FIGHT! [CZ]

17

Vyšli jsme z haly s úsměvy na tvářích. Cynth byla ještě trochu červená od toho všeho smíchu. Řekl bych, že si naši partu oblíbila. Sledovala na oblohu. Nechápal jsem, co tam vidí, vždyť je to jen obří modrá masa s žhnoucí koulí. Byla jí tak zaujatá, že zakopla o jednu z vykopnutých cihel na chodníku. Rozplácla by se jak široká, tak dlouhá, kdyby... Ji Chris nezachytil. Zoufale jsem rozhodil rukama a hodil na Chrise bezmocný pohled. Ten se ušklíbl a zvedl Cynth. Ta se zasmála a poděkovala mu. Zastrčila si pramen vlasů za ucho a tentokrát už sledovala jen chodník.

Došli jsme k nim domů. Já si skočil odnést věci, přičemž jsem mamku zase informoval, že jdu k sousedům. Měla podezření, že Cynth se mi líbí. Nebo že mi nechutnají její jídla. Ujistil jsem ji, že ani jedno není pravda, ačkoli u toho prvního jsem si tím nebyl tak jistý.

Posadil jsem se v kuchyni u baru a čekal až ti dva slezou ze schodů. Pozdravil jsem Juliane - Chrisovu mámu - a poklepával klouby o barovou desku. Chris se dovalil do kuchyně a otevřel ledničku. Ušklíbl jsem se. Jasně, hledá čokoládu, která tam ale není. Protože... "Alexi tys mi zase sežral čokoládu?!" zeptal se, i když znal odpověď. "Ovšem že ne. Já, takové hodné a krásné stvoření?" řekl jsem nevěřícně a s údivem jsem vykulil oči. "Blbečku," ucedil Chris," ta byla moje." Přikývl jsem s úsměvem. Cynthia, o které jsem ani netušil, že přišla, se opírala o futra a na tváři měla pobavený úšklebek. "Víš, Chrisi, lednice je obvykle první místo, kam se člověk podívá poté, co dojde domů. Musíš si vymyslet novou schovku," řekla a prošla kolem něj k poličce, kde byly ostatní čokolády a jednu ulomila. Pozorovala Chrise s jemným úsměvem a ukusovala čokoládu. Když dojedla, opláchla si ruce. Chris na ni celou dobu civěl.

Došlo mi to. Věděl, že je to jeho sestra, ale když kousala čokoládu, byla neuvěřitelně sexy. Absolutně jsem nechápal, jak může být někdo sexy, když jí čokoládu. Ale evidentně to šlo, a Cynth toho byla živým důkazem. Chris zatřepal hlavou a šel si pro sklenici vody. Pak si ulomil taky kousek, a zamračeně ho sledoval. Měl skelné oči, ale jejich skelnost se pomalu vytrácela. Už byl zase při sobě. Zhltl kousek čokolády a vypil sklenici. „Jdu do obýváku," oznámil mi. Všiml jsem si, že Cynth je pryč. Proč jsem tak mimo?! Zvedl jsem se z barové židličky a šel do obýváku. Posadil jsem se na jednu z mnoha lenošek. Cynth ležela dva metry vedle mě, na podobné lenošce se zavřenýma očima. Chris seděl na pohovce a o něčem přemýšlel. Cynth otevřela jedno oko. „Na co, nebo koho čekáme?" zeptala se. „Na tátu," odpověděl jí Chris. Cynth jen přikývla a zavřela oči. Po chvíli začala pravidelně oddechovat. Podíval jsem se na Chrise a on rty naznačil „nahoru". Pro jistotu ještě ukázal palcem nahoru. Kývl jsem.

Potichu jsme vyšli schody a vešli do Chrisova pokoje. Posadili jsme se na postel. Chris si protřel rukama obličej a zatřepal hlavou. „Víš co nechápu?" zeptal se. „Ne," řekl jsem s nádechem zlomyslnosti. Střelil po mě pohledem. „Jak může být někdo jako Cynthia moje sestra? Myslím, proč byl někdo tam nahoře tak hnusnej, že je to moje sestra, a já s ní tím pádem nemůžu nic mít?" zeptal se zničeně. „No, teoreticky s ní něco mít můžeš, ale nebylo by to normální," řekl jsem. Chápal jsem, jak mu je. „A ty ji nechceš?" zeptal se mě s podezíravým pohledem. Uchechtl jsem se. „Jasně, do postele možná jo, jenže to bych nikdy neudělal. Nechtěl bych aby se z ní stala děvka. Je čistá. A zlomená. Ještě pořád, i když to vypadá, že už se z toho dostala, nikdy se z toho nedostane. Ne, když to mám říct takhle, nechci ji. Ne jako holku na jednu noc." „A na dvě?" zeptal se s úšklebkem Chris. Praštil jsem ho do ramene. „Debile." Pokrčil rameny a zadíval se před sebe. „Nevadilo by mi, kdybys s ní něco měl. Ale krev bude přednější. Jestli jí něco uděláš, nikdy mě neuvidíš. Ani jí. Možná proto, že budeš mrtvej. Je to moje sestra. Ale mám dojem, že snad nejsi takovej vůl, abys to udělal. Teda aspoň doufám?" řekl mi. Pousmál jsem se. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl, že se toho pocitu zbavím. Nemůžu ji mít, protože bych mohl ztratit Chrise. A to se mi moc nechce. Muselo to skončit.

O půl roku později:

Cynth měla zrovna zápas. Byl jsem tam. Vyhrávala. Pořád. Nechápu, proč nechtěla zápasit, když jí to tak jde. Převzala si ocenění a vydali jsem se k autu. Odemkl jsem a otevřel jí dveře. Byla ještě zpocená, ale chtěla jet hned domů. Chris jel napřed. Musel si ještě pro něco do školy. Asi pro nějakou holku. Z Chrise se poté věci s Cynth stal hrozný přeběhlík. Cynth nejspíš děkovala Bohu, že mají v baráku zvukotěsné stěny. Byla opřená o sedadlo a víčka měla semknutá k sobě. Zatínala svaly na rukou, aby se uvolnila. Na chvíli jsem si dovolil ji pozorovat. Ten pocit, který jsem k ní choval vyprchal. Puf! A byl pryč. Asi byl slabý. Mám ji rád skoro jako sestru. Vlasy jí spadaly na ramena. Najednou mi něco trhlo volantem a já viděl jen světla a pak se ozvala strašná rána. A vzápětí jsem nic necítil.