít čůrat. Řekla jsem tedy Sáře a ihned jsme se šly zeptat, kde že tu mají toalety. Jeden organizátor nás zavedl do chodby s různými dveřmi. Jen jedny však byly pootevřené. Opatrně jsme se Sárou nakoukly dovnitř a nemohli jsme uvěřit vlastním očím! Za dveřmi na kterých bylo zřetelně napsáno ,ZÁKULISÍ, NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!' jsme uviděli...

__________________________________________________________________________

Tak pro dnešek všechno! Zítra napíšu pokračování partu 7. Tak co těšíte se? Vote, folow, koment potěší! Mějte se krásně. skládejte... (však vy víte jak to je dál :)

vaše kaciiik <3