Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter5

Ráno mě probudilo zapípání telefonu, takže jsem si s nechutí sedla a podívala se, kdo nebo co mi píše.

Louis: Ahoj, bitch. Jdeš na snídani?

Proč jsem mu to blbý číslo dávala? Měla jsem mu dát Deanovo, ať otavuje někoho jiného než mě.

Rozhodla jsem se SMSku ignorovat a radši se šla zkulturnit. Vyčistila jsem si zuby a nanesla si slabou vrstvu make-upu. Vyčesala jsem si vysoký culík a vrátila se do pokoje, abych se oblékla, a pak tomu idiotovi odepsala.

Nevím, jakým nemožným způsobem jsme se za pár dní tak skamarádili. Mám tušení, že je na mně závislí. Oproti němu Harolda nenávidím, a to jsem s ním strávila pouze jeden den.

Ze skříně jsem si vytáhla bílý svetr, pod který jsem si dala tílko, aby mi nebyla zima, a vzala si modré utáhlé džíny. Dnes byl trénink přesunut na odpoledne, jinak obvykle začínáme v deset a okolo dvanácté nám začíná hodinová přestávka na oběd. Většinou na sále trávíme čas, až do osmi večer. Opruz! Ještě k tomu, když to většinou Ariana, nebo Alison, naše manažerka, strašně okecávají. Plus se k nim včera přidali One Direction. Fakt úžasný!

Vrátila jsem se k mobilu, na kterém mi blikalo sedm nových textovek:

Louis: Odpověz!

Louis: Ignoruješ mě? Trapný!!!

Louis: Prosím, pojď na snídani. Strašně se nudím! ILU!

Louis: Jsi strašná! 

Niall: Půjdeš na snídani?

Louis: Kdyby ti to nedošlo, tak z Niallovýho mobilu jsem psal já! Tahle ignorace je trapná a zbytečná.

Louis: Jedu k tobě. Protest je absolutně zbytečný. I kdybych tě z toho pelechu musel nahou vytáhnout, tak jdeme na snídani.

Výbuch smíchu, který se dostavil po přečítání SMSek od Louise, se nedal zastavit. Málem jsem se rozplakala, ale včas se ovládla, protože řasenka je drahá.

Místo toho, abych tomu idiotovi odpověděla písemně, jsem mu zavolala. Zazvonilo to jednou a on to zvedl: „ Konečně ses ozvala, krávo!“ Nečekal ani setinu, aby mi dal prostor mluvit a začal mlet znovu: „ Ta ignorace byla dost trapná! Cos dělala?“ Moje ignorace nebyla trapná, to co říká je trapný. „ Určitě jsi-“

„ Musíš mi dát prostor, abych ti odpověděla, teda pokud to nebyla řečnická otázka, což tak rozhodně neznělo.“ Skočila jsem mu do řeči.

„ Cože?“ Můj pokus být chytrá zase pro jednou nevyšel. Anebo je on idiot a absolutně mě nechápe. Jen kvůli svým vlastnostem volím druhou možnost.

„ Nic.“ Protočila jsem očima, i když jsem si byla absolutně jistá, že nic nevidí. Můj ženský instinkt mě dovedl k závěru, že je Louis idiot, a jak všichni ví, tak ženské instinkty nikdy nelžou.

„ Počkat… Ty telefonuješ za jízdy?“ Nechtěla jsem mu dát prostor, aby se vrátil ke své předešlé otázce, takže jsem nadhodila tuhle kravinu, která mě absolutně nezajímala.

„ Jo.“ Odpověděl upřímně, ale poněkud naštvaně. Chovám se, jakoby na mě už naštvaně poprvé nevyletěl.

„ Louisi, je to nebezpečné. Mohlo by se ti něco stát, a co by si pak počnuly tvoje fanynky, a klu…“ Záměrně jsem ho provokovala a přitom se nenápadně usmívala, ale také jsem se snažila, aby nevycítil žádné známky z mého hlasu.

„ Emmo!“ upozornil mě, když mi skočil do řeči. „ Nechovej se jako moje matka. Stačí mi jedna v Doncasteru.“ Slyšela jsem, jak funí. „ A hlavně mě neprovokuj. Doteď si byla jediná osoba, která mě teď a tady nesere.“ Dával důraz na slova teď a tady, jakoby to mělo nějaký význam.