Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 8

S obrovským bolehlavem a nepřekonatelnou kocovinou se postavím a přejdu k zrcadlu.

Vidím přesně to, co jsem očekávala: propadlá oční víčka, kruhy pod očima velké jako prstence planety Saturn, neposedné vlasy, které se kroutí všude kolem mé hlavy, a aby toho nebylo málo tak také odraz pozvraceného koberce u mé postele.

Bravo, Emo! Zase ses pro jednou vyznamenala.

Sehnu se a s obrovskou nechutí sroluji béžoví koberec, abych ho mohla nacpat do pytle na odpadky a vyhodit před domem do kontejneru. Ach, ano, ten koberec je zničený. Nevím už, kde jsem ho koupila, ale vím naprosto přesně, že mě k té koupi dotlačil Dean. Moc se mu ten kobereček líbil a vůbec mu nevadila přemrštěná cena. Samozřejmě, jako všechno, jsem Deanovi podlehla.

Koberec prozatím položím jak takž čistou stranou na pracovní stůl a jdu se do koupelny zkulturnit. Za celkový čas, hodinu, se stihnu osprchovat, umýt si vlasy, vyčistit si zuby a v neposlední řadě si i zamaskovat kruhy pod očima.

Je sice pouze šest hodin ráno (ano šest hodin ráno a ano před třemi hodinami jsem přišla domů.) a do práce mám jít až za čtyři, ale musím vymyslet a kompletně nacvičit sestavu pro Arianu. Super!

Přesunu se zpět do svého pokoje a začnu se přehrabovat ve skříni. Snažím se najít tepláky a nějaké volné tričko, ve kterém bych mohla tři hodiny jen tak tančit a nebylo by mi zas tak velké teplo, jako mi je v těch našich úborech, dresech, nebo jak to nazvat.

Ze skříně nakonec vyhrabu šedé tepláky a bílé vykrojené tílko, pod které si vezmu neonově růžovou sportovní podprsenku. Ještě stále mokré vlasy si spletu do neohrabaného a do společnosti se naprosto nehodícího copu, poté si i popraskané rty natřu balzámem.

I s nemožně zničeným kobercem v levé ruce a teniskami v druhé se přesunu do kuchyně, kde pod dřezem vytáhnu modrý pytel na odpadky. Bez velkého ostychu a loučení, které by s jistotou provedl Dean, ten koberec do pytle jednoduše hodím.

K snídani si nedělám žádné čáry máry jako Dean a popadnu jeden malinko ztvrdlý rohlík ze včerejšího rána. Místo vaření kávy, která by mi jistě pomohla se probudit, si vezmu z lednice neperlivou minerálku s příchutí jahody a jdu na sál. Rohlík cestou nějak přežvýkám.

Litrovou láhev zahodím do rohu a jdu k CD přehrávači, kde okamžitě najdu hledanou písničku: Be my baby. Sednu si na zem do tureckého sedu a opřu se o zrcadlo za mnou. Několikrát za sebou si píseň poslechnu a nápady, už začínají létat v mojí mysli.

Postavím se a prozpěvuji si:

If you know how to be my lover
Maybe you can be my baby
Hold me close under the covers
Kiss me boy and drive me crazy.

Pomalu se pohybuji do rytmu a přemýšlím, co by se hodilo do tohoto tónu, a kdy se mám postavit, a co udělat s rukama, kam teď s nohou, jestli na pravo nebo do leva, jestli cuknout i hlavou nebo jí zůstat v jiném směru, jak nohy se zbytkem těla.

Tohle všechno mi létá hlavou a já, aniž bych si to uvědomovala, skládám sestavu. Takto to chodí neustále. Vždy si musím píseň několikrát poslechnout, porozumět slovům, a pak se teprve pustit do určitých kroků, a až pak začít tancovat.

Překvapivě mi to jde i dnes, dnes potom, co jsem zažila skutečnou party podle Harryho Stylese. Ani jsem nevstřebávala, že piji v takovém množství alkohol, prostě jsem pila a pila a pila, čekala jsem, až se mi dostaví pocit uspokojení, nepřestávající motání hlavy, ale hlavně pocit naprostého uvolnění a odvázání. S Harrym to šlo lehce. Alkohol do mě lil ve velkém. Upřímně, nepřiznám to nahlas, se mi to líbilo. Byl to fajn večer. Podle mého trochu moc uspěchaný. Řekli jsme si moc osobních věcí. Napřed já jemu, pak on mně, i když u něj to ani nebylo potřeba, vždyť když něco udělá, okamžitě o tom ví celý svět. Ne, že bych mu to záviděla.