Mám pro vás jednu radu.
Nikdy. Nenechávejte. Tetu Daphne. Řídit.
S Kris jsme se doma až překvapivě rychle oblékly. Já rudé průsvitné šaty nad kolena, ona ty samé, akorát jasně žluté, načež nás vyzvedla moje jedinečně potřeštěná teda Daphne, zmíněná jen o pár řádků výše.
Seznámení proběhlo, takže je čas pokračovat.
Nyní se řítíme rychlostí 160 kilometrů za hodinu po až překvapivě vylidněných ulicích Bostonu, a já se jako malé plaché štěně krčím na sedadle spolujezdce a mám přivřené oči.
Kris si jízdu očividně velmi užívá, stejně jako teta Daphne.
Celým autem otřásají tóny nejnovějších hitů a moje „kamarádky" si do toho zpívají.
Anebo bych spíš měla říct, že do toho řvou? Myslím, že v jejich případě to stejně nakonec vyjde úplně nastejno.
Tyhle dvě si očividně padly do noty.
Nohy mám přikrčené k tělu, objímám je svýma rukama a přitom se tiše modlím, abych tuhle jízdu přežila.
Nemá cenu je prosit o to, aby vyply tu třeštící hudbu, které budu mít za celou noc plné zuby, ale zbytečná taky byla zmínka o tom, že bychom měly zpomalit, jinak se zabijeme.
Jediné, čeho se mi dostalo, byl papírový pytlík a možnost otevřít okýnko, abych se nadechla čerstvého vzduchu.
Kdyby měly alespoň ty dva neurony, tak by jim možná došlo, že bych ten zatracený pytlík ani nepotřebovala, kdyby byly tak laskavé a zpomalily.
To ale ne, ony ještě zrychlí.
Tomuto se říká ohleduplnost, kdybyste někdo náhodou nevěděl.
Probere mě prudké škubnutí.
Okamžitě vyletím ze sedačky do vzduchu, na kterou se o pár sekund později také spadnu.
„Sakra!" Vykřikneme s Kris zároveň, načež se teta Daphne začne hlasitě smát.
„Takže, kočky, jsme tady! Vystupovat, vystupovat, rychle! Jak to tak vypadá, tak party už začala." Popožene nás.
Rychle se s Kris odkurtujeme, a vystoupíme.
Za dlouhou zelenou zahradou s květinami se přede mnou se tyčí obrovský dům.
Jeho stěny jsou vykládány oranžovými cihlami, jako podpěry slouží 2 sloupy u vchodu, nad kterým je kolosální balkón.
A když říkám kolosální, tak to tak opravdu myslím.
Kolosální.
S jistotou by se tato stavba dala označit jako megalitické životní dílo nějakého světoznámého architekta.
Víc detailů nezkoumám a bez ohledu na mé spolucestující se vydám k domu plného lidí.
Lidi jsou všude.
Před domem, za domem, v domě.
Uslyším vzdálené šplouchnutí.
Aha, takže je tady i bazén.
Asi bych si měla začít psát seznam věcí, co tu nejsou, spíš než co tu jsou.
Takhle bude stoprocentně kratší.
Bazén.
Pobaveně prokulím očima. S bazény a party společně mám trochu neblahé zkušenosti.
