Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 5

Tak jsem zase zpátky! Promiňte že tak dlouho nevyšel díl, ale byla jsem nemocná, byl prodloužený víkend, takže jsem neměla moc motivace a času ke psaní. Teď už by to mělo být lepší :)

U minulého ,,infa" jsme překonali votes! Díky z všechno! Taky jsem vám slibovala jméno toho člověka, který mě tak motivoval a pomohl. Je to Nika. Spisovatelka. Autorka knížky The flavour of youtube love. Ta knížka je podle mě úplně úžasná a rozhodně doporučuju si jí přečíst! Nika je skvělá! Moc mi pomohla a hlavně mě motivovala. Díky Niko! <3

Ještě jsem s vámi chtěla mluvit o jedné věci. Někdo asi tuší o čem. Ano správně: Hoggy. Hodně mě mrzí, že nejde na to cinetube. Naprosto to ale chápu. Jde tady někdo na cinetube? Jestli jo, tak mi to napište. Další věc je pauza od youtube. Už před měsícem mu lidi psali, aby si dal pauzu (mezi nimi jsem byla samozřejmě i já :), ale on furt že ne a tak mě to dost překvapilo. On tu pauzu fakt potřebuje. Je potřeba si to uvědomit. Kdo se mnou souhlasí, napište do komentu. Až vyjde deska SLZY, bude zase líp a Péťa bude mít zase víc času. Musíme to vydržet.

Tak to je snad všechno a můžeme jít na to!

________________________________________________________________________________

Jen tak si sedím na lavičce a vůbec mi nedochází, že mým vystydlým macmenu stále zabírám stůl v mekáči. Mé myšlenky taď směřují úplně jinam. Jsem z toho ještě pořád nějak mimo. Jak jsem to vůbec mohla udělat? Najednou se zvednu, protože už mě nehorázně bolí břicho z toho, že jsem ještě dneska nejedla. V mekáči mi stydne jídlo a tak donutím své nohy alespoň k nějakému pohybu.

Jdu zpátky do mekáče si dojíst to vychladlé menu, ale mé myšlenky teď patří někomu jinému, než jídlu. Pomalu si sednu za stůl a nasoukám do sebe pár hranolek. Najednou mi zacinká mobil. Sára.

Sára: ČR je malá a o náhody tu není nouze... :)

Nevěnuju tomu přílišnou pozornost. Asi šla na to kafe a zlepšila se jí nálada.

Donesla jsem svůj tácek do špinavého nádobí a vyrazila jsem na další schůzku s majitelem. Musím se dát trochu do kupy.

Pohled Sáry

Stojím v první řadě natěšená, co se bude dít dál. Někomu se s tím přece musím svěřit. Píšu tedy Lexy zatím ne tak jasně:

Já: ČR je malá a o náhody tu není nouze... :)

Objevilo se jen zobrazeno ale žádná odpověď. To se tak často nestává, aby Lexy neodepsala.

Najednou začne dunět snad celé Brno. Koncert SLZY právě začal. Na tuhle chvíli jsem celej den čekala. Petr řekl, že nám jako první písničku zahrajou Etikety. Má tak úžasnej hlas! Já ho miluju! Všichni ječí a já nasávám koncertní atmosféru. Poslední písničkou byla samozřejmě lhůta záruční. Všichni zpívali a já s nimi. Jen kdyby tady byla Lexy. Ta bude naštvaná až jí to řeknu.

Dohrála lhůta záruční a všichni se ženou ke vchodu. Proč? Kvůli podpisům a selfie. Běžím tedy taky a díky mému místu jsem lehce zvýhodněná. Dobíhám ke vchodu skoro první. Chvíli se nic neděje, ale pak je konečně uvidím. Všichni natahujou ruce a já mám posledních pár sekund abych rozhodla o osudu svého mobilu. Říkáte si proč? Přemýšlím totiž nad tím, že si ho nechám podepsat. Už stojí přede mnou a tak jim do ruky vrazím můj mobil a podpisovníček. Když mi ho vrací zpátky, tak se naše prsty lehce dotknou. Projede mnou vlna nadšení. Ještě vyfotím selfíčko a opouštím tu ,,frontu" na SLZU.

Když jsem konečně pryč z té tlačenice, musím se o tu radost s někým rozdělit. Vytahuju tedy mobil a nerozvážně posílám Lexy tu fotku.

Pohled Lexy

Mám před sebou další dům. Takovej činžák. Jen zazvoním a čekám. Za pár sekund se dveře otevřou. Za nimi stojí mladík v džínách a tričku. Pozdravím protože mě nic jiného nezbývá a ten kluk mě pozve dovnitř.

Odemkne dveře od bytu a já vstoupím. Něco mi to tady intenzivně připomíná. Ale nějak nevím co. Jak už jsem říkala, poslední dobou se ve svých pocitech nějak nevyznám. Tenhle byt je nějak jiný. Hezčí. Útulnější. Je to úžasný prostorný byt. Něco mi říkalo, že tenhle bych si měla koupit. Všechno jsem si pečlivě fotila. Fakt mě k tomu místu něco přitahovalo. Majitel mě vyprovodil až k hlavnímu vchodu. Byl fakt milý. Najednou mi zacinkal mobil. Byla to tentokrát SMSka od Sáry.

Otevřela jsem jí a strnula jsem. Nějak jsem nemohla vstřebat to, co jsem právě spatřila. Na fotce byla šílená Sára s ... já to nějak nemůžu vyslovit... s Petrem. Jak je to proboha možný?!? Jak to proboha dokázala? Zacinkala nová zpráva. Jako by tušila, že chci vysvětlení.

Sára: Neuvěříš, co se mi stalo! Na tý slavnosti hrála SLZA a mám podpis a selfie! <3

Už to ve mně zase vřelo. Všichni obyvatelé Prahy už museli vidět jak jsem zezelenala. Závistí. Proč má takový štěstí? Nejdřív jsem byla naštvaná, ale pak mě napadlo, že jí to oplatím podobnou kartou.

Já: A ty zase neuvěříš co se stalo mě! :D

Ani ne za 10 sekund mě přišla krátká zpráva, ze které jsem však tušila každé slovo.

Sára: A co?

Rozhodla jsem se, že jí to psát nebudu. Zaprvé se mi to nechtělo ten zážitek s někým sdílet a zadruhé jsem jí chtěla trochu napnout. Vítězně jsem se uchechtla, zandala mobil do kapsy a vyrazila okouknout poslední dům. Ten se mi však celý nějak nezdál. Měla jsem pocit, že to celé je podfuk. Rozhodla jsem se tedy pro ten druhý.

Když jsem podruhé stála na tom úžasném místě a podepisovala smlouvu, potichu jsem doufala, že nedělám chybu. S majitelem jsem si podala ruku a odešla na nádraží.

Když jsem šla nazpátek Prahou, už byla tma. Užívala jsem si tu večerní atmosféru. Na nádraží jsem si koupila Bubbletea, nasedla na rychlík a se sluchátky v uších a unavenou myslí jsem usnula.

_____________________________________________________________________________________

Tak to je všechno. Tady to ukončím, protože jsem dost unavená a myslím, že by to pro dnešek stačilo. Pokusím se vydávat díly častěji. Jestli se vám můj příběh líbí, šiřte ho dál, jinak každý vote, follow nebo pěkný komentář potěší. Mám vás všechny moc ráda! <3

Váš kaciiik :)