Jeden Moment

24. - černé oči

Vykonávala jsem jednu z mých nejoblíbenějších činností válení v posteli. Vedle zmuchlaného polštáře ležel plyšový medvěd. Ten od Rose.

Zadívala jsem se mu hluboce do očí jakoby byl živá bytost. Neměl ani čočky či bělmo. Jen dva černé puntíky vyčuhovaly z hnědého plyše. Blýskal se v nich odraz ze světla.

„Nedělej z toho takovou vědu. Už je nám skoro patnáct, proč bychom tam nemohly jít?" Rosie mě přemlouvala. Na tu party by mi táta jít určitě dovolil, ale mi se tam moc nechtělo. Nikoho jsem tam neznala jen ji. Neměla bych se s kým bavit nebo tancovat. Neumím se jen za jednu noc seznámit s novými lidmi.

„Klidně se za tebe přimluvím." nesouhlasně jsem na ni zírala. „Tobě to rodiče dovolili?" uraženě protočila očima. „Chtěla bych alespoň jednou v životě udělat něco, co je zakázané.."
„Takže ti to nedovolili?!"
„To jsem neřekla."
„Tak co to slovo 'zakázané'?"
„Ani jsem se neptala, ale to je fuk. Nejspíš tam bude i Josh takže tam budu jakože s ním kdyby něco."
„Ach, no dobře. Jde tam ještě někdo koho znám?"
„Děláš, jako bys měla známosti po celém světě." hlasitě se zasmála, protože věděla, že se s nikým jiným nebavím, než s ní.

„Ty víš koho myslím."
„Nevím, jestli tam jde i on. Tak mu napiš." nechtěla jsem, aby to vyznělo, že chci jít na tu party s Johnym, ale chtěla jsem, aby tam byl. Až tam mám dva spojence.

„Když ti řeknu, že tam Johny bude, půjdeš? "
„Tohle je vydírání." zasmála jsem se.
„Ale ne. Opravdu tam bude. Slyšela jsem, jak se baví s Rickem. Prý tam jde."
„S jakým Rickem?"
„Hej, chce to víc důvěry." požduchla mě. „Notak, nenech se přemlouvat."
„Ok, půjdu tam."

V černých očích se mísily vzpomínky na Rose. I když ten méďa nebyl svědkem toho všeho nebo součástí jejího života, už od začátku, připomínal mi všechno.

Přerušila jsem pohled na plyšáka a otočila se ke zdi zády. Zamrkala jsem a přimhouřila oči. Strašně jsem se vylekala a nevěřila, že jsem ji viděla přímo před sebou. Stála mezi skříní a stolem. Mé vykulené oči se snažily všimnout si jakýchkoli detailů. Byla tady Rosie! Zamrkala jsem znova. Tělo se začalo vapařovat. Vyskočila jsem směrem k němu a snažila se dotknout. Bylo fuč. Nejen tělo, ale taky její duše.

Mám vidiny? Nebo jsem se dočista zbláznila. Všechny ty otázky mě vedly přímo ke skříni. Otevřela jsem ji a z hromádky oblečení vytáhla Rosieino tričko, co jsem si od ní vzala.

'Love is stupid, but i love you'. Už jsem s tím nesouhlasila. Láska není hloupá ani povrchní. Je to jediná 'věc', která nás spojuje. Kdyby nebylo lásky neměla bych nikoho. Pravdou je, že i s láskou nemám nějak hodně známosti, ale stačí mi i ta špetka. Láska je krásná, všechny nás drží pospolu, i když si na sebe nemůžeme sáhnout a dotknout se sebe navzájem. Občas tahle emoce způsobuje těžké bolesti, jenže každá tragédie má i své nezapomenutelné, nádherné, romantické, něžné, radostné chvilky. Těchle vzpomínek se nikdy nevzdám. Nikdy. Vím, naše společné dny už skončily, ale navždy tě budu mít v srdci. Ty to víš, ať už jsi při vědomí nebo mrtvá.

Sundala jsem si své jednobarevné obyčejné tílko a nasadila tričko Rose. Cítila jsem, jak mě z toho svíralo srdíčko. Byla v tom i malá známka bolesti, ale několik zážitků, které mi jej přeplňovalo a zvítězilo nad negativními city.

Kéž bych mohla vrátit čas přesně na tu party, tedy pár hodin před ní. Tentokrát bych do toho šla bez přemýšlení. Udělat něco zakázaného, to jsem tehdy potřebovala. Když jsem ještě měla možnost s kým to provést.

Zítra se vracím do života. Opět budu chodit po podlaze ve škole. Opět budu dýchat kyslík ve škole. Opět se ocitnu u mé skříňky vedle té od Rosie. Čí je asi teď? Všude bude tolik věcí a lidí, kteří mi ji připomenou. Už se toho nebojím, ale těším se. Chci si ji připomínat navždy.

Všechno jsem zhasla. Lampu, notebook, mobil. V tričku Rose (budu ho nazývat motivační tričko) tedy v motivačním tričku jsem se přilepila k medvědovi a snažila se usnout. Netrvalo mi to dlouho. Těšila jsem se na zítřek do školy. Těšila jsem se až zase budu pokračovat v normálu.

TAHLE KAPITOLA BYLA O DOST KRATŠÍ NEŽ OBVYKLE, ALE NEVĚDĚLA JSEM, O ČEM PSÁT. NAVÍC JSEM HODNĚ OPAKOVALA NĚKTERÁ SLOVA A POCITY TAK SNAD MI TO PROMINETE :D PŘÍŠTĚ BUDE ŠKOLA. NEMŮŽU SE DOČKAT, CO Z TOHO VYLEZE, CO VY? :)