Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 2

„ Jak dlouho si tam včera ještě byla?“ Zeptal se mě Dean, když jsem se šourala ke snídani, kterou jako vždy připravil.

„ Hmm…“ Zamrmlala jsem. Vůbec se mi nechtělo odpovídat slovy. Nemám nejmenší páru, v kolik jsem včera, vlastně dnes, šla spát. Vím jen to, že jsem toho moc nenaspala.

„ Uh… No, tak se s tebou zase nedomluvím, jako každé ráno. Já jen, že jsem dobu kvůli hlasité hudbě nemohl usnout, ale to ti je asi stejně jedno, že Emmo?!“ Mluvil klidně, ale moje stále neprobuzené smysly jeho hlas desetkrát zesilovali.

„ Samozřejmě, zajímá mě to, ale…“ Sedla jsem si a zívla si. Ani smysl dávající větu dohromady nedám. „ Prostě mě to zajímá.“ Už ani nevím, na jakou otázku odpovídám.

Znenadání jsem na své pokožce ucítila něco ledového. Polekaně jsem ucukla a vytřeštila oči. On mě polil! Dean, ten hodný, mě polil ledovou vodou! Okamžitě jsem se postavila a otřela si vodu z obličeje: „ Zbláznil ses?“ Zakřičela jsem na něj. 

„ Ne.“ Vybuchl smíchy a málem se zadusil vajíčky, která přežvykoval.

„ Asi jo. Proč si to udělal?“ Zaskřípala jsem zuby. „ Proč?“ Dotazovala jsem se neustále.

„ Protože…“ Odmlčel se a přejel mě pohledem. Založila jsem si ruce na prsou a propalovala ho nenávistným pohledem. Postavil se a přistoupil přede mě. Nyní můj výhružný pohled nabral lehký význam, jelikož je o pár centimetrů vyšší. „ Em.“ Položil mi ruce na ramena a já byla donucena protočit očima.

„ Tímhle mě neobměkčíš.“  Odvrátila jsem pohled od jeho tváře a nasměrovala ho na obrovské okno. „ A moc dobře to víš.“ Dodala jsem.

„ Vím, ale stále věřím v zázrak.“ Uznal a já se pousmála.

„ Zázraky se nedějí.“ Zašeptala jsem a pohled sklonila dolů. „ Zkazil jsi mi chuť k jídlu. Jdu se převléct a dát to oblečení sušit.“ Otočila jsem se k odchodu.

„ Alespoň něco vypij.“ Nereagoval na mojí poznámku o zázracích a potáhl mě zpět za zápěstí. „ Víš, že mi jako tanečníci musíme mít pravidelnou výživu a hlavně pravidelný pitný režim. Ty jako hlavní choreografka si nemůžeš dovolit být dehydratována.“ Mám Deana ráda, ale nenávidím, že má vždy pravdu. Tohle si opravdu nemohu dovolit, ale moje tvrdohlavost se vždy ukáže: „ Napiju se, až se zkulturním, okey?“ Nečekala jsem na odpověď a odebrala se do svého pokoje.

&&&

„ Je až neuvěřitelný, kolik toho tady mají.“ Zalezla jsem s Ashley do dalšího obchodu, tentokrát abychom si nakoupili nějaké to prádýlko Chanel.

„ To je možný, že je tady toho doslova milión, kór tady v Los Angeles, ale když se podívám do peněženky, tak tam vidím akorát tak hovno.“ Komentoval hned Ash. Mezi mnou, Deanem a Ash je to následovně: Dean je ten milý optimista, Ashley je sprostá pesimistka a já jsem arogantní realistka. Všichni se navzájem doplňujeme, ale Dean se nás dvě stále snaží přeměnit na optimisty. Fajn, s Ashley by to nebyl zase takový problém, protože má světlé chvilky, ale já jsem pořád stejná. Kromě nakupování, to jsem schopná být úplný zlatíčko.

„ Kam se všechny ty peníze ztrácí, co?! Pokud vím, tak Ariana plátí přímo božsky.“ Mrkla jsem po ní a neubránila se zachichotání. V tomhle jsem měla pravdu. Ariana platila za naši námahu opravdu snově.

„ Kluci jsou drahý, Emmo.“ Řekla uraženě. „ K tomu turné ti něco musím říct. Ale až se doplahočíme k Deanovi do Starbucks.“ Dodala a otočila se zády, aby se mohla porozhlédnout po butiku. Podle všeho se zaměřila na černé krajkované spodní prádlo, protože se k němu rozešla a já tak neměla tu možnost jí zastavit a vytáhnout z ní informace, které podle ní nevím.