Duše nadpřirozených

Nabídka

„No né... takže si s ním nakonec mluvila, jo?"
„Jo mluvila, ale to je vedlejší... chci jenom vědět, co tím myslel."
„To jsi vážně tak natvrdlá? Jsi čarodějka. Je tak těžký na to přijít a přijmout to?"
„Spíš je těžký to pochopit...Babča mi sice něco málo naznačovala, ale nevěřila jsem jí..."
„Babča? Kdo je tvoje babča?"
„Bonie Benetová."
„Tvoje babi je Bonie Benetová? To nemyslíš vážně!"
„Vypadám snad na to, že si dělám srandu? Proč je to tolik neuvěřitelný?"
„Bonie Benetová je úžasná čarodějka. Babička mi o ní vyprávěla. Jen mi přijde divný, že tě právě ona nedokázala přesvědčit k víře."
„No, sem nou je to těžší. Jsem paličatá."
„Stejně si myslím,že to nebude jen tak. Myslím, že by ses měla co nejdřív vydat na návštěvu svojí milovaný bábinky."
„Jo, to bych moc ráda, ale jde o to, že absolutně nevím, kde je. Vždycky jezdila ona za mnou s nějakým varováním a odjížděla s tím, že kdybych jela já za ní, tak se mi něco stane."
„Tak jo...zvládneš lokační kouzlo?"
„Co? Jak asi? Právě jsem se dověděla, že jsem čarodějka... netuším, jak to mám udělat.Nehledě na to, že ani nevím, co to je."
„Dobře. Budu potřebovat nějakou věc, která jí patří. A jdem hned!"Sebereme se a vyrážíme k hlavnímu vchodu.
„Máš tu auto?Ptá se Jane sotva vylezeme z tý budovy zkázy."
„Ne,nemám..."
„Tak si nastup. Svezu tě."
„Ne, to je dobrý. Svezu se sama." Odpovím jí a jdu na místo, kde právě stojí moje nádherná motorka. Sednu si na ní, vytáhnu klíčky z kapsy a nasadím si helmu. Pak naznačím Jane, ať jede za mnou. Nastartuju a mířím přímo k mému bytu.

„Máš to tu pěkně zařízený. Ale potřebuju tu věc a nějakou mapu."Zaštrachám ve skříni a vyndám z ní mapu a náhrdelník s černým kamínkem. Jane rozloží mapu na stůl, vezme si do ruky náhrdelník a začne s ním nad mapou pomalu kroužit. Při tom pořád říká nějaký nesrozumitelný slova. Najednou se ten šutr na náhrdelníku přitiskne k mapě a posouvá se po ní a pak se úplně zastaví.Jane ho zvedne z mapy a na místě kde se zastavil, čte.
„Mystic Falls. Tam najdeme tvojí babi." Mystic Falls? To je 31 hodin cesty autem! Moment... ještě kouknu na letadla. Nejdýl sedum hodin letu.To je sakra velkej rozdíl.
„A kdy poletíme?" Zeptám se a stoupnu si. Okamžitě mi vjede křeč do celé levé části mého těla. Myslím, že je dobrej nápad si zase sednout.
„Co ti je?"
„No... následky vyprovokování Klause. To přežiju."Doufám...
„Víš co?" Provedu ještě jedno kouzlo...Nedostane se ti sem žádnej upír ani nic podobnýho dokud to nepozveš dál...
„Jo... to se mi teď asi bude hodit." Jane se chvíli soustředí a pak otevře oči.
„Hotovo... teď počkáme, až budeš úplně v pohodě a pak se domluvíme, kdy se vydáme na cestu do Mystic Falls. Tady máš moje číslo, až budeš potřebovat, cinkni. Mimochodem... Mám tu jednu knihu. Nosím jí pořád u sebe, abych jí neztratila. Nechám ti jí tu. Jsou tam nějaká kouzla. Nejdřív ale musíš zkusit něco jednoduchýho. Vezmi si svíčku a zkus jí zapálit jenom silou vůle. Pak si jich vezmi víc a zkus to znova. Zkoušej fakt všechno, co tě napadne,ale jenom tehdy, když ucítíš, že to dokážeš. Pak otevři tu knihu a zkus na sebe ochranný kouzlo. Všechno je tam popsaný, tak se neboj, že to nezvládneš. Já teď půjdu... Uvidíme se,zatím." Sebere se a odejde. Super. Díky za pomoc. Bezmocně se zvednu z postele, vyštrachám pár svíček a na jednu z nich se zaměřím. Tohle je fakt stupidní! Nikdy se to nemůže povést.' Ale no tak. Alespoň trochu si věř.' Našeptává mi můj vnitřní hlas. Alespoň jednou bych ho mohla poslechnout... Nádech, výdech...Soustředím se na ten knot. Zapal se, zapal se... no tak! Otevřu oči. Hoří! Ta svíčka hoří! Joo! Tak se mi zase trochu zvedlo sebevědomí. Rozestavím na stůl další svíčky. Jsou různě barevné a je jich tu asi dvacet. Soustředění... hrobový ticho...Tři, dva, dva, jedna...Hoří! A teď to sfouknout. Zase známka soustředěnosti a je to. Jenom to tu teď strašně smrdí. Zvednu se ze židle a otevřu komplet všechny okna. Najednou někdo zaklepe. Může to být kdokoli... Jane, Max, Sam... Než se naděju,dveře se otevřou.
„Fuj! Tady se někdo pohřbívá?" Nicklaus? Co tu sakra dělá?
„Ne, to ty se budeš brzo pohřbívat, Klausi!" Křiknu na něj.
„Ale, ale... tady už si někdo zjistil, jak se jmenuju..." Ježiš, to je egoista!Nejradši bych ho... No, přiznávám, že je víc věcí, co bych s nim chtěla dělat, ale teď dám asi přednost tomu zabíjení.
„Co tu chceš?"
„Chci si s tebou promluvit."
„Ale já s tebou mluvit nechci. Když jsme mluvili naposled, dopadlo to takhle..."řeknu, vyhrnu si triko a ukazuju mu modřiny na bocích a u žeber.Dívá se na mě zničeným pohledem. Tak zničeným, že kdybych nevěděla, co je zač, tak mu to snad i věřím.
„Sakra, vždyť říkám, že jsem nechtěl..." narazí do neviditelnýho skla mezi mýma dveřma. Beznadějně se na mě podívá a semkne rty.
„Nechtěl jsem ti ublížit." Ach jo... řekla bych, že on nebude za takovej šmejd, ale stejně... vím, co vím.
„Ale udělal jsi to. A já si nenechám ubližovat."
„Ale já si s tebou chci jenom promluvit. Potřebuju s něčím pomoct." ÁÁÁÁ... vypadá taknevinně. No super! Mám slabost pro hybridy. Teda, alespoň pro tohohle. Bez ohledu na to, co mi udělal. Něco uvnitř mě mi říká, že to není dobrej nápad, ale já ovšem daleko radši svojí hlavu neposlouchám.
„Tak fajn. Ale dovnitř tě nepustím. Znáš tu nějakej dobrej bar?" Klaus se jenom tak pokřiveně usměje. Že se vůbec ptám, co? Hodím na sebe svůj kabát, přepásám se kabelkou a s hlubokým nádechem odcházím z toho bezpečného místa. Zavřu za sebou dveře a zamknu. „Můžem jít ne?"Otočím se na Klause. On se jenom usměje tím jeho úsměvem a zaleskne se mu v očích.
„Můžeme." A zas ten úsměv. Je tak zatraceně sexy...
„Super, tak jdem."