Bad Boy JB|FF [DOKONČENO]

32. část

Justin

Ráno jsem se probudil, protože mi pípal mobil.

Sel: Justine?

Sel: Jsi tu?

Sel: Přijeď

Sel: Chybíš mi

Sel: No tak Justine

Sel: Fajn budu se tu nudit

Sel: Neignoruj mě

Sel: Fajn končím

Sel: Měj se Justine

Sel: Né kecám miluju tě Jussy

Sel: Ježiši nezvládám to bez tebe

Sel: Fajn budu tě ignorovat stejně jako ty mě

Já: Promiň lásko, spal jsem. Za chvíli jsem tam

Já: Ty mě vážně budeš irnorovat že?

Já: Ale notak lásko!

Já: Už jsem na cestě lásko

Uložil jsem mobil do kapsy a nastartoval auto. Jel jsem asi patnáct minut, a konečně jsem zastavil před nemocnicí.

Já: Už jsem před nemocnicí zlatko

Vydal jsem se do nemocnice a hned zamířil do jejího pokoje. Když mě viděla tak otočila hlavu nastranu. Musel jsem se uchechtnout. Přešel jsem k posteli a i přes její odpor jsem jí políbil. Snažila se odtáhnout, ale po chvíli začala spolupracovat. "Miluju tě." Pohladil jsem jí po tváři. "Taky tě miluju." Usmála se na mě a chytl mě za ruku.

"Čau lidi!" Zakřičel Ryan, kterej přiběhl do pokoje. "Ry." Zasmála se Selena a objala ho když přišel k její posteli. "Jussy?" Zeptala se mě Sel. "Ano?" Koukl jsem na ní. "Měla jsem podepsat smlouvu s Refeem." Řekla smutně. Musel jsem jí pohladit po tváři. "Mluvil jsem s ní. Řekl jsem mu že jsi onemocněla. Vážně onemocněla. I když já jsem si myslel, že jsi umřela." Podíval jsem se na ní a v očích se jí leskly slzy. "Vůbec si napamatuju co se stalo potom co mě postřelil. Slyšela jsem ránu, a pak jsem ležela tady." Jo Sel ty jsi to měla lehký. "Povídali jsme si dokud jsi nestratila vědomí. Vytrhli mi tě z rukou. Řval jsem na ně, ať mi tě vrátěj. Byl jsem každý den opilí. Moc mě mrzí, že jsem tě nedokázal uchránit." Pošeptal jsem jí do ucha a slyšel jsem jak vzlykla.

***druhý den ráno***

Konečně mě dnes pustěj domů. Jo jenže já nejedu domů. Pojedu na mamkou na prychiatrii. Řeknu jí, že jsem živá. Snad to pomůže a bude moje mamka zpět jakou byla. Dobalila jsem si posledních pár věcí a chtěla vzít tašku z postele, ale Jacob mě předběhl. Ptáte se proč mě nevyzvedl Justin? Je pondělí, takže je ve škole. Což mě neuvěřitelně štve. Kolik musel kvůli mě už zameškat hodin? Chodil do školy, mezi tím co jsem byla tady? "Ségra v pohodě?" Jen jsem přikývla a vydala se ven z nemocničního pokoje.

Sestra mě dovedla k jejímu pokoji. Zaklepala jsem a vstoupila a sestra hned za mnou. "Mami?" Promluvila jsem tenkým hláskem. "Už tě i slyším zlato. Vrať se mi." Začala mluvit ke stropu. "Jsem tady mami. Neumřela jsem." Přišla jsem k ní blíž. Ona se na mě otočila a nevěřícně na mě koukala. "Můžete mi dát něco proti halucinacím prosím?" Zeptala se moje mamka sestry za mnou. "Nemůžeme paní Gomez. A v tento moment by fo ani nepomohlo. To ani nepozdravíte svou dceru." Usmála se na ní. "Ty jsi opravdu Selena? Neumřela jsi?" Objala mě. "Ty jsi vážně tady." Obě jsme začali brečet. "Mám tě strašně moc ráda mami. Nechci tě ztratit." Vzlykla jsem jí do ramena. "Neztratíš zlatíčko. Už kvůli toběnse uzdravím." Nemohla jsem zastavit slzy. Moje mamka je pro mě to nejdůležitější na světě. Dokonce je i nad Justinem. Prostě jí nechci ztratit nenom kvůli tomu debilovi Chazovi. "Doufám, že se vrátíš co nejdřív domu." Odtáhla jsem se od ní. "Vrátím se princezno. Brzo." Políbila mě na čelo.

"Tati." Křikla jsem a skočila mu okolo krku. "Jsem tak rád, že moje jediná dcera není mrtvá. Už bych neměl svojí malou princezničku." Musela jsem se mezi vzlyky zasmát. "Mám tě ráda tati." Políbila jsem ho na tvář. "Já tebe taky princezno." Usmála jsem se a vyběhla do svého pokoje. Svalila jsem se na svoji postel a užívalu si tu měkotu a vůni domova.

Hrábla jsem po notebooku a přihlásila se na facebook.

I'm back guys. Did you miss me? :*

NApsala jsem status a šla se převléknout do pyžama. Koukla jsem na fb a měla jsem tam spostu komentů.

Nemůžu uvěřit, že jsi zpět :) -Ellie

Jestli jsi nám chyběla? Samozřejmě že jsi nám chyběla. -Mia

Tohle už mi prosím nikdy nedělej lásko <3 -Justin

Chyběla je slabý slovo darling -Shay

A spoustu podobnejch komentářů. Usmála jsem se a zaklapla notebook. Vzals jsem do ruky mobil a chtěla napsat Justinovi, když v tom mi přišla smska.

Justin: Otevři mi nebo zmrznj

Uchechtla jsem se a otevřela dveře od balkona. Justin ladně skočil dovnitř a přisál se mi na rty. "Myslel jsem, že to ten den bez tebe nepřežiju." Hladil mě po tváři. "To mi povídej." řekla jsem rychle a znovu spojila naše rty. Potřebuju ho. Hned. Teď. Justin mě položil na postel.

Omlouvám se že dlouho nebyl díl a že je tak pozdě, ale jsem nějaká nemocná, takže mi to moc nemyslí.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny