FIGHT! [CZ]

23

Zase jsem se probudila. Ale opět jsem se nedokázala ani pohnout. Ani rozlepit oči. Mám takový dojem, že tam musím mít tak tunu ospalků, pokud mě ovšem sestřička nemyjí. Zhrozila jsem se při představě, že by mě někdo cizí myl, nebo se mě vůbec dotýkal. Kdyby to šlo, otřásla bych se. Podle toho, že jsem měla světlá víčka, jsem tušila, že je ráno. Nebo poledne nebo odpoledne. Život je na nic, když nemůžete otevřít oči. Doufala jsem, že by za mnou mohl přijít ten můj bratr a táta. Ráda bych věděla, kdo to je. A Peterovi bych zase ráda rozbila hubu. Tak jako to on mockrát udělal mě. Netušila jsem, kde se ve mě ta nenávist bere, ale prostě tam byla. Trochu jsem se bála sama sebe. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla magnet na nepříjemnosti, tak bylo možné, že za mnou chodili zrovna když jsem spala. Což by bylo pěkně na nic.