Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 33

„ Nalij mi Jacka," s těmito slovy rozrazím dveře od mého bytu. Will sedí v křesle, má puštěné MTV a něco děla na svém notebooku. Když zaslechne moje slova, zvedne hlavu. Chvíli mu trvá, než vstřebá moji přítomnost, ale to už svůj příkaz opakuji: „ Nalij mi Jacka!"

Will skloní hlavu zpět k počítači, přičemž zamumlá: „ Vůbec nemáš za co, že jsem ti pohlídal syna a udělal mu večeři,"

„ Nemel a lij," spadnu vedle něj na křeslo a svoji kabelku si odhodím na zem. „ Právě jsem zažila nejtraumatičtější zážitek mého života a mám chuť jen pít a brečet,"

„ Já myslel, že už nepiješ," znovu zvedne pohled a upřeně na mě pohlédne. Když zahlédne, jak mi po tváři stéká slza, zaklapne notebook.

„ Co se stalo?" skrčí obočí, přičemž se zamračí.

„ Až mi naliješ, tak ti to všechno vyklopím," zachraptím.

„ Máš syna, který spí hned vedle v pokoji, nemůžeš pít," zakroutí nesouhlasně hlavou. Stále mě skenuje pohledem.

„ Fajn, naliju si sama," povzdechnu si a zvednu se ze svého místa. Nepila jsem od té noci na pláži, od té doby, co jsem poznala Willa a zjistila jsem, že jsem těhotná. Je jasné, že v těhotenství jsem nepila, ale alkohol jsem nepozřela ani po porodu. Ani na moje narozeniny. Nevím proč, hnusí se mi. Ale na druhou stranu, nyní, když jsem utrpěla šok, si myslím, že sklenička mi neuškodí.

„ Tak povídej," rozvalí se můj kamarád v křesle a založí si ruce na prsou. Trpělivě vyčkává, až začnu mluvit.

„ Takže," začnu, ale hned se odmlčím, abych si se dvěma skleničkami a lahví Jacka Danielse sedla. Proč mám doma flašku Jacka, když nepiju? Schovávám si jí zde pro nouzové případy. Doteď žádný nenastal, takže flaška zůstala netknutá, ale jak jde vidět, je dobře, že jí zde mám.

Naliju nám oběma čtvrt sklenice a začnu mluvit: „ Víš, jak jsem byla nervózní, když jsem tam šla? Prvních pár minut to bylo pořád v prdeli, ale pak jsem se uklidnila a vážně se začala těšit," Usrknu si a pocítím ten opojný pocit té nahořklé chuti. Vždycky jsem měla Jacka nejradši.

„ A pak to začalo. Wille, sakra, já byla tak neskutečně šťastná, že ho vidím. Ten drdůlek, co měl na hlavě, ty ďolíčky. Byl ta dokonalej, tak náhdernej a já doufala, že to nikdy neskončí," podepřu si hlavu lokty a znovu se rozpláču.

„ Shhh, Emmo, shhh," přisedne si ke mně a snaží se zabránit hysterickému pláči, což se mu nepodaří.

„ Pro-stě si ne-mů-žu po-moct," vzhlédnu k němu.

„ Já vím, já vím, uklidni se, nemůžeš probudit Andyho, trvalo mi roky, než jsem ho uspal, kňučel, že chce tebe," touto větou se mu podaří mě rozesmát. „ Povídej dál, co se stalo potom?"

Otřu si slzy z tváře a zhluboka se nadechnu. „ Všechno bylo v pohodě a já s Amy jsme si to užívali. Jenže," odmlčím se a polknu, „ Louis si mě všimnul," zajíknu se, poté pak se znovu hystericky rozpláču.

„ Do pytle," zakleje i on a obejme mě, přičemž mi hladí záda.

„ To bylo ale ještě v pohodě, protože si myslím, že jsem ho dlouhým pohledem přesvědčila, aby to nikomu neřekl. Ale pak se tam objevil-" nedopovím to a absolutně se složím. Pláču hystericky, ale tiše, abych nevzbudila Andrewa spícího ve vedlejší místnosti.

„ Shh, Shhh," Will se mnou má trpělivost. Tiší mě a uklidňuje mě a hladí mě po hlavě.

„ Mamí," zaslechnu za sebou dětský, pisklavý hlásek a cuknu sebou. Zvednu hlavu, posmrknu a pokusím se usmát. „ Štalo se něco?" přiběhne ke mně. Skočí mi do klína a svýma malýma ručičkama mě obejme za krkem.
„ Andrew, copak tady děláš? Neměl bys spát?" Jednou rukou přidržuji Andrewa, přičemž se snažím si druhou otřít slzy.