Perfection {Harry Styles CZ}

Special chapter

Pohled Andrewa

„Takže..." odmlčím se, když dosednu na červenou plastovou židli v naší školní jídelně.

„Takže," zopakuje po mně Fred. „Já tady zůstávám,"

„Já asi taky. Ještě to není stoprocentní, ale rodiče by mě tady mohli nechat," otočím se na svého nejlepšího kamaráda a uchopím příbor, abych se mohl pustit do jistě velmi chutného pokrmu.

„Nevidím důvod, proč by ne. Je ti osmnáct, a když mi dovolí být tam s tebou, tak-"

„- tak to by právě mohl být problém," useknu jeho argumenty. „Nezapomínej, že po tom, co jsme vám zničili obývák, nás už rodiče nechtěj nechávat samotný. Nikde," strčím si do pusy napůl zelenou bramboru a zamračím se, když chutná stejně hnusně, jako vypadá.

„Jak jsme? Já nemůžu za to, že TOBĚ spadla cigareta do rozlitýho absintu a zapálila nám koberec," odsekne mi. Je pravda, že za tohle můžu z větší části já. „Ale to je jedno. Musíme to nějak vyřešit. Už dlouho jsme neuspořádali žádnou party doma a do baru se mi jít nechce," dodá Freddie a očekává, že neodhalím, proč se mě snaží tak zoufale přemluvit. Normálně by vzpomínku na zničený koberec nehodil tak jednoduše za hlavu, takže mi okamžitě dojde, proč se tak snaží. Navíc vždycky preferuje hraní videoher nad opíjením se v baru.

„Tomlinsone," položím si ruku na jeho rameno a podívám se mu do očí. „Lucy by na naší party stejně nešla,"

„A šla! Mně by se jí podařilo přemluvit," ani se svoji posedlost naší malou, inteligentní spolužačkou nesnaží popřít.

„Zapomínáš, že Lucy je šprtka a na takovýhle akce nechodí," přátelsky ho upozorním na tento nepříjemný zádrhel.

„To je-to je sice pravda, ale myslím, že pro jednou-jen jednou jedinkrát by se mi to mohlo povést," nenechá si vzít svojí mizivou naději.

„Freddie, u nohou ti leží celá škola. Jseš Tomlinson, kapitán fotbalovýho týmu, pro Krista! Můžeš mít, kteroukoliv holku chceš a ty se zabouchneš do jediný, která tě nechce," frustrovaně si zajedu do svých krátkých vlnitých vlasů.

„Ne, Stylesi. Pleteš si nás. Tobě leží u nohou všechny holky. Kapitánem fotbalovýho týmu si být můžu, ale nic to nemění na tom, že ty seš ten, kdo vystřídal každou druhou sukni," málem mi ukazováček své pravý ruky zapíchne do oka.

„Jen využívám výhod, které mi poskytuje můj rodokmen," zvednu ruce do obranného gesta. Freddie nade mnou pouze protočí očima a opře se do své sedačky.

„Možná máme ale jinej problém," rozkousnu sotva uvařenou bramboru a po chvíli ticha se podívám na Freda, který svoje jídlo ještě nezačal jíst. Když vidím, kam směřuje svůj pohled, musím protočit očima tentokrát já.

Svým pohledem skenuje malou brunetku, která se snaží najít volné místo ke snězení svého oběda. Lucy. Freddieho věčná tajná láska, kterou za posledních sedm let na střední škole sotva oslovil. Letos má poslední šanci jí přesvědčit, aby se do něj zamilovala, protože pochybuji, že Freddie půjde na vysokou školu, a Lucy půjde pravděpodobně na Oxford nebo do USA na Harvard nebo Stanford.

„Hej," lusknu mu prsty před očima. Jeho okamžitou reakcí je ucuknutí, potom následuje vražedný pohled směřovaný na moji dokonalost. „Než na mě začneš křičet, měl bys vědět, že táta zmiňoval něco o tom, že když zůstanu doma já, nechají tady možná i Liu," vyhrknu ze sebe předtím, než se rozhodne mě začít mlátit.