Sam's POV
Jediné, na co se vzmůžu, je civět.
Civíme na sebe, a ve mně to vře.
A nakonec to už v sobě neudržím.
Vybuchnu.
Exploduju.
Rozletím se na kousíčky.
„Nejdřív ti vlepím facku, potom ti o hlavu skoro rozmlátím lampu, a ani tohle ti není dost?! Co chceš, abych ti udělala, aby tě to konečně zklidnilo?! Protože jestli to chceš ještě vystupňovat, tak nakonec mi zbude jen možnost tě zabít, a to přece nechceš, že?" Upřeně se na něj podívám.
Přede mnou je jen malé upatlané dítě, co se bezmocně krčí na zemi a němě na mě kouká.
Zhluboka se nadechnu. „V jedno kuse mě pronásleduješ, potom se vyspíš s nějakou děvkou, a celý tenhle výborný den završíš tím, že se mi vloupeš do baráku?!" Slova se ze mě jenom hrnou, myšlenky jdou stranou a dávám průchod svému srdci."Dokonce mi sníš i dort a víš, co?! Co je moc, to je moc! Jdu zavolat policii!"
Obrátím se k Joshovi zády a rychlým krokem si jdu do svého pokoje pro mobil.
„Počkej!" Uslyším ho za sebou ještě zakřičet, ale neobrátím se a akorát přidám ještě víc na kroku, takže teď už skoro běžím.
Nevím, opravdu nevím, co si ten debil myslí, že je! Měl by si uvědomit, a to co nejdříve, že nemůže ze všeho lehce vyklouznout.
Že není pánem světa.
I on se může spálit.
Spěchem doběhnu do pokoje, třísknu za sebou dveřmi a na dva západy je zamknu.
Přiřítím k nočnímu stolku, vezmu mobil do svých rukou, naťukám tam číslo policie a přesně ve chvíli, kdy se chystám zmáčknout tlačítko volat...
...mě vyruší hlasité zabouchání na balkónové dveře.
