Bad Boy JB|FF [DOKONČENO]

39. část

Justin

"Tak co připravená?" Zeptal jsem se Sel, která dělala v koupelně podlední úpravy. "Ještě minutku." Přikývl jsem a posadil se na postel. Nemusel jsem čekat dlouho a vyša z koupelny. Vlasy měla rozpuštěné a na očích jen lehkou vrstvu řasenky. Nervózně se na mě usmála. "Tak pojď." Propletl jsem nám prsty a vydali jsme se do kuchyně.

"Vy někam jdete?" Zeptal se nás Ansel s plnou pusou. Oba jsme přikývli. "Tak dávej pozor na prcka ať si má pak Dan s kým hrát." Uchechtl jsem se. "Rozkaz brácha." Křikla Sel až jsem z toho nadskočil leknutím. Usmála se na mě a vydali jsme se k mému autu.

Když jsem zastavoval před barákem rodičů tak jsem se zarazil, protože tam stáli tři auta. Jedno je mamky, druhý taťky a to třetí babičky s dědou. Oni jsou tu taky? "Děje se něco lásko?" Pohladila mě Sel po ruce a měla ustaraný pohled. "Ne ne nic princezno." Pohladil jsem ji po tváři a ona se usmála. "Tak vystupujeme." Zavelel jsem a Sel hned vyskočila z auta. Odmkl jsem vchodové dveře a se Sel u pasu jsem vstoupil dovnitř. "Justíííínku!" Zavolal Jaxon a řítil se k nám. Hned jsem ho vzal na ruce a políbil na tvářičku. "Kdo je ta paní?" Zeptal se mě a mračil se na Sel. "To je moje přítelkyně Selena." Sel se na Jaxona usmála a pocuchala mu vlásky a on se hned začal smát. "A proč má tak velké bříško?" Ukázal na prcka uvnitř a snažil se dotknout. "No Jaxi to je když se mají dva rádi tak vznikne prcek jako ty." On se usmíval a konečně se dotkl Selenina bříško. "Au ono mě to koplo." Zařval Jaxon. Sel si hned dala ruku na bříško a usmála se. "Kope." Položil jsem Jaxona na zem a přiložil si ruku taky k bříšku. Spustily se mi slzy štěstí.

"Justine co to tady pořád děláte?" Křikla na nás mamka a já se postavil vedle Sel. "Děti tak vy jste do toho už praštili?" Přiběhla a hned začala mluvit k bříšku. "Jeremy pojď sem!" Zavolala na taťku a já se plácl do čela. Takže celá rodina se pozdraví nejdřív s prckem a potom až se Sel? Super. "Co se děje Patt?" Zeptal se taťka a hned se rozešel naším směrem. "Patt to vážně šílíš kvůli tomu, že je těhotná?" Zasmál se a podal Sel ruku, kterou přijala. "Jsem Jeremy Bieber, otec Justina, ale říkej mi Jeremy." Super alespoň taťka je normální. "Selena Gomez, ale všichni mi říkaj Sel." Usmála se na mého taťku a já byl rád.

"No rád vidím, že už se Justin chce usadit a nebude si sem vodit lehké dívky jako kdysi. A jak dlouho už jste spolu?" Zeptal se nás. "Ja ani nevím, možná to bude rok? Teď pět měsíců s prckem plus dva co jsem byla v kómatu a před tím asi měsíc. Takže 8 měsíců." Počítala Selena. "Ano o tom jsme slyšeli. Justin z toho byl úplně na dně a nevylejzal z pokoje. Když se dozvěděl, že žiješ tak mi zase brečel na rameni štěstím." To ne mamk, musíš to říkat před mojí láskou? "Ale mami, to jí určitě nezajímá." Snažil jsem se od tohohle tématu odejít. "Ale ne chci to slyšet." Posadila se na pohovku a mamka se dala do vyprávění.

Selena

"Ten den co se ti to stalo tak se sem Justin přiřítil jako splašenej a začal řvát a házet věcma okolo sebe. Snažila jsem se ho uklidnit, ale nešlo to. Když jsem ho trošku sklidnila tak jsem ho poslala spát. Za celou noc naspal tak hodinu. Budil se a křičel ze spaní. Měl noční můry o tobě a o tom jak tě Chaz stále dokola a dokola zabíjí. Tolik jsem se o něj bála. Nevěděla jsem co mám dělat tak jsem zavolala Ryanovi. Pomohl mi i s Jason a tvýma kamarádkama. Snažili se ho přes den držet od myšlenek na tebe, ale vždy se tam našla skulinka a on začal brečet. Drželi ho od chlastu dál a to jsem byla ráda. Po dvou měsících už jen smutně vzdychal a občas brečel, ale už neměl sílu házet věcma.

Potom přiběhl domů s tím, že jsi živá. Nejdřív jsem si myslela, že se zbláznil, ale ukázal mi tvojí fotku jak ležíš v nemocnici a spíš. Byla jsem ráda a z Justina se ze dne na den stal jiný člověk. Už nebrečel, teda brečel ale štěstím." Dokončila Pattie monolog a já už od půlky brečela. Netušila jsem co Justin prožíval. Nikdy mi to neřekl. Otočila jsem se na Jusse a ten brečel taky. "Justina já..." nevěděla jsem co říct, tak jsem to jen objala. "Omlouvám se." Zašeptala jsem nakonec. "Ty se nemáš za co omlouvat lásko. Nemohla jsi za to. Teď alespoň vidíš co pro mě znamenáš. Chtěl jsem umřít a jít za tebou." Brečela jsem a moje slzy se mísili s jeho. "Už mě neopouštěj prosím." Zašeptal mi do ucha. "Nikdy Justine." Zašeptala jsem mu nazpátek a políbila ho. V tom polibku byla všechna láska a smutek. Odtáhla jsem se od Justina a koukala mu do očí.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny