FIGHT! [CZ]

13

Test z bioly? Vždyť nikdo nic neřekl! Já tu učitelku snad sežeru. Bezmocně jsem praštil hlavou o lavici a Cynthia se tiše uchechtla. Jo, jí biola jde. Vlastně.. Pokud vím, tak jí jde snad všechno. Jasně, taky na tom nejsem špatně, ale biola.. Prostě nemám rád žížaly a jsem rád když poznám růži....

Hodina skončila. Byl jsem ještě krapet otřesený z testu a z Cynth. Byla u mě tak blízko! Nevšiml jsem si bloncky před naší lavicí. Trisha. Cynthia se zvedla hned jak ji uviděla a vyšla ze třídy. "Co chceš?" řekl jsem a snažil se aby to působilo dost otráveně, protože jsem se chtěl sebrat a jít za Cynthií. Ta přede mnou si namotala pramen vlasů na prst a skousla si ret. Asi to mělo působit smyslně, ale mě upoutal rudě nalakovaný nehet. Byl dlouhý a ostrý. Možná to mělo působit eroticky, ale bylo to spíš děsivé. Klidně by se dal použít jako zbraň! Otřásl jsem se a podíval se jí znovu do obličeje.

S úlekem jsem zjistil, že se ke mně přiblížila asi o deset centimetrů. Bože, ať jde pryč... "Co chceš?" zeptal jsem se znovu a přidal do svého hlasu špetku nenávisti. "Chci aby ses od tý malý štětky držel dál," zasyčela, "víš jak dlouho mi trvalo než jsem ji dohnala na dno?" Napřímil jsem se. Vykouzlil jsem znuděný výraz a povytáhl jedno obočí. "Nebo?" "Nebo ji to bude bolet. Znám se s jejím otcem. S Peterem, jestli víš kdo to je," řekl a zlomyslně se usmála. A já měl co dělat abych se nezačal nahlas smát. Tahle holka evidentně absolutně netušila, že Cynthia se stěhuje. A já pochopil, že to drží v tajnosti. A tak jsem o tom pomlčel. "Dobře. Budu se od ní držet dál," řekl jsem. Usmála se na mě a odešla zpátky ke svojí lavici, přičemž nezapomněla vrtět boky. Visela na ní očima půlka třídy - ta klučičí. Ušklíbl jsem se a vyběhl na chodbu.

Cynth stála opřená o zeď, na uších sluchátka. Hudba šla trochu slyšet, ale přes hluk okolo jsem neslyšel slova. Jen mi to bylo trochu povědomé. Pochopil jsem, že s nikým nechce mluvit, a hlavně by mě ani neslyšela, takže jsem se opřel vedle ní a jen si užíval, že mě pustila k sobě tak blízko. Uvažoval jsem nad tím, co bude odpoledne. Měli jsme vzít všechny Cynthiiny věci a vzít je do domu jejího táty. Pak jsme měli probírat Cynthii a Petera, jak by řekl Chris, prozkoumat je pod mikroskopem. Tušil jsem, že tohle se Cynth líbit nebude. Ale Chris to chtěl vědět. Byl nedočkavý jako dítě před Vánoci. A já se mu nedivil. Sám jsem trochu lhal a porušoval pravidla, jen abych zjistil, proč se s nikým nebaví. Nebo spíš proč se oni nebaví s ní. Zazvonilo. Aniž by se na mě Cynth podívala, otočila se a šla do třídy. Když okolo mě procházela, zvedla ruku a šťouchla mě do ramene. Ani se na mě nepodívala. "Věděla jsem o tobě celou dobu," uchechtla se a prošla dveřmi.

Šel jsem za ní. Skoro jako pes. Ruch ve třídě se trochu zmírnil. Pročesal jsem třídu pohledem. Najednou jsem vycítil, že mě někdo pozoruje. Otočil jsem se tím směrem. Trisha mě propalovala pohledem a mračila se. Loupla očima po Cynth, která šla klidně ke svojí lavici. Pak se její pohled přesunul zpět na mě a ona zavrtěla hlavou. Strčil jsem si ruce do kapes a sedl si na židli. Cynthia se na mě dívala, jedno obočí zvednuté. Dělávala to často. Pobaveně se usmívala. "Já to viděla," řekla a vzala do ruky propisku, se kterou začala vzápětí poťukávat o desku lavice. Křivě jsem se usmál a znovu pokrčil rameny. "Ta holka by se měla naučit, že svět nepatří jen jí," řekl jsem. Cynthia se zasmála a uvolněně se opřela o opěradlo židle. Pokývala hlavou. "Ale... Zase by jsme k ní neměli být krutí. Chápeš... Musíme jí to říct rychle a efektivně, jinak to nezabere... A ona, chudinka malinká, nikdy nepozná pravdu," řekla a nahodila nevinný úsměv. Naklonil jsem se blíž a cvrnkl ji do nosu. "Hej!" vypískla a zatřepala hlavou. Vlasy se jí rozlétly do stran. Zasmál jsem se. Ublíženě se na mě podívala. Ublížený výraz vzápětí nahradilo něco trochu jiného.

V očích se jí mísilo pobouření a hněv, rty měla semknuté do úzké linky, a dívala se kamsi za mě. Pomalu jsem otočil hlavu a spatřil narušitele hezké chvilky. Kdo jiný než Trisha. Protočil jsem očima ještě než stihla něco říct. "Vypadni," řekl jsem klidně. Zorničky se jí rozšířily, jako by předstírala úlek. Nebo to, že je zfetovaná, pomyslel jsem si. "Co chceš, Trisho? Neříkej mi, že jsi nás jen tak pro nic poctila svojí návštěvou," řekla Cynth chladným hlasem, tvrdým jako ocel. Takovou jsem ji neznal - a možná ani poznat nechtěl. Vždycky byla obětí ona. Teď se rozhodla, že se role obrátí. A já na ni byl hrdý, i když jsem vlastně nic neudělal. Trisha se na ni podívala, jako by snad až teď zjistila, že tu je. Ale všichni tři jsme věděli, že opak je pravdou. "Ach.. Ale ne. K tvojí lavici bych se dobrovolně nepřiblížila ani na deset metrů, kdyby tu neseděl někdo, kdo mě zajímá," řekla. Chtěl jsem namítnout, že kdyby chtěla být na deset metrů vzdálená od NAŠÍ lavice, musela by sedět na chodbě, ale Cynthia mě předběhla. Byla jako puma. Tichá, rychlá, připravena zabíjet. "A ty máš jako lavici na chodbě? Kéž by, aspoň by jsi nikomu neznecitlivěla čichové buňky tím litrem té voňavky, který jsi na sebe nalila. A hele, nechtěla bys třeba takhle náhodou vysmahnout od naší lavice? Protože jestli ne, já tě s radostí vykopu klidně až na tu chodbu. Chceš?" řekla Cynthia a nevinně si prohlížela nehty. Poukázala na to, že lavice je naše. Šikovná holka! O té voňavce měla pravdu - myslel jsem si, že každou chvíli omdlím. V tu chvíli zazvonilo. Trisha si dupla a chtěla se otočit. Mně však neušel jeden malý detail. V mžiku jsem stál na nohách. Přitáhl jsem si Trishu k sobě. "Zlato, myslím, že sis dupla moc silně. Máš zlomený podpatek," řekl jsem a v cuku letu seděl zase na židli. Trishe zrudl obličej hněvem. Sundala si boty a rychle si to rázovala zpátky tam odkud přišla. Na tváři se mi rozlil samolibý úsměv. Cynth na tom byla stejně. "Po mně nikdo šlapat nebude. Už ne," řekla zlomyslně a poslala vzdušný polibek směrem k Trish. Tahle nová Cynth mě děsila a přitahovala zároveň... Bylo to zvláštní, děsivé, a úžasné zároveň. Ale pak přišla ta osoba, která vždycky všechno zkazí. Učitelka.