FIGHT! [CZ]

7

Vyšel jsem z posilovny a zaslechl něčí křik. A i za tak krátkou dobu jsem přesně věděl, čí je. Schoval jsem se za jeden z mnoha stromů v okolí a poslouchal. Opět jsem byl zděšený tím, co dělám. Narušoval jsem něčí soukromí. A bylo mi z toho zle. Poslouchal jsem pozorně každou větu a vše si pečlivě ukládal. Bavila se se Sebastiánem. Ten kluk je celkem fajn. Ale trochu se plete, kam nemá. A trochu lže. Co má ten kluk v plánu? To mě vážně zajímalo. Protože nelhal úplně. Nikdo se s ní nebaví kvůli jejím rodičům, to je fakt, ale není pravda, že by ji nesnášely jen dvě holky. Viděl jsem klučičí záchody ve škole. Kluci jsou tady někdy větší drbny než holky, což mě celkem udivilo.

Na škole kam jsem chodil předtím, byli kluci spíše uzavření, ale ne tiší, nebo hloupí. Tady byli bohužel od všeho něco. Kluci tam víc sportovali, soustředili se na svoje cíle. Většinou to nebyli děvkaři. Asi si řeknete, že je snem každé holky chodit na takovou školu. Ale holky chtějí to, co nemají. Holky z minulé školy byly děvky, až se mi z toho chtělo někdy zvracet. Co nenašly ve škole, si vynahrazovaly v barech. A ti, kteří tam přišli, jim podlehli. Kluci se v baru stávali mouchami lapenými v pavučině. Tady byli kluci ostřílení veteráni, kteří měli na každou holku trik jak ji dostat do postele. A podlehla jim každá. Skoro každá. Pak s bulením žádaly o vztah, přitom jim od začátku muselo být jasné jak to dopadne.

Klučičí záchody, nebo spíš dveře od kabinek a zdi byly popsané telefonními čísly největších šlapek na škole. Ty byly samozřejmě nejoblíbenějšími na škole. Dál tam byly vítězné zápisky s tím, kdo koho dostal. Už jsem se jí nedivil, že mi nevěřila. Byla zvyklá na něco úplně odlišného, ačkoli toho nebyla přímou součástí. Ale vlastně... Byla. Každá třetí debata se týkala jí. Kluci ji chtěli. Často jen zmínka jejího jména vyvolala bitku. Chtěli ji, protože byla nedosažitelná. Neplatilo na ni nic, co jim doposud fungovalo. A na to oni nebyli zvyklí. Ale nikdo o tom ani necekl. Ale mě to došlo hned poté co jsem se poprvé účastnil "hromadné debaty". Chtěli ji a ona nic nevěděla. I Sebastian. Ale ten ji dříve alespoň znal. Jako ostatní si užíval s jinými, aby "neexplodoval".

Na holčičích záchodech to probíhá docela jinak. Dostal jsem se tam omylem chvíli po mém přestupu, na podrobnosti se neptejte. Kabinky jsou naopak popsané čísly na chlapce. Zatímco kluci drží spolu, pokud nejde o ni, holky drží spolu právě pokud o ni jde. Rivalita mezi dívkami byla zkrátka divná. Neměly ji rády, protože to věděly. Věděly, že po ní všichni kluci chtějí. Občas se dokonce zkoušely chovat jako ona. Dělaly jí spousty naschválů, které byly promyšlené tak dobře, jsem chtě nechtě smekal. Ale ona byla chytřejší. Vždycky byla o krok napřed, předvídala, co se stane a takříkajíc se vyzbrojila. O nějakou dobu později si vybudovala okolo své mysli nezničitelnou zeď.

Možná, že i tohle celé byla jen hra. Jenže já viděl, že to hra nebyla a ona nad tím jak působila na ostatní a co dělal nepřemýšlela. Vedly ji instinkty. Instinkty, které vzešly z dob kdy ji všichni opustili a ona se dopustila nejhloupější chyby. Vytvořila si naději. Vše ztichlo. Nikdo nemluvil. Sebastian pomalu odcházel. Ona tam stála, pohroužená v myšlenkách a tvář měla zakrytou vlasy. Smutně se pousmála a zavrtěla hlavou. Rozhlédla se okolo a šla domů. Já jsem si ještě jednou protřídil vše co jsem slyšel a vydal se na stejné a přesto tak odlišné místo jako ona.

--------------------------------------------

Probudila mě máma klepajíc na dveře. Nesnáším ten zvuk. Kazí tak nádherné chvíle. Spánek. Možná jsem byl boxer, ale spát musí každý. Někomu na něj ale škola nedala dostatek času. Zvedl jsem se z postele a otevřel okno. Skákal jsem před oknem ze kterého mi do pokoje proudil ledový vzduch jako idiot, ale byl to pro mě jediný zaručený způsob jak se probrat. Sprcha na mě měla totiž přesně opačný účinek a studenou vodou jsem se mýt vážně nechtěl.

Po pěti minutách jsem okno zavřel a šel se stejně osprchovat. Čistil jsem si zuby a s kartáčkem v puse jsem se soukal do džín a poskakoval po pokoji. Hodil jsem na sebe nějaké tričko které jsem náhodně vytáhl a mikinu, která byla zrovna po ruce.

Vrátil jsem kartáček do koupelny a trochu si prsty projel vlasy. Česání vlasů mi přijde hrozně úchylná činnost. U holek je to normální, ale u kluků je to divný. Alespoň pro mě. A gely? To je děs jako hrom.

Popadl jsem batoh a seběhl za schodů do kuchyně. Připravil jsem si čaj a nasnídal se. Stihl jsem to tak akorát. Nejsem maminčin mazánek, ale mám svou rodinu rád. Vyšel jsem z domu přesně na čas.