Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 31

ONE DIRECTION NA TOUR!

První dvě show v Londýně byly ihned vyprodány a podle fanynek to opravdu stálo za všechno to čekání! Několik dívek se svěřilo, že na koncertě One Direction bylo již v době, kdy ve skupině vystupoval ještě Zayn Malik, a že se obávaly, jestli se jim budou One Direction po letech stále líbit. Ale podle jejich slov, jsou One Direction ještě lepší jak dřívě„ Na 1D jsem byla dnes potřetí a byla to absolutně nejlepší show ze všech! Jejich zvuk je o moc lepší,". Podobné ohlasy na skupinu mají všichni, kteří na těchto dvou koncertech byli.

Zítra odstartují tour po Spojených Státech Amerických. První show se bude konat v Los Angeles a poté kluci pokračují do San Francisca...

Znovu, již po několikáté přejíždím řádky článku, který dnes ráno vyšel v novinách. Stále se zastavuji na jménu města, ve kterém nyní bydlím.

San Francisco.

Jak velká je šance, že je zde potkám? Minimální a navíc... už je to tak dlouho. Přes tři a půl roku. Tři a půl roku, co jsem Harryho neviděla jinak, jak v televizi, na počítači, v novinách nebo... v mém synovi. Je neuvěřitelné, jak moc je Andrew Harrymu podobný a to mu budou za týden teprve tři roky. Přesně v den koncertu One Direction v mém městě.

Andrew vypadá nepřehlédnutelně stejně jako Harry. Hnědé kudrnaté vlasy, smaragdově zelené oči a ty nezaměnitelné stylesovské ďolíčky. Jediné, čím se od svého otce liší a co má po mně, je nos. Jinak je to celý Harry. Občas se bojím jít po ulici, aby se mě někdo náhodou nezeptal, jestli to není dítě Harryho Stylese. Protože je. Je to jeho dítě a on to neví. Nikdy se to ani nedozví.

„ Mami," přes celý obývací pokoj ke mně přeběhne malý chlapeček, který mi výškou dosahuje sotva pod pas, což je k mému malému vzrůstu opravdu co říci. Doufám, že až vyroste, bude stejně vysoký jako já, protože pochybuji, že by někdo chtěl zdědit mých 160 centimetrů.

„ Ano, zlato?" usměji se na něj a prohrábnu mu jeho hnědou kudrnatou čupřinu.

„ Já chci zmrzlinu," zašišlá panovačně svým dětským, pisklavým hlasem. Já zvednu zrak k televizi a vidím tam dětský pořad, ve kterém moderátorka drží kornout kopečkové zmrzliny, a je mi hned jasné, kde můj syn vzal myšlenku na zmrzlinu.

A já, jelikož jsem hodná maminka, souhlasím s tím, že půjdeme koupit do parku zmrzlinu (nemá to vůbec nic společného s tím faktem, že už chci vypadnout z této čtvercové místnosti a konečně nechat svojí hlavu odpočinout od těch hrůzných dětských pořadů, které běží v televizi 24/7 a můj syn je i přes jeho věk zbožňuje)

Zvednu se z černé kožené barové stoličky a z kuchyňské linky popadnu šedý svetřík, který si ihned obléknu. Poté se předkloním a svoje čerstvě ostříhané vlasy na mikádo si dám do culíku. Zbývá mi obléci Andrewovi lehkou jarní bundu a boty, vzít si kabelku a budeme moci vyrazit do centra tohoto krásného velkoměsta.

Jen co splním výše uvedené činnosti, zamknu za sebou byt a sejdu do prvního patra, ve kterém se nachází kavárna. Moje kavárna. To koukáte, co? Já, člověk, co si před pár lety neuměl uvařit ani čaj, vlastním kavárnu! Celkem působivé, že?

Vejdu do kuchyně, ve které se nyní nachází Jessica a Peter, číšnice a kuchař. Pozdravím je a chvíli si s nimi povídám. Mimo jiné Jessice slíbím i to, že až se vrátím, vypomůžu jí s obsluhou. Andrew se mi mezitím motá pod nohama. Při odchodu jim oznámím, že se za hodinu vrátím, přičemž se ve dveřích srazím s Willem, který přináší prázdný talíř. Ano, tím Willem. Stále tu se mnou je a vlastně je i spolumajitelem této kavárny.