Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 9

„ Zbláznil ses? Myslíš si, že po včerejší noci bych tě chtěla dneska vidět, ba i se s tebou znovu opít? Zapomeň!“ Prudce se posadím a prohrábnu si vlasy. Mám v plánu mu to položit, abych křikem nevzbudila Deana.

„ Ne jsem normální, ale včera jsem se o tobě celkem dost dozvěděl.“ Zamyslí se a já zamířím do obýváku, abych mně i Deanovi udělala večeři. Topinky, asi. „ Třeba Las Vegas a tvůj početný zástup manželů.“ Poznamená se smíchem.

„ Byla to chyba, která se už NIKDY nebude opakovat!“ Procedím skrz zuby a sednu si na barovou židli.

„ Já bych řekl, že se bude opakovat ještě TOLIKRÁT, Em.“ Znovu se zasmál.

„ Nech toho. Vážně nemám náladu. Chci spát. Díky tomu včerejšímu přešlapu jsem moc nespala.“ Odpíchnu se od židle a přejdu k rozsáhlému oknu. Kašlu na to, že jsem jen ve spodním prádle, tento dokonalý výhled na zapadající Los Angeles si nenechám ujít.

„ Takže chceš spát? Probudil jsem tě, co?! Typuji, že jsi teď pouze ve spodním krajkovém prádle, řekněme třeba od Chanelu.“ Překvapeně zamrkám. Jak ví, jak teď vypadám? Mohla jsem být v pyžamu. Abych zakryla svoje rozhořčení, zachraplám: „ Cože? Co to tu meleš, Styles?“

„ Nemlž, Guzman. Vím, že to teď máš na sobě, stejně jako vím, že se Styles jmenuji, a že se spolu jednou vyspíme.“ Poslední slova skoro zašeptá. Když šeptá, zní ještě neodolatelněji, než obvykle. Slastí přivřu oči a pootevřu ústa. Abych se probudila z toho nenadálého příchodu orgií, musím zatřepat hlavou.

Poměrně nevyrovnaným a tichým hlasem promluvím: „ Nech si zdát, Harry, nech si zdát,“ a típnu to. Mobil odhodím opatrně do blízkého křesla a zavřu oči. Ten člověk mě dokáže tak neskutečně vytočit a potěšit zároveň. Nedokážu ani myslet na to, jak překrásný, dokonalý a příšerný zároveň je. Takhle rozpolcenou osobu jsem ještě nikdy nepotkala. Napřed mi říká, že jsem nechutně hnusná, a pak že se chce se mnou vyspat. Je to normální?

Znovu poklepu hlavou a nakročím ke kuchyňskému pultu. Zastaví mě pohled, který na sobě ucítím. V obývacím pokoji okolo mne nikdo není, tak se podívám ven z okna. Hned v protějším mrakodrapu stojí zase ta neznámá osoba. V jeho obývacím pokoji se nesvítí, takže nevím, kdo to je. Nemám se čeho bát, ne?! Ve vedlejším pokoji spí Dean, a kdyby to byl nějaký úchyl, co si to honí nad mojí postavou, tak bych se stejně neměla čeho bát. Možná, že to je divné, ale potěšilo by mě to.

Ukážu na něj prostředníček a dám se do pohybu, abych mohla alespoň jednou udělat večeři. Připravím si všechny věci na topinky a dala se do práce. Není to zase tak těžké a koneckonců jsem to byla já, kdo tetě pomáhal připravovat večeři, když si Dean dělal úkoly do školy. Během toho, co se rozehřívala pánev, jsem skočila zapnout MTV. Hráli 1D, jak jinak. To si jich nezbavím alespoň teď?

Hrála píseň Best song ever, na kterou mám vymyšlenou sestavu. Při obracení den starého chleba jsem kapku houpala boky a prozpěvovala si. Když se píseň změnila a začalo hrát Yours od Elly Henderson, měla jsem už polovinu topinek hotovou.

„ Jsem mág.“ Zašvitořím, když osmažím i poslední kousek chleba. „ But fuck that little mouse cuz I’m an Albatraoz.“ Začnu skákat a pohybovat se do rytmu téhle boží písničky o ničem. Máchám okolo sebe pěstmi a cukám hlavou, jako nějaký maniak… A to jsem prosím profesionální tanečnice.

Za stálého tančení jsem si jeden kousek chleba očesnekovala, napatlala na něj kapku kečupu a celou proceduru zakončila opatrným položením kousku šunky přesně doprostřed. Kdybych nebyla líná, ještě bych si nakrájela rajče, ale jak říkám: kdybych nebyla líná.