"Ale no tak, Samatho!" rozezní se celým domem Joshův mohutný hlas, "kvůli tobě a tomu tvému neustálému čančání a upravování ještě přijdeme pozdě!"
Nevrle na něj z horního patra zavrčím. Dle Joshova otráveného povzdechu šlo mé vyjádření naprostého nesouhlasu s jeho názorem slyšet až dolů, ale abych jeho poznámky brala jakkoli vážně, k tomu mám tedy doopravdy daleko.
Abych ho tedy ještě víc naštvala, rozhodnu se ještě jednou prozkoumat svůj odraz v zrcadle. A nutno dodat, že Josh má tedy doopravdy vkus. Jen škoda, že mírně perverzní, což skvěle dokazuje nečechraná, tak do poloviny stehen dlouhá, rudá sukně mých šatů Joshového výběru. Vlastně ani pořádně nevím, proč jsem se s ním nehádala o tom, že bych si vzala na sebe něco jiného. Poslušně jsem přijala jeho dárek a ani jsem nemukla. A proto tu teď stojím, ve svém pokoji, před zrcadlem, naprosto vyvedená z míry.
Od doby, co se Josh vrátil, se mi ještě nestalo, abych se s ním o něčem nehádala. A tady mě máte. Oblečenou v šatech přímo od něj, sbírající co nejvíce odvahy se po roce zase vidět s jeho rodiči. Ani nevím, kam máme jít, natož abych se zaobírala tím se zeptat, jak vlastně donutí své rodiče sedět s námi u jednoho stolu, a přitom se nepozabíjet.
A to nemluvím jen o Joshových rodičích. Znám totiž ještě dva další lidi, kteří to stoprocentně nedokážou bez jakýchkoli sarkastických, až mírně vražedných poznámek.
"Samantho!" ozve se opět Joshův mírně podrážděný hlas.
Nádech, výdech. To přece zvládnu, jde jen o jednu pitomou večeři se širokým úsměvem přilepeným vteřinovým lepidlem ke tváři. Nic jiného to není. Nic jiného to není, že ne?
Prudce sebou cuknu.
Po zádech mi přejede mráz.
Joshův obličej přímo u toho mého mě vyděsí k smrti.
Přes celý dům zaječím, načež od něj se srdcem až v krku prudce odskočím.
"Joshi!" obořím se na něj, mezitím co se snažím popadnout dech, "děláš si ze mě prdel?"
Josh ale jakoby mě vůbec neslyšel. Jeho egoistické záchvaty smíchu jsou totiž přednější, že ano. Uraženě si založím ruce v bok, a namířím si to k východu s malou, ale nutno dodat že doopravdy malou nadějí, že alespoň to by ho mohlo donutit přestat hýkat jako osel na drogách.
Zastavím se až u dveří, kde si s mírným zklamáním uvědomím, že s Joshem to ani nehnulo.
Jsem to tentokrát já, kdo zařve na celý barák, až se otřese v základech. A nebo sousedi si přinejmenším musí myslet, že tady máme zloděje, protože takový hluk jako dnes večer jsme tu dlouhou dobu neměli, a toto by bylo dokonalé vysvětlení.
"Měj se krásně, já jdu za svým klukem!"
Teatrálně za sebou třísknu dveřmi a rozejdu si to dlouhou, černočernou ulicí k Christianovi. Ten mě alespoň nebude děsit k smrti. A navíc, Christiana nebudu mít chuť kopnout do rozkroku pokaždé, když jen otevře pusu - alespoň u někoho.
"Samatho!"
Už zase. Proč mám takový dojem, že moje jméno bylo dnes vysloveno víckrát, než v celkové historii mojí existence.
"Nezajímáš mě, Joshi." Na znamení jeho naprosté ignorace si nad ním posměšně odfrknu, a abych tomu ještě mírně přidala, bez jakékoli námahy se k němu otočit čelem mu za sebe ukážu jeden z mých nejoblíbenějších prstů - prostředníček.
Nebudu se dvakrát opakovat, ale sakra! Kde se to ve mě dneska bere? Nejen, že jsem ráno zřejmě spolkla všechnu moudrost světa, asi jsem si omylem vzala i Joshovu dávku. Můžu si snad být ještě protivnější?
Uvidíme.
Však do půlnoci stále ještě zbývají čtyři hodiny, není to tak?
Samantha to dneska celkem rozjela, nezdá se vám? :P Já se vám naopak chci omluvit za tu šílenou neaktivitu, nyní už se budu snažit přidávat pravidelněji, a proto se pokusím napsat druhou část ještě dneska, maximálně zítra, podle toho jak moc o ní budete stát❤️
Hehe, co říkáte na ten nový cover?❤️
Love you, guys❤️❤️
