Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 26

Prudce se probudím, když ucítím lehké zašimrání na čele, a potom na nose a na puse a na bradě, a tak to pokračuje čím dál tím níže přes klíční kost až k podbřišku. Nespokojeně sebou hnu a zamračím se, přičemž mi z úst unikne nespokojené zamručení.

„ Dobré ráno, princezno," ucítím na své tváři Harryho peprmintový dech. To mu i po ránu takhle voní z pusy?

„ Dobrý," zívnu si a pokusím se odlepit oční víčka od sebe. Neúspěšně. Musím je mít zalepené od řasenky. Ach, bože, proč jsem se včera neodmalovala.

A v tu chvíli mi mozek začne pracovat.

Louis, Harry, bar, Harry, můj byt, Harry, postel, Harry, sex, Harry, SEX!

Když mi hlavou promítne zkrácená verze včerejšího večera, tak mi tak trošku pozdě dojde, co přesně se stalo, proč nejsem odmalovaná, proč mě probouzí ten kučeravý kluk a proč jsem sakra NAHÁ!

„ A kurva," řeknu tak trošku neúmyslně nahlas, když se mi konečně rozevřou oči a celou tuhle katastrofální situaci mohu vidět na vlastní oči. Šlehnu očima po vysmátém Harrym, kterého tato situace vůbec, ale vůbec neznepokojuje.

Co se mi honilo hlavou, když jsem si umanula, že se chci s někým vyspat a ten někdo má být on?

Posadím se a panicky se začnu rozhlížet po pokoji. Nevím, jestli se snažím najít nějaký únikový východ anebo prostě chci vypadat pomateně, možná až zblázněně, a tím Harryho přesvědčit, že nejsem normální, čímž tento byt a budovu urychleně opustí, aby nemusel být nadále v mé přítomnosti.

Ani jedna věc ale nefunguje, protože se mě Harry okamžitě začne vyptávat, co se děje, čímž mi dojde, že jsem ho nepřesvědčila o mém mentálním narušené, a ještě k tomu mě chytne za ruku, a tím pádem mi znemožní sprintem vyběhnout z této místnosti a zamknout se v tanečním sále.

„ Harry..." zašeptám a snažím se uklidnit svůj tep. Tentokrát za zvýšený puls ale nemůže Harry a jeho sexuální přitažlivost, nýbrž panika z celé této situace, takže ano, může za to Harry, akorát z trošku jiným směrem. „ Měli bychom si promluvit," dokončím myšlenku a tím načnu nejžhavější téma tohoto dne.

Hned můžu zpozorovat, jak z Harryho obličeji zmizí veškerá radost a na jeho překrásné tváři se vyskytne výraz hlubokého zděšení až naštvání, ale ihned tyto emoce zažene a znovu usměje se. Asi si myslí, že odsud odejde spokojený. To se, ale asi plete. „ Jasně, taky jsem o tom přemýšlel. A Myslím, že bude nejlepší, když začnu já," je mi jasné, co chce navrhnout, a tak, ještě než začne, mu do toho skočím já.

„ Já si naopak myslím, že by bylo nejvhodnější, kdybych začala já," pohlédnu mu zhluboka do očí a snažím se ho zhypnotizovat, aby se mnou souhlasil.

To by ale nebyl Harry, kdyby neměl svou hlavu: „ Ne, Emmo, jsem si celkem dost jistý, že bude opravdu nejlepší, když začnu já," něco se mi na jeho pevném tónu hlasu nelíbí. Vyzařuje z něj jistá agrese a negativita. Ihned se stáhnu a pro jistotu přikývnu, i když mi je jasné, že s jeho slovy nebudu v nejmenším souhlasit.

„ Děkuji ti," pousměje se, ale ne šťastně jako obvykle. Spíše zoufale. Vím, co mě teď čeká.

Harry je sice děvkař, ale poslední dny na něm bylo dost poznat, že se mnou už nechce být jen kamarád, ale mě to, že by z nás mělo být něco víc, děsí. Mě děsí vztah s ním. Nechci s ním chodit a on si to moc dobře uvědomuje. Ale nenechá mě jen tak odejít. Nechce být ponížen. On totiž nikdy nebyl ponížený a kór ne od holky. A proto budu muset zasáhnout já a odpálkovat ho, zlomit mu srdce.