FIGHT! [CZ]

5

Do posilovny jsem přišel dřív, aby neměla šanci mi proklouznout. Vlastně jsem ani nevěděl, proč to dělám, jen jsem asi chtěl vidět tu ránu. Fajn, zajímala mě jaká bude její výmluva, stačí? Byl jsem si celkem jistý, že to budou dveře, schody nebo stůl. Trochu mě mrzelo, když mi ráno zalhala, ale byla to daň za moje špehování. Konec konců já jí taky zalhal. Vlastně nejsem zvyklý na pach města, nemůžu na něj být zvyklý, když jsem se narodil v horách. Ale rozhodl jsem se akceptovat její výmluvy. Přijde čas, kdy mi to řekne, doufám. To co mi řekla pak mě celkem dostalo. Mám se od ní držet dál, abych byl populární. Vážně si myslí, že mi jde jen o tohle? Bože, to působím zvenčí fakt tak děsně?

Sledoval jsem ji jak vyšla ze dveří. Jak jsem čekal, měla na sobě jen tu sportovní věc pro holky. Tričko by jí mohlo vadit v pohybu. Já si taky sundavám tričko, ale až za zavřenými dveřmi a naštěstí vážně nepotřebuji tu holčičí věc na prsa. Jasně, kdyby jsme nebyli v posilovně, byla by děsně sexy. Ale tady je svět trochu jiný. A já jsem teď stalker. Divný pocit.

Pomalu se blížila ke dveřím její posilovny. Rychle jsem přeběhl na druhý konec chodby a šel jí "naproti". Už měla ruku na klice, ale zarazila se, když si mě všimla. Nesměle se usmála, v očích měla nervozitu. Sakra, asi fakt působím blbě. Co to říkala mamka o kurzech empatie? Asi bych to mohl zkusit. "Ahoj. Nevidíme se nějak moc často?" zeptala se překvapivě pevným hlasem. "Možná," řekl jsem. Pak jsem si jako všiml její modřiny a nasadil vyděšený výraz. Ten jsem ale bohužel nemusel hrát. Opravdu mě vyděsilo, jak hrála všemi odstíny modré a fialové. Muselo to bolet. A pekelně. A to ještě celou cestu sem běžela. Bože, chudák holka. A taky asi teda trochu magor. Zlehka, abych jí neublížil, jsem přejel prsty po podlitině. "Jak se ti to stalo?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal. A věděl jsem taky, že ta její bude lživá. "Eh. No narazila jsem do dveří. Vůbec nevím jak se mi to podařilo," řekla. To já taky nevím jak se ti to podařilo. Přikývl jsem. "Tak jo. Zkus příště dávat větší pozor, když vycházíš z koupelny," nuceně jsem se zasmál. Teď mi do smíchu nebylo. Holka, která nemá proč, mi lže. Jasně nezná mě, ale tak... Ne. Její důvěru si musím zasloužit. A přesně to udělám. Pomůžu jí ven z ulity. "Tak jo. Ahoj," řekl jsem a mávl na rozloučenou. Když jsem odcházel, zaslechl jsem tiché ahoj a chvíli poté cvaknutí dveří. Tušil jsem, že dneska budu trénovat o to víc, abych se uvolnil a promyslel svůj "plán".