FIGHT! [CZ]

15

Probudilo mě teplé šimrání ranních paprsků vycházejícího slunce na zádech. Seděl jsem na trávě, opřený o Chrise, který tiše chrápal s hlavou sklopenou k hrudi. Na jeho klíně seděla Cynthia. To jsme jako vážně usnuli na zahradě?! Bylo mi divné, že nás tu jejich táta nechal spát. Asi si řekl, že jsme parta puberťáků, co si chce zahrát na skauty. Pokusil jsem se zvednout, ale místo toho jsem celkem hlasitě zaskučel bolestí. Cynthia se napnula a skulila se na trávu. Vlasy měla zvlhlé rosou a padaly jí ve splývavých vlnách okolo obličeje. Chris jenom něco zavrčel a spal dál. Znovu jsem se pokusil vstát. Tentokrát se mi to podařilo, i když s menšími obtížemi. No, už nikdy nebudu spát v tureckém sedu. Otřepal jsem se, abych se probral a šel se podívat do domu kolik je hodin. Bylo za deset minut šest. Bože, v tenhle čas nevstávaj snad ani slepice!

Vyšel jsem zpátky ven a sedl si - tentokrát už s nohama nataženýma před sebe - a kochal se východem slunce. Najednou sebou Cynth silně škubla. Překulila se na břicho a opřela se o lokty. Otřela si oči a zívla. Chvíli se koukala na slunce, a pak se začala rozhlížet okolo sebe. Když si všimla mě, polekaně vyskočila, ale hned se zase skácela na zem. "Au," skučela, " taky tě tak bolela kolena, nebo jsem divná?" Uchechtl jsem se. "Jo, bolela a jak," přisvědčil jsem a dál ji pobaveně sledoval. Byla to taková ta škodolibá radost. Cynth si stoupla a protáhla se. Udělala pár přemetů, až se mi samo od sebe zvedalo obočí, a pak se rozplácla na trávě. Zasmál jsem se. Pokrčila rameny. Přeskenovala pohledem okolí. Na tváři se jí vyloupl zlomyslný úšklebek. Zamnula si ruce a zvedla se. Pomaličku si to kráčela k Chrisovi. Sedla si mu obkročmo na klín. Chvíli tam tak seděla a pak ho začala lechtat. Chris se okamžitě probral a zmučeně se na mě podíval. Byl snad nejlechtivější člověk na planetě. Nechal Cynthii si tu chvilku užít a pak ji rychle přehodil pod sebe. A začal ji mučit. Dobře, jen ji lechtal. Ale pro Cynth to bylo jako mučení, stejně jako předtím pro Chrise.

Po deseti minutách mučení Cynth, kdy přísahala, že už ho nikdy nepolechtá - přičemž jsme všichni tři věděli, že kecá - jsme se vydali do kuchyně pro jídlo.

Cynth si vzala jablko a džus. S Chrisem jsme na ni nechápavě koukali. Z toho se přece nemohla nasnídat. Já i Chris jsme si vzali sendvič a džus a pár koláčků. Chrisova máma strašně ráda peče. Ta moje vůbec. Takže toho náležitě využívám.

Během snídaně za námi přišel Cynthiin a Chrisův táta s tím, že nejdeme do školy. Nikdo. Všichni jsme zavýskli - divil jsem se, že to Cynth umí. Pak řekl, že místo toho bude rodinná debata. Na to, jestli zahrnuje i mě, jsem se ptát nemusel. Patřil jsem do jejich rodiny asi tak jako orchideje všude po domě, které měli všichni rádi. Jako mě. Mě má rád každý. I Cynth už jo.

Ta se momentálně zatvářila jako by snědla citron. "Neboj, to dáš," řekl jsem jí a poplácal ji po rameni. Vrhla na mě postranní pohled. Pak zničehonic zvedla ruku, jako by mi chtěla napálit. To se naštěstí nestalo, protože se na poslední chvíli zastavila a ukázala mi vztyčený prostředníček. Chris se zachechtal. Málem jsem zapomněl, že je tady. "To necháš svojí sestru, aby mi nadávala?" zeptal jsem se nevěřícně. Chris pokrčil rameny a dal talířek do myčky. "Tvoje sestra se ke mě taky nechová zrovna mile," řekl a úkosem se podíval na Cynth, která zvedla jedno obočí. "Co na mě vy dva tak čumíte?" zeptala se. Chris měl pravdu. Moje sestra ho neměla ráda. Popravdě ho měla ráda hrozně moc, ale měla takovou blbou vlastnost. Když někoho měla ráda, neustále se s ním musela prát, schovávat mu věci, chovala se vůči němu jako skřítek, který žere ponožky. Cynthia naštěstí taková nebyla, nebo se to u ní ještě neprojevilo. Doufal jsem v tu první možnost.

Chris poslal Cynth si vybalit věci, a tak jsme osaměli. "Tak jaký jsou tvoje dojmy z právě objevené polo sestry?" zeptal jsem se a svalil se na pohovku v obýváku. Chris se svalil vedle mě. "Je super. Mám ji rád. A tuším že ty taky. Jen trochu jinak než já. Ale máš mé svolení. Neznám nikoho komu bych ji svěřil raději," řekl a upřímně se na mě zadíval. Zavrtěl jsem se smíchem hlavou. "Ty k ní něco..," řekl a nechal mě abych dokončil otázku. "Cítím? Ne," řekl jsem a zavrtěl hlavou. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak moc si lžu do vlastní kapsy.