Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter10

„ N-nic.“ Vykoktám a usrknu si z kávy.

„ Emmo!“ Zvýší hlas.

„ Nic s ním nemám. Byla to jen náhoda, že mě políbil. Poslední dobou se Harry chová dost divně.“ Snažím se znít klidně a hlavně přesvědčivě.

„ Je možné, že se chová divně, ale ty jsi mu vůbec neměla dovolit, ať tě políbí. Co tam vlastně dělal?“ Snaží se být tišší, než doteď, asi aby ho nikdo neslyšel. Je ale pravda, že nikdo nemůže mít tušení, o čem se bavíme.

„ Chtěl mě vzít do baru, jako předešlí den. Ne, nebral po telefonu, jako odpověď, a tak se tam pak zjevil. Byla jsem ve spodním prádle, nějak se to zvrtlo, nadávali jsme si, mluvili jsme o…“

„ Já vím, o čem jste mluvili.“ Skočí mi do řeči Dean a zastaví mě rukou. „ Nechápu, jak jsi po něm mohla tak skočit, a už vůbec nechápu, jak jsi mu mohla uvěřit.“ Jeho propalující pohled společně s nesouhlasným kroucením hlavy mi čím dál víc dodává pocit viny.

„ Já vím, já vím, ale ty nejsi žena. Nemůžeš vědět, jak okouzlující dokáže být.“ Skousnu si spodní ret s úmyslem dodat Deanovi z mé strany falešnou lítost.

„ Věděl jsem, že to tak skončí.“ Zamumlá si spíše pro sebe. „ Tys to neviděla, ale když se na tebe poprvé Harry podíval, tak to bylo, jako by poprvé v životě viděl sochu Svobody. Díval se na tebe s úctou a zájmem. Díval se na tebe jako na něco dokonalého, ojedinělého a neskutečného. Jeho korunka na hlavě mu dodala pocit, že tě rychle sbalí a budete spolu pár měsíců šťastní, než ho omrzíš a on tě odkopne.“ Vyklopí ze sebe na jeden nádech.

Ani si nepromyslím odpověď a vyprsknu: „ Zbláznil ses? Myslíš si, že se nechám jednoduše oblafnout? Já s ním nechci nic mít. Jo, je sexy, ale tamto byla chvilková slabost. Neznamená to, že budu masturbovat nad jeho fotkami, bože. Nemám ho ráda, je arogantní, sobecký, sprostý, vulgární, stupidní a hlavně sebestředný. Nesnáším ho!“ Zakončím svůj dlouhý monolog, odtrhnu od Deana pohled a loknu si kávy, vlažné kávy.

„ Ok, ok, tak se hned nenaser, ale pochop mě.“ Zdvihne ruce do obraného gesta. „ jsem tvůj nejlepší kamarád a mám tě velice rád. Znám tě nejdéle ze všech, jsi jako moje mladší sestra, snažím se tě chránit,“ Chytne mojí levou ruku a uměje se.

Nevím, kde se to ve mně vezme, ale vybouchnu. „ Jak mě budeš chtít bránit, až budeš v San Francisku? Na to jsi nemyslel, co? Jdi do pekla, Deane.“ Odsunu jeho ruku, postavím se, a naštvaně vyběhnu ze Starbucks. Vím, že se požene za mnou, tak přidám do kroku, aby mě nechytil.

Už pár dní se ve mně hromadí vztek. Doufala jsme, že si to vybiju na někom, kdo mě nejvíce štve, jako je Ashley, Harry, anebo Dean, ale Dean je jediný člověk, na kterého nechci být nikdy naštvaná, ba i zlá. On jako jediný se o mě stará, když jsem nemocná, když potřebuji pomoc, když pospíchám, on jediný mi dělá každé ráno a každý večer jídlo, on jediný mi dokáže za každé okolnosti vykouzlit úsměv na tváři.

Kdyby mě neovládla moje tvrdohlavost, tak bych za ním šla zpátky a omluvila se. Ale kdyby byly v prdeli ryby, nebyly by v rybníce, že? Zabočím do leva a zalezu do Sephory. Potřebuji si koupit paletu s očními stíny, a taky nějaký štětec, a hnědou linku, a tmavě červenou rtěnku, a BB cream, a něco od Two faces…

Fajn, nepotřebuji, ale chci. Nakupování je jediné, co mně pomůže se rozptýlit. Je mi jasné, že ke koupi většiny již zmíněných šminek budu muset prolézt hodně obchodů a ještě více, abych si koupila nějaké voňavky, čímž mi také dochází, že tu zůstanu, až do večera. Ne, že bych si stěžovala. Alespoň rozšířím svojí sbírku.