V PÁTEK TOHO TÝDNE
"Samantho?"
Nepřítomně se převalím na lavici.
"Sam?" zkusí to ten hlas znova, ale mě to stejně neprobere.
Samantha spinká, pšššššt! Samince se zdají krásné sny a nikdo jí je nepřeruší.
"Sam!" zařve a to už sebou prudce škubnu, až tak že skoro nadzvednu lavici do vzduchu.
Mýlila jsem se, přeruší.
Naprosto otráveně a hlavně s naprostou nechutí se mi podaří oči jakžtakž otevřít přesně tak, abych skrz tu malou škvírku, co vznikla, mohla vidět, kdo se to opovažuje budit mě z mého zimního spánku.
A upřímně? Mám tomu člověku chuť zakroutit krkem a to nejen díky tomu, že je tím, kým je, ale svou roli hrálo i to, kdy mě probudil.
Hodiny tiše tikající za jeho hlavou signalizují, že hodina není ještě ani zdaleka před svou první polovinou, což znamená, že mi po zbytek hodiny nezbude dělat nic jiného, než dávat pozor, protože moje schopnost usnout po probuzení je naprosto nulová.
I tak to ale zkusím. Ne proto, že bych měla nějakou naději, že bych mohla usnout znova, ale abych se zbavila toho dotěrného hmyzu, který mi v posledních dnech ne a ne dát pokoj.
"Nech mě na pokoji, Joshi!" zavrčím nevrle a s vražedným výrazem ho sežehnu na žhavé uhlíky.
Jeho reakce je ale nadmíru pozoruhodná. Otočí se pryč ode mě směrem k tabuli a dál si mě už nevšímá. Jen se do zdi zářivě usmívá.
A upřímně?
Tohle mě děsí daleko víc, než kdyby mě dál otravoval. Co to má sakra za lubem?
Je pátek, všechno je mi jasné. Až na to, že naprosto není. To si doopravdy myslí, že když se jednou bude chovat jako naprostý svatoušek a dokonce mi udělá jeden, ano, opravdu jen jeden, ústupek, tak že já se z něj posadím na zadek a udělám všechno, co bude chtít?
Haha. Dobrý vtip, Joshi, ale ne. Jednoduše ne.
A navíc, to si myslí, že jeho rodiče budou tak naivní, aby celou tuhle habaďuru neprokoukli? má o nich tedy velmi vysoké mínění. A teď k dalším nesrovnalostem.
Co když mě s Joshem někde uvidí Christian? To by byla pohroma nebeských rozměrů a sice se vsadí, že Joshovi by to možná přišlo nadmíru vtipné, ale já vás za to mohu s naprostou jistotou ubezpečit, že mě by to rozhodně vtipné nepřišlo.
Proč zrovna teď? Proč zrovna v době, kdy mi zase začíná všechno jakžtakž vycházet? Proč mě teď zatáhne do jeho tak milovaných intrik, s ne jiným úmyslem než mi samozřejmě všechno pokazit, protože představa, že by Josh byl schopen něco cítit, je...
No, jednoduše velmi divná.
Pohled znovu zkontroluji hodiny, jestli se od mé poslední kontroly nezměnilo a k mému příjemnému překvapení zjistím, že do konce hodiny, kde když se podívám po třídě, usnuli už úplně všichni a to včetně Joshe, zbývá už jenom pár sekund.
Tudíž dřív, než stihnu cokoli dalšího ještě podniknout, zazvoní a já začnu, stejně jako zbytek třídyl, mrtvolně zvedat z lavice.
Další mou dnešní hodinou je chemie. Ani nevím, proč jsem si jí vůbec brala. Opravdu blbost. Jako ostatně všechny moje volby.
Na chodbě je ostatně jako vždy přeplněno a tak mi dá celkem dost práce dojít až do učebny, kde by se ona další hodina měla konat.
Po vstoupení do třídy ale uvidím něco, co bych tedy opravdu nemusela. Kris, klečící na klíně svého přítele, vášnivě ho líbající, naprosto si nevšímající čehokoli dalšího a to včetně mě.
