Duše nadpřirozených

Rande na slepo

Myslím, že jsem něco našla. Je to tu trochu složitěji napsaný, ale zvládnu to rozluštit. Slečinky si hrajou na důležitý a při tom najdou leda tak hovno. Davina je ještě v pohodě. Je na mě celkem milá a působí sympaticky. Ale ta Hayley... čumí na mě jak na vraha a myslí si o sobě, že je bůh ví co, když má dítě s Klausem a je do ní zamilovanej Elijáš. Hraje si nejenom na královnu vlků, ale na královnu všech... Fuj! Nemám jí ráda.
„Půjčím si tenhle grimoár. Ještě ho doma prolistuju."
„Našla si něco?" Zvědavá čarodějka. Nejhorší kombince, co může existovat. Ale už to k nám patří.Jsme prostě takový.
„Ne víc než vy... proto si to chci ještě prohlídnout."
„Hlavně abys ho vrátila." podotkne Hayley.
„Řekla jsem prohlídnout, ne hodit z Wikerskýho mostu." udeřím na ní, zakroutím hlavou a odcházím. Mám ještě nějakou práci. Jdu totiž na rande. V dnešní době internetu není zas tak složitý najít si chlapa... Horší je, najít si normálního chlapa. No, doufám, že tenhle bude normální. Jmenuje se Benjamin a poprvý mi napsal před třemi dny a dneska máme první rande. Mám přece právo na normální život, ne? Ale co s tím grimoárem? Tašku tu žádnou nemám a domů už to nestíhám...Zkusím zmenšovací kouzlo. Snad funguje i na grimoáry. Abrakadabra... Jo! Povedlo se! A šup s tim do kapsy. Doufám, že mi někde nevypadne. To by měla Hayley radost... Hele, támhle stojí.Jdu přímo k němu. Stojí bokem, takže si mě nevšímá.„Benjamin?" zeptám se, když už stojím u něho.
„Ááá...Jessica. Jsi fakt kost! Hned byh tě vošukal." Koukám, že chlapec řekne všechno, co si myslí.
„No, to je moc pěkný.Takže.. co budeme dělat?"
„Šel bych ke mně domů... Bydlím kousek."
„A tam budeme dělat co?"
„Vždyť jsem to před chvílí řekl, ne?"
„Jo... a co se radši projít?Koukni nahoru. Svítí sluníčko, je krásný počasí...co?"
„Pojď alespoň na kafe."
„Promiň, kafe nepiju a na všechno ostatní je moc horko. No jasně... Co zmrzlina?"
„Myslím, že jí mám v mrazáku."
„Radši bych si dala nějakou čerstvou..."
„Fajn,tak kam to bude slečno?"
„No nevím... moc to tu neznám."
„Aha.. já nevím, kde prodávají zmrzlinu... Jsem na jiný věci." pan Benjamin bude asi trochu šmaták. Děkuju pěkně, ale nepotřebuju masáž zadku.
„Ok... tak se pojď prostě jenom projít a povídat si."
„Když jinak nedáš..."Ne, nedám. Myslím, že s tímhle klukem strávit hodinu a půl bude o zdraví. Zvoní mi telefon... Kdo mi teď sakra volá? Hele,Klaus... Chce zkontrolovat, jestli žiju? Jsem Ok, myslím, že ten kluk není žádnej upír, vlkodlak či cokoli jinýho nadpřirozenýho. Leda tak deviantní Don Chuan... Zvednu telefon.
„Jo?"
„Ahoj Jess. Dobrý?"
„Jo, dobrý..."
„Byla si s ním?"
„Kde si myslíš, že teď jsem??"
„Jo aha... no tak to nebudu rušit. Hlavně na sebe dávej pozor."
„Jo, měj se... Ahoj."Je horší jak můj otec. Adoptivní samozřejme. Mýho pravýho otce jsem ani nepoznala... stejně tak jako matku a dvě sestry. Rodiče jsou mrtvý a sestry jsou mi celkem ukradený. Do teď jsem žádný sourozence neměla, nebudu je potřebovat ani v budoucnu.
„To byl přítel?"
„Kamarád."
„Jo aha... Máš ráda Redfooa?"
„Co prosím?"
„To vyzvánění."
„Jo tak... Jo, je fajn. LMFAO jsou dobrý, ale Redfoo je nejlepší."
„Jo.Taky ho mám rád"
„Hm... co ještě posloucháš?"
„No tak... klasika. Eminem, 2Pac, Iglessias..."
„Jo, znám je.Jsou dobří... Ale nesnášim Justina Biebra! Je na mě až moc...sladkej."
„A One Direction... samý buzničky." No nevím,ale budiž... Jen přikývnu a usměju se.
„Hele obchoďák.Dáme si nějakýho nanuka, ne?" Navrhnu a podívám se na Bena.
„Tak jdem." Jupí! Dám si něco ovocnýho. Jo,pomeranč. Miluju tyhle 'vodový' nanuky... Ani nevím, jestli se tomu tak říká, ale je to takovej ten vysunovací nanuk, kterej jedl každej z vás minimálně jednou za život. Ben si nevzal žádnej nanuk, ale u kasy si koupil balíček kondomů. Tak na to ani nemysli kamaráde... Vylezeme z obchoďáku a já si hned rozbalím svůj nanuk. Mmm... mňamka. Ohlídnu se na Bena. Kouká na mě jak na pannu Marii. Co na mě chce jako vykoukat? No jasný...myslím, že koupit si tenhle nanuk a lízat ho před ním nebyl zrovna nejlepší nápad.
„Co na mě tak koukáš?" zeptám se a tázavě se na něho podívám.
„No... já jen, že tak trochu tvrdnu."
„Aha..." Myslím, že další podobnou poznámku už nezvládnu. A jelikož on si to asi neodpustí, budem se muset brzo rozloučit.
„Vykouříš mě?"
„Ne."
„Proč?"
„Prostě ne!"
„Zaplatím ti. Kolik chceš, hm?" Jako vážně? Ten kluk zoufale potřebuje zasunout. Ale dneska, a zvlášť u mě,rozhodně nezaskóruje.
„Víš co? Jseš idiot. Měj se fajn. Přeju ti, aby sis našel nějakou nymfomanku, na kterej bys vyplácal ten koupenej balíček kondomů." otočím se a odcházím.
„Počkej..." jen zvednu ruku vedle hlavy na znamení toho aby mlčel a mizím domů. Další blbej tip. Neumím si najít chlapa! Co je na mě tak strašnýho? Vždyť nejsem zas tak hnusná,ne? Zastavím se u nějakýho obchodu a sleduju svůj odraz ve skle.Vysoká, hubená blondýna... Vždyť to frčí, ne?
„Jess? Co tady děláš?" Okamžitě se otočím. Marcel? A ten tu dělá co? Nojo... to je fuk.
„Am... měla jsem rande."
„Rande?Tohle mělo být rande? Ten kluk je blb."
„Dík, teď už to vím taky... Mimochodem, blb je slabý slovo!"
„Jo, já jenom nechtěl bejt sprostej." No jo... celej on! Hotovej světec. „Co děláš zítra odpoledne?" Co je to za otázku? Mám v tom něco hledat nebo ne?
„No... ještě nevím přesně... Asi tak jako dneska. Prohlídnu si grimoáry, půjdu ven s nějakým blbcem a pak půjdu domů opět se utápět v grimoárech..." řeknu a usměju se nad svými mrtvými plány. On jen sklesle zakroutí hlavou.
„Máš na víc."
„Co prosím?" Trošku tu poznámku nepobírám.Nechápu to jeho chování. O co mu jde?
„Nic... jen, že máš na lepší. Nemusíš se snižovat na tyhle blby, co tě chtějí jenom do postele."
„Dost. Nepotřebuju poučování. Jsem dospělá."
„Jo, ale chováš se jak dítě."
„Dobrý...Tak abych šla. Mám totiž ještě práci, vzpomínáš? Zachraňuju zadek všem upírům. Včetně tebe. Tak mi pomoz a přestaň mě zdržovat, jo?"
„Fajn... hodně štěstí." A je pryč. O co mu šlo? Co to znamená? Arg... ten chlap mě jednou dostane do hrobu. Proč se o mě pořád tolik stará a je na mě tak hodnej? Jeto proto, že mu to nakázal Klaus a nebo z jiných důvodů? To mi připomíná, že bych mu měla říct o tom, co jsem našla. Vytáhnu telefon a vytáčím jeho číslo. Tůt, tůt... tůt, tůt...tůt.
„Jess? Ahoj... to už ti skončilo rande? To bylo nějaký rychlý ne?"
„Byl to blb, ale to je teď jedno. Něco jsem asi našla."
„Fajn... supr. Nech si to pro sebe. Brzo se vrátím a přivezu s sebou překvapení. Psychicky se na to připrav. Musím už jít. Měj se."
„Ahoj." To bylo rychlejší, než jsem čekala. Tak jo. A teď hurá rozluštit to kouzlo.