Jeden Moment

1. - moje matka

Slunce nešlo zastínit. Byla jsem opravdu unavená, ale usnout mi už nešlo. Bylo asi deset hodin ráno.

Na mobilu mi cinkla zpráva. Nechtělo se mi ani pohnout, natož abych se zvedla a šla k polici na druhé straně pokoje pro mobil. A proto jsem to nechala být a chvíli se jen tak válela. Zavřela jsem oči a přemýšlela o všem možném.

Byla sobota, takže se mé tělo nemuselo namáhat a mozek mohl odpočívat po škole.

Vzpomínala jsem na mámu. Na její úsměv a naše společné zážitky. Proč je teď taková? Asi už nás - mě a tátu - nemá ráda. Věřím však, že nás stále v srdci chová.

Oči se mi topí ve slaných slzách. Nechci teď myslet na mámu, a proto se snažím vstát. Párkrát zamrkám, až mi jedna slza ukapne na polštář.

Podepřu si tělo rukama a jemně se odrazím. Chodidla položím na zem tak studenou, že sebou jemně cuknu. Vstanu. Podlomují se mi kolena. Pomalinku dojdu do kuchyně a postavím na kafe.

„Dobré ráno". Houkne na mě táta z pohovky. „Dobré, nedáš si taky?" zeptám se a podívám se na něj. Otec přikývne. Já si pak začnu dělat snídani.

„Vzal jsem si dneska dovolenou Sam. Abychom si udělali hezký den, jako správný otec a dcera." Jemně jsem se usmála. Docela mě dojalo, jak se táta snaží zapomenout na ženu, kterou miloval a věnovat se alespoň mně. Zajímalo by mě co podnikneme. „To je skvělé, moc ráda s tebou někam pojedu." Odpověděla jsem, upila kávu a tu druhou podala tátovi. „I přes to se bohužel musím stavit do práce, protože máme důležitou operaci, takže můžu až odpoledne." To mě docela zarazilo, ale i tak jsem chtěla jet. „To nevadí, klidně si počkám".

Začala jsem okusovat chléb s vajíčkem a upíjet kafe. V televizi hrály zprávy. Najednou se mi málem zastavilo srdce když jsem uviděla co ve zprávách je.

Jedna zažalovaná žena za užívání a prodej návykových látek se snažila utéct z vězení a jednomu strážníkovi ošklivě ublížila.

Táta vypadal, že se mu točí hlava. „Tati, jsi v pohodě?" Táta neodpovídal a rychle šel do kuchyně napít se vody. Chvíli jen mlčel a díval se do prázdna, jakoby se mu zastavilo myšlení.

„Vím že je to těžké, já si taky procházím peklem." Položila jsem mu ruku na rameno a dívala se mu do bledé tváře. „Já vím, já..jsem v pořádku." Odpověděl a konečně se zase choval normálně. Šel si sednout zpět na pohovku a napil se kávy.

Když jsem posnídala, šla jsem na balkon. Mé plíce potřebovaly čerstvý vzduch. Sluneční paprsky mě šimraly na tváři a holých ramenou. Jemný jarní vánek si pohrával s mými vlasy. Cítila jsem se jako po silném udeření do hlavy ani sama nevím proč. Mrazilo mě na patách a měla jsem motýlky v břiše. Bála jsem se, že upadnu a tak jsem šla raději zpátky do pokoje.

Z obýváku se ještě ozývala televize. Měla jsem největší chuť si lehnou pod peřinu, mezi polštáře, ale bylo už opravdu načase vstát, i když byl víkend.

Převlékla jsem se z pyžama a ustlala postel. Poté mě nohy vedly do koupelny, čarovat s mým vzhledem.

Když jsem procházela chodbou kolem obývacího pokoje, uviděla jsem, jak táta otevřel lednici a vzal si láhev piva. „Tati neber si to, nepij to. Prosím, nechci abys skončil jako.." Větu jsem nedořekla. Nemohla jsem. „Já vím. Neměl bych, ale nemůžu si pomoct. Prostě nevím co mám dělat Sam. Jsem zoufalý manžel a odporný otec." Okamžitě jsem zavrtěla hlavou. „Tak tohle není pravda. Ty jsi ten nejlepší. Vím, že na mě často nemáš čas, ale už nejsem malá holka, za dva měsíce mi bude osmnáct." Otec se na mě zadíval a dojatě se pousmál. „A teď to vrať zpátky do té lednice a jdi dopít to kafčo." Mrkla jsem na něj a šla do koupelny.

Tohle je konec 1. Kapitoly. Vím, bylo to krátké, ale každý nějak začíná. ;) Tohle bylo takové seznámení s dějem a s postavami. Samozdřejmě budu ráda za každé shlédnutí atd.. Těšte se na další kapitoly. :33 Nechci úplně prozrazovat děj, ale jedno říct můžu. Sam se stane to, co by ji nikdy ani ve snu nenapadlo. :O Jak nečekané :D. Takže se máte na co těšit. Snad se vám příběh bude líbit.
P.s.: omlouvám se za chyby pokud tu nějaké budou :) :D