FIGHT! [CZ]

8

Drahá Cynthie,

Vím, že to, co ti před chvílí oznámili, pro Tebe byla rána. I když možná ani ne, viď? Vím dobře, co ti Peter provádí. Nikdy jsem vás nesledoval, ale já toho člověka znám. A i proto se ti omlouvám, že jsem tě s ním nechal. Jenže tvá matka se se mnou o tebe skoro porvala, a tak i když mi to rvalo srdce, jsem jí tě přenechal. Věděl jsem, že podváděla Petera, a měla k tomu důvod.

Vzhledem k tomu, že jsem o sobě za tu dobu nedal ani jedinkrát vědět, nečekám, že mi odpustíš. I přesto tu máš moji adresu. Neboj se, jsem přesvědčený, že Peter ti letenku nebo cokoli zaplatí. Byl bych tolik rád, kdybych mohl vědět jak vypadáš, co máš ráda, jak žiješ. Nejraději bych o tobě věděl všechno. Ale to nejde. Každý potřebujeme tajemství. Jestli mi neodpustíš, pošli mi prosím alespoň fotografii s něčím, co tě vystihuje, co máš ráda, co tě baví. I přesto v srdci nepřestanu doufat, že mě alespoň navštívíš.

Nevím jestli jsi u nich šťastná, ale mám pocit že moc ne. Jediné co bych si přál je, aby má dcera byla šťastná. Co se týče mojí rodiny - neodsuzuj mě, jsem taky jen člověk a potřebuji společnost. Mám manželku a syna. Nevím, jestli je to můj zvyk nebo tak něco, ale ten syn opět není můj. Její minulý manžel, se kterým má tohoto chlapce, zemřel. Měl ošklivou nehodu. Lisa málem potratila. Ten chlapec je stejně starý jako ty. Neměl bych nic proti tomu, kdyby jste si spolu začali. Je opravdu milý. Ale aby sis zase nemyslela, že tě do něčeho tlačím. Klidně si můžeš vzít i bezdomovce, pokud tě bude milovat a budete spolu šťastni. Dobře, doufám, že až do takových extrémů to snad nezajde, ale člověk nikdy neví. Na zadní straně máš adresu, kam popřípadě pošli i fotografii. Ale já nepřestanu doufat. Nikdy.

Tvůj Michael, snad někdy táta

Seděla jsem na posteli a znovu četla ty řádky. Zpočátku jsem na něj byla naštvaná. Hodně. Ale pak to přešlo. Mám opravdového tátu, který mě má rád! Vzhledem k tomu, že mu nejspíš Peter nebo matka zakázali mě navštěvovat, jsem ho chápala. Já o něm nevěděla, ale on věděl, že tam někde má dceru, kterou nemůže ani vidět. Muselo to být strašné. Adresa mě překvapila. Bydlel přesně na opačném konci města. Chvíli jsem přemítala, kde jsem tu adresu už slyšela, ale nechala jsem to plavat. Lehla jsem si do postele a usínala snad poprvé s úsměvem na tváři.

*******

Probudily mne paprsky, které mi svítily pod víčka. Posadila jsem se a pak si zase lehla, protože mi došlo že je víkend. Pak jsem vystřelila z postele do koupelny, bleskově udělala hygienu a popadla sportovní tašku a foťák. Seběhla jsem do kuchyně, kde jsem si připravila snídani. Už tam byli. Peter i má matka. Oba jsem je objala. "Děkuju, že jste mi to řekli," šeptla jsem. Matka přikývla, v očích měla slzy. "Zlatíčko, já jen. Vím že se tu necítíš dobře, ale prosím, navštěvuj nás alespoň ano?" zeptala se s pláčem. Zasmála jsem se a znovu ji objala. "Jsi moje máma, samozřejmě tě budu navštěvovat. Vždyť ani nevím, jestli tam budu bydlet," řekla jsem po pravdě. Třeba se mi nebude líbit Lisa, i když mám dojem, že ženu, která si prošla tímto, bych nemohla nenávidět jen proto, že mi sebrala otce.

Snědla jsem jídlo a vypila čaj. Oběma jsem jim dala pusu na líce a běžela do předsíně. Vyběhla jsem ven z domu a tiše se oklepala. Nebylo mi příjemné dávat pusu někomu, kdo mě celé ty roky bil. Rozeběhla jsem se k posilovně. A poprvé za sedm let jsem zářila štěstím i uvnitř. Dřív když jsem byla s přáteli tak jsem byla šťastná, to ano, ale nikomu jsem nemohla nic říct. Teď o mém tajemství někdo věděl a neodsoudil mě, věřil mi, i když jsem mu to ještě neřekla. A pro mě se tak stal nejdůležitějším člověkem na planetě. Můj otec.